Naše tajemství

18. Vztah

D- ,,Jdi si zanést věci. Počkám v autě."
M- ,,Na co?"
D- ,,Pojedeme si někam ještě promluvit."
M- ,,Já jsem si myslela, že si řekl vše."
D- ,,Taky jsem si to myslel ale není tomu tak. Takže utíkej." pousmál jsem se a Mery taky. Rychle si zanesla věci a já řekl Bíbě, že ještě někam jedeme. Teď ale vlastně i v poslední době se jí to moc nepozdávalo ale pustila nás. Mery nasedla a jeli jsme na naše místo. K věži. Jo kdysi to bylo jen mé. Ale teď tam tolikrát jezdíme spolu nebo někdy jsem jí tam našel i samotnou.
Celou cestu jsem jak já, tak i Mery mlčela. Každý přemýšlel nad svým. A já hlavně zda jí mám nechat tak a tím jí ublížit nebo jí, nám dát možná i šanci. Je pravda, že mi je s ní neskutečně hezky. Ale to jsem už říkal.
Onedlouho jsme tam dojeli a následně vyšli k věži. Jako vždy jsem si sedl do trávy a Mery vedle mě. Pozorně čekala co řeknu. Moc jsem nechtěl začít ale musel jsem
D- ,,Víš... Celá naše situace je komplikovaná. Kdybych nebyl tvůj vychovatel, tak by to asi tak.. problémové nebylo."
M- ,,Já vím."
D- ,,Chtěl jsem omezit kontakt mezi námi. Ale došlo mi, že bych ubližoval jak tobě, tak i sobě a nikam, tedy dobrým směrem by to rozhodne nevedlo."
M- ,,Zůstaneme aspoň kamarádi?" řekla a viděl jsem jak netrpělivě čeká na mou odpověď. Nic jsem neříkal a jen na ní koukal. Nakonec jsem se odhodlal a přitáhl jí k sobě. Automaticky se přitulila a zavřela oči. Já taky a pevně jsem jí objímal
D- ,,Ty... Jsi připravená.. Nebo byla bys schopná mít vztah?"
M- ,,S tebou ano. Ttedy asi... Nikdy jsem ho neměla. A ani u rodičů."
D- ,,Budeš se mnou šťastná a smát se?"
M- ,,A ty se mnou? Nebudeš mě jen litovat? Nebo neříkáš tohle jen z lítosti?"
D- ,,Rozhodně ne. Kdybych nic k tobě necítil a říkal ti tohle, tak by to špatně dopadlo a víc bych ublížil."
M- ,,Takže cítiš něco víc?"
D- ,,Až moc... Tak... Chtěla bys se mnou být? Jako vztah."
M- ,,Budu se snažit abych byla dobrá přítelkyně." usmívala se a já taky. Hladil jsem jí po tváři a oba jsme čekali na náš první polibek. Bylo jasný, že ho musím uskutečnit hlavně já. Ale nevěděl jsem jak bude Mery reagovat. Risknul jsem to a přiblížil se k ní. Chvíli zaváhala ale pak se přiblížila i ona a jemně jsme spojili naše rty. Poprvé. Jako asi to nebylo nic extra. Ale pro Mery uričte jo. A hlavně to bylo krásný. Po puse jsme se oddálili a usmáli se na sebe
D- ,,Musíme to ale tajit. Bude to takové naše tajemství."
M- ,,Dobře. Skrývání půjde lehce."
D- ,,Si myslíš." zasmál jsem se ,,Nebudeme se moct objímat, líbat a podobně." chvíli přemýšlela ale pak kývla ,,Děje se něco?"
M- ,,Promiň."
D- ,,Co? Za co?"
M- ,,Aasi nebudu hned připravená na tak časté doteky. Aa tamto."
D- ,,V pohodě, Mery. Je mi to jasný. Ale třeba na pokoji tuleni nebo drobné pusy."
M- ,,Za měsíc, možná i dřív jich nebudu mít vážně nikdy dost. Už teď si je užívám. Jen byli vždy nachvilku."
D- ,,Půjdeme na to pomalu." usmáli jsme se na sebe a dal jsem jí pusu na čelo
Přijde na ně někdo?
a) ano, Bíba
b) ano, Nina
c) ne, dokáží to utajit než Mery odejde z domova