Naše tajemství

28. Hovor

Už jsme přes týden doma. Nebo ja v domově a David tam. Přes týden jsme se neviděli, protože musel jet na nějaké školení. Bylo mi to divný. Ale Bíba mě uklidnila s papíry. Jede tam s Míšou. Jí se ale nebojím, protože je vdaná a má malé dítě. Vím, že je hrozný že žárlím ale mám důvody. David je neskutečně úžasný chlap. Každá ho chce.
Jinak každý večer i ráno si voláme. Přes den napíše. Takže jsem i v klidu. Jsem ale cítím se blbě. Ne jako tělesně. Ale že mu jako kdyby nevěřím...
Akorát jsem pomáhala Bíbě s úklidem snídaně. Jindy to dělají jiné vychovatelky a David. Ale je tady jen ta kráva a ta pokud nemusí, tak neudělá nic navíc.
B- ,,Je ti dobře? Od toho dne co jste se vrátili jsi bledá."
M- ,,Neboj. Den na to mi začali mé dny... Někdy je zvládam hůř."
B- ,,To chápu. Jdi si klidně lehnout."
M- ,,Ne, pomůžu ti. Sama máš toho hodně." usmála jsem se na ní a začala mýt nádobí. Nina byla asi venku s dětma nebo v herně.
B- ,,Co ty a David? Jak se vám vede?"
M- ,,Furt se mi hlásí a tak. Vím, že mě nepodvede ale cítím strach. Takže se i ja cítím kvůli tomu blbě."
B- ,,To je pochopitelný. Všichni v tvém okolí tě zradili a ublížili ti."
M- ,,Ale David vše dělá lepší."
B- ,,Snad ano... Takže krásný vztah?"
M- ,,Ano. Až moc. Je jako princ, o kterých jsem si myslela, že jsou jen v pohádkách." zasmála jsem se ,,Je prostě dokonalej."
Ni- ,,Kdo je dokonalej?"
B- ,,Jen jeden kluk."
Ni- ,,A prej má traumu." řekla ironicky
M- ,,Já že budete rádi, když se začnu z toho dostávat." koukla jsem se na ně
B- ,,Jsme. Samozřejmě, že jsme."
Ni- ,,Jen ta údajná trauma nebyla velká."
M- ,,Tak se omlouvám, že se snažím začít znovu." řekla jsem naštvaně a šla. Popravdě mě to i mrzelo. Ale hlavně štvalo. Ze všech nejvíc ona. Jinak ostatní jsou fajn. Nechápu co jsem jí udělala. Nesnáší mě od prvního dne. Stejně jako ta sociální pracovnice.
Setkání s ní mi dalo pochyby. Ale jak na zavolanou mi začal volat David. Na nic jsem nečekala a hned to zvedla
D- ,,Ahoj lásko." dle tónu hlasu mi bylo jasný, že se usmívá
M- ,,Ahoj." snažila jsem se znít vesele. I se mi to celkem podařilo ,,Co tak, že voláš přes den?"
D- ,,Míša šla dolů nás odhlásit. Jsem i tak na balkoně a..a chtěl jsem tě slyšet."
M- ,,To je hezký." pousmála jsem se a na druhé straně nastalo ticho
D- ,,Neumíš dělat, že jsi okej."
M- ,,Co?"
D- ,,Znám tě. Zníš smutně... Tak co se děje?"
M- ,,Jen mi chybíš. Hrozně moc."
D- ,,Dneska už přijedu. Hned se zavřeme a pořádně tě vylíbám nebo vyobjímám."
M- ,,Můžeš oboje."
D- ,,Co Bíba?"
M- ,,Jako vždy. Snažím se jí pomoct."
D- ,,Od toho tam je Nina, ne?"
M- ,,Kdy ona něco dělala. Teda... Promiň."
D- ,,Ne, vždyť máš pravdu. Udělala ještě něco? Zníš tak."
M- ,,Jen hnusný řeči. Neřeš je... Jen chci aby jsi tady byl."
D- ,,Do dvou hodinek jsem tam. Miluju tě."
M- ,,Já tebe mnohem víc."
D- ,,Ne já."
M- ,,Lásko vždy vyhraješ. Takže dneska já. Miluju tě a papa." rychle jsem se smíchem položila. Jediný rozhovor s ním mi dokázal zlepšit den
Jak to bude s Ninou pokračovat?