Naše tajemství

8. Schválně

Nastal páteční večer. Děti se neskutečně těšili na večerní pohádku až začali samotné chystat. Bíba jim pomáhala a Nina s Míšou dělali občerstvení. Já chvíli byl u dětí ale nakonec jsem šel tam, kde v poslední době často.
Ani jsem nezaklepal a rovnou vešel. Vypadala, že na něco čekala. Nebo snad na mě? Byla pravda, že jsem byl u ní často
D- ,,Přidaš se k nám?"
M- ,,Jjo..nebo... Mmám?"
D- ,,Pojď. Čekala si zda příjdu, že?" trochu jsem se zasmál
M- ,,Spíš jsem váhala zda mám nebo nemám jít."
D- ,,Pojď. Bude to jen pohádka a my koukáme s dětma." usmál jsem se a Mery pousmála. Nakonec se zvedla a šla se mnou dolů. Děti už seděli na gauči.
B- ,,Tak si se konečně přidala." usmála se
M- ,,Jjo."
Ni- ,,Tak nekokci laskavě a sedni si. Chtěli bychom začít." řekla hnusně. Já se na ní hnusně podíval a sedl si vedle gauče.
Ni- ,,Proč si nesedneš? Vedle mě je místo."
D- ,,Sedni si." usmál jsem se na Mery. Ta se tvářila všelijak.
M- ,,Ne... Vrátim se."
D- ,,Ale neblbni."
Anička- ,,Sedni si k nám!" usmála se na nás
D- ,,Tak?"
M- ,,Jjá?"
Anička- ,,Jo."
D- ,,Jdi." usmál jsem se. Mery kývla a sedla si. Já na kraj gauče abych nemusel sedět vedle Niny. Bíba se usmála a zapla pohádku.
Po ní jsme děti uložili a Mery pomohla Bibě s věcma. Ještě máme ve zvyku si pouštět film pro nás. Holky věčně chtějí nějakou romanťárnu. Přišel jsem dolů když tam měly akorát debatu
B- ,,Můžeš zůstat."
Ni- ,,Je to dítě."
Mí- ,,Ani ne. A nech ji konečně."
D- ,,Co se děje?"
B- ,,Říkám Mery ať se klidně kouká s námi."
M- ,,Já nevím."
D- ,,Nás se bát nemusíš... A Ninu ignoruj."
Ni- ,,Prosím?!"
Mí- ,,Přeháníš to."
D- ,,Přesně. Fakt se neboj. Jen koukneme film a půjdeš si lehnout."
M- ,,Ttak...no... dobře." řekla tiše a já se usmál. Udělalo mi to neskutečnou radost. Jako to, že se snaží.
Nejdřív jsem nevěděl co zaply. Nebo spíš Nina. Pak ano. Padesát odstínů... Dost mě to naštvalo. Myslel jsem si, že bude nějaká blbost! A ne něco, kde bude něco pro Mery nepříjemné.
Každopádně jsem film nevnímal a byl na mobilu. Ale viděl jsem Mery jak se cítila nesvá.
D- ,,Chceš jít pryč?" šepl jsem a Mery rychle kývla. Následně prudce stala a šla. Já hned za ní
Ni- ,,Kam jako jdeš?!"
D- ,,Co tě to zajímá." řekl jsem otráveně a běžel za Mery. Seděla na posteli a smutně koukala
D- ,,Promiň. Myslel jsem si, že vybere komedii... Tohle udělala schválně."
M- ,,Měla jsem vydržet."
D- ,,Nenenene. My tě chápeme. Až na tu krávu. Nechápu co tady dělá." přešel jsem si rukou po tváři
M- ,,Můžu si jít lehnout?"
D- ,,Jo. Jasně... Dobrou noc." usmál jsem se a Mery taky

Mery:
M- ,,Dobrou noc." pousmála jsem se. Následně odešel, já se převlékla a lehla si do postele. Chtěla jsem spát ale spíš jsem přemýšlela.
Za poslední dobu se toho stalo mnoho. Ale nejvíc jsem myslela na toho jediného člověka, který mi pomáhá nejvíc. A toho, kterému jsem začala víc a víc věřit. Vlastně jen jemu. Ale je ještě brzo na to říct zda úplně nebo tak.
Co je definitivně sblíží?