Naše tajemství

20. Přespat

David:
Uběhl týden. Včera jsem se oficiálně přestěhoval. Byla to i první noc za dlouhou dobu, kdy Mery spala sama.
Jinak na celý náš vztah jdu hodně pomalu a jemně. I vidím, že Mery více uvolnila a vztah si zřejmě užívá. Já taky. Jinak náš vztah úspěšně tajíme. Jako Bíbě přišlo divný, že je Mery najednou tak veselá a tak. Řekla, že si našla kamarádku. Je to i pravda ale mně řekla, že to není pravej důvod jejího úsměvu. Jsem to já. Nebo tedy náš vztah.
Dneska je sobota. A Mery jde přespat ke mně. Jen aby bylo jasno. Nic nebude. Je mi jasný co jí vše rodiče dělali. Nechci na ní tlačit ani nic. Počkám si i kdyby to mělo trvat nevím jak dlouho.
Dneska jsem měl po dlouhé době volno. Prej si mo musím teď nějak vybrat. Předtím jsem volna tak nevnímal kvůli tý krávě. Ale teď mám Mery. Mou Mery.

Byli asi čtyři. Aby nás náhodou někdo neviděl, tak jsme se domluvili, že se počkáme v knihovně, kde taky trávime dost času.
V křesle jsem seděl a něco si četl. Onedlouho se "někdo" nade mnou objevil. Moc dobře jsem viděl kdo. Jen jsem se usmál a zvedl hlavu. Moje blondýnka se usmívala a následně sedla do klína. Hned jsme se na uvítanou políbili.
M- ,,Ahoj." šepla a opatrně se přitulila ,,Copak čteš?"
D- ,,Nějakou detektivku. Chceš tady ještě být?"
M- ,,Můžu?"
D- ,,Samozřejmě. Ty můžeš vše." zasmál jsem se a políbil jí na krk. Následně si šla najít nějakou knihu. Vrátila se i s ní a přitulení k sobě jsme si četli. Zůstali jsme tam ještě asi hodinu. Knihovnice nevěděla kdo jsme, nebo v jakém původním vztahu jsme byli. Takže jsme před ní náš vztah tajit nemuseli. I jsme někdy s ní pokecali. A to třeba dnes. Mery si půjčila knihu, pokecali jsme a šli ke mně.
D- ,,Co mám objednat? Dáš si pizzu nebo chceš jít jíst někde ven?"
M- ,,Něco co tě nebude stát tak moc. Už moc jsi za mě zaplatil a já furt nic."
D- ,,Meryyy... Tohle vážně neřeš. Já už pracuju, život jsem měl super. Ty pravej opak."
M- ,,S tebou je krásný."
D- ,,A doteď?"
M- ,,...Daví já na to nechci vzpomínat." řekla smutně a sklopila zrak
D- ,,Promiň." na nic jsem nečekal a obejmul jí. Po chvilce i ona mě. Někdy si ani neuvědomuju jak jí připomínám nehezké věci. A to mě neskutečně mrzí.

Onedlouho jsme dorazili ke mně. Ještě jsem neměl vše úplně vybaleno, takže se někde nacházeli ještě krabice. Ale ty nejnutnější věci jsem měl. Třeba postel a kuchyň nebo koupelnu.
D- ,,Ehmmm... Skříň... By měla být v některé krabici." zasmál jsem se a Mery taky
M- ,,Nechám si je v tašce."
D- ,,Dobře. Promiň nějak mi to nedošlo."
M- ,,V pohodě." usmála se a dala mi pusu na tvář. Tašku si dala vedle postele, na kterou si sedla, protože jinak neměla kde.
D- ,,Tak co si dáš? A nebudeš mě vyžírat. Já budu jíst taky." usmíval jsem se. Mery pousmála a kývla
M- ,,Tak co chceš. Přizpůsobím se."
D- ,,S tebou to bude těžký." zasmál jsem se a šel objednat
M- ,,Ppromiň."
D- ,,Co? Ne! Ne, to je v pořádku... Jen někdy mám divné vtipy." sedl jsem si k ní a dal jí pusu do vlasů
M- ,,Ne, já si nemusím brát vše osobně."
D- ,,Chápu to." usmál jsem se a Mery taky. Dali jsme si pusu a objednal jsem to
Jak proběhne zbytek večera?