Naše tajemství

22. Přistiženi

S Davidem jsme spolu asi dva měsíce. Úspěšně to tajíme i když je to někdy těžké. Hlavně když se Nina snaží Davida furt dostat. Vždy dělám jako kdybych tam nebyla. Nebo se nenápadně vytratim. Navenek se zdá moje chování jako doteď. Ale neskutečně na Ninu žárlím. Vím, že by mě David nepodvedl. Nebo v to doufám. Věřím mu.
Ale máme i neskutečně hezké dny. Někdy se tajně mazlíme u mě na pokoji, v knihovně nebo jdeme k naší věži. Bíba naštěstí nic netuší, protože říkám, že chodím ven s kamarádkou, kterou jsem si našla. Jmenuje se Lucka a je neskutečně hodná. Je taky nová a hned jsme si začali rozumět. Na radu psycholožky a Davida jsem jí o sobě řekla co se dělo v minulosti. Jednou jsem se přeřekla a řekla o mně a Davidovi. Ale kryje nás. Naštěstí. Mám jí vážně ráda.
Vše se zdá, až na Ninu, super. Na druhou stranu mě hrozně mrzí, že musím Bíbě lhát. Je na mě hodná, chce mi vždy pomoct a je pro mě hodně blízka. Skoro jako David. Ale ten víc. Tohle si Bíba nezaslouží. Ale je to tak lepší. Pro všechny.

Dneska byl pátek. Jinak máme červenec, takže jsme všichni v domově. Logicky. A jako skoro každé ráno i dneska jsem se vzbudila na příjemné doteky a polibky na tvář. Jak jsem otevřela oči, tak jsem viděla ten nejhezčí úsměv a oči na světě patřící Davidovi.
D- ,,Dobré ránko, spící krásko."
M- ,,Dobré ráno." usmála jsem se ale furt byla rozespalá. Lehla jsem si na bok abych na něj lépe viděla.
D- ,,Snídaně je hotová. Jdeš?"
M- ,,Mmm... A nechceš ty ke mně?" zeptala jsem se opatrně a usmála se
D- ,,Nachvilku to risknout můžu." dal mi pusu na čelo a hned byl u mě pod peřinou. I když bylo léto, tak rána byli někdy chladné. Takže kromě Davida ke mně přišel i chlad. Ten ale hned David odehnal tím, že se ke mně přitulil.
D- ,,Co se ti zdálo?"
M- ,,Proč se ptáš?"
D- ,,Usmívala si se a i smála. Jsem rád, že se ti zdají hezké sny a ne můry." hladil mě po tváři
M- ,,Jen jsme byli spolu u moře a byli hrozně šťastní." dala jsem mu pusu na tvář
D- ,,Dej tomu rok nebo dva. Jednou tě k tomu moři vezmu."
M- ,,To nemusíš."
D- ,,Ale chci. Vím, že jsme se domluvili, že zapomeneme na minulost ale... Tam si trpěla. Takže teď si budeš užívat." dal mi několik pus na krk. Já jemu taky a vstala jsem. Společně jsme šli na snídani ale jako vždy jsme se chovali normálně.

Po obědě se šlo na výlet. Vědělo se o tom dlouho. David neměl jet, takže se mi moc nechtělo. Za to ale vymyslel dokonalý nápad. Po snídani jsem dělala jak mi je blbě a tak mě bude právě on hlídat. Opět mi bylo Bíby líto. A ze mě špatně. Ale tohle je jediná cesta aby jsme byli s Davidem chvíli spolu jako pár.
Rozloučili jsme se s nima a šli do kuchyně. Já celou dobu mlčela.
D- ,,Co se děje?" pohladil mě po zádech a vysadil na linku. V celém domově jsme byli jen my dva
M- ,,Je mi líto Bíby... Nezaslouží si aby jsme jí takhle lhali."
D- ,,Máš pravdu. Taky mi je jí líto... Něco vymyslíme, jo?"
M- ,,Dobře." pousmála jsem se a David taky. Následně mě začal líbat a já jeho taky. Z jemného líbání se pak stalo dost vášnivé. Jenže to vyrušilo otevření dveří. Bylo mi jasné, že jsme přistiženi a tohle jen tak nevysvětlime...
Kdo je tam?😬