Naše tajemství

16. Žárlila

Mery:
Celý den jsem dělala, že jsem okej. Ovšem celý čas jsem myslela jen na Davida a kam má jít večer. Vím, že je to směšný, že se zajímám o svého vychovatele. Ale vážně si nemůžu pomoct.
Když nastal večer, tak se David chystal k tý krávě. Já ho sledovala. Ani jsem si to neuvědomovala. Pak si mě ale všiml a sedl ke mně.
D- ,,Asi už budeš spát když se vrátím. Tak dobrou noc."
M- ,,Ehm.. dobrou."
D- ,,Děje se něco?"
M- ,,Nene... Nebo.." musela jsem si rychle něco vymyslet. I vymyslela i když to byla z části pravda
D- ,,Nebo?"
M- ,,Už jsem si zvykla, že tady jsi. I jsem se cítila bezpečněji... To znělo blbě, promiň."
D- ,,Ne, nic se neděje. Jsem rád, že mi takhle věříš."
M- ,,Jedinému tak moc."
D- ,,Budu se snažit si pohnout, jo?"
M- ,,To nemusíš. Uričte počítá, že tam přespíš."
D- ,,No a? Já nechci."
M- ,,Říkáš teď."
D- ,,Neříkáš to nadšeně."
M- ,,Se ti zdá... Jsem jen unavená. Promiň."
D- ,,V pohodě. Stejnak si pohnu, jo?"
M- ,,Dobře." usmála jsem se a David taky. Po chvilce odešel. Čekala na něj, takže jsem viděla jak společně nasedli do auta. A hlavně jak se na něj usmívala a smála. David někdy s ní. Dobře, žárlila jsem. A hodně. U mě se nikdy takhle nesměje. Jen mě lituje nebo tak😓Takže je jasný, že nikdy nic ke mně cítit nebude.

Bylo něco po půlnoci. A já furt nemohla spát. David taky furt nikde. Bylo mi jasný, že je u ní a dělají určité věci. Snažila jsem se na ně, hlavně něj nemyslet. Ale nešlo to. Snažila jsem se.
Najednou se otevřeli dveře. Rychle jsem se otočila aby to vypadalo, že spím. Jenže mě musel vidět a rozsvítil.
D- ,,Vím, že nespíš." zasmál se a já se otočila. Snažila jsem se usmát ale moc to nešlo
D- ,,Stalo se něco?"
M- ,,Ne... Bylo tam moc práce?"
D- ,,Jo. A hodně."
M- ,,Ii s ní?"
D- ,,Jak s ní?"
M- ,,Nno... Jako... Spali jste spolu?" zeptala jsem se opatrně
D- ,,Mery." smál se. Já začala být červená v tváři a rychle jsem se otočila. Tohle bylo trapný
D- ,,Nejsem blázen. Jde mi až moc krkem. Jako chtěla mě svést i se svlékla. Ale odešel jsem, protože to bylo už moc."
M- ,,Aha."
D- ,,Proč si se ptala?" slyšela jsem jak si sedl na svou postel
M- ,,Jjen tak.."
D- ,,Vážně?" zeptal se starostlivě
M- ,,Vážně. Nemusíš mě furt litovat a chovat se moc starostlivě."
D- ,,Co? Co se děje?" nic jsem neřekla a zavřela oči. Už jsem se ztrapnila dost. I tímhle...

David:
Tím co se stalo teď mi bylo už 100% jasný, že Mery žárlí. Taky vidím jak na mě kouká. A jak jí je nepříjemný, když mě Nina balila.
Pomalu jsem se zvedl a pohladil jí po zádech. Nic neudělala. Nebo jo ale jen to, že víc se dala aby byla co nejblíž ke zdi. Povzdechl jsem si a vrátil k sobě do postele.
D- ,,Jinak už jsem si našel garsonku. Projednám co a jak a budu mít svoje."
M- ,,Dobře." šepla. Ale dostatečně jsem slyšel jak ji to bylo líto. Lehl jsem si a připravoval se na ranní rozhovor, který budeme muset mít s Mery.
Jak dopande?