Naše tajemství

14. Přiznání

D- ,,Tak?" šepl jsem jí do vlasů
M- ,,Určitě víš, že rodiče mě jednou zna...zná.."
D- ,,Vím. Nemusíš na to vzpomínat, nebo?"
M- ,,Jeden kluk co mě šikanoval mě chtěl nedávno taky." rozbrečela se víc
D- ,,Cože?! Kdy?! Zabiju ho!"
M- ,,Kkdyž jsem přestoupila, tak...tak jednou si na mě počkal... Bbíba mě zachránila."
D- ,,Že mi nic neřekla."
M- ,,Prosila jsem jí aby nikomu nic neříkala."
D- ,,Chápu. A taky chápu, že to na tobě zanechalo následek, že jo?"
M- ,,Zdají se mi noční můry. Kromě tvého, se bojím každého doteku."
D- ,,Jedna z těch můr byla i nedávno, že jo?"
M- ,,Jjjo... Akorát tam byli jen rodiče a..a ty."
D- ,,Jjá? Mery já bych ti nikdy nic takového neudělal. Vážně."
M- ,,Já vím... Nebyl jsi ten, který mě chtěl... No tamto. Ale ten, který byl kromě taky znás-"
D- ,,Chápu. A včera?"
M- ,,Včera jen já a ten kluk s rodiči... Jjá se bojím, že se to jednou zase stane." koukala na mě s uplakanýma očima
D- ,,Nestane. Dohlídnu na tebe. Tehdy jsem udělal chybu, že jsem nešel já. Ale slibuju, že jí už neudělám... Ochráním tě." hladil jsem jí po tváři a koukal přímo do očí. Jen kývla a zavřela oči. Následně si položila hlavu na mou hruď a víc se natiskla. Já jí taky víc obejmul a dal pusu do vlasů. Následně jsem zavřel oči a nechal hlavu položenou na tý její. Až po chvilce mi došlo, že to není úplně kamarádský. Ale oba jsme to potřebovali. Mery jako nějaký druh podpory a já dlouho nezažil, tak krásný pocit.
Seděli jsme tam a mlčeli hodně dlouho. Někdy jsme se na sebe usmáli nebo jednou i pomazlili. Když si to Mery uvědomila taky, tak se rychle oddálila
M- ,,Promiň."
D- ,,To nic... Chceš se ještě projít nebo jdeme zpátky? Nebo chceš ještě zůstat?"
M- ,,Asi i zpátky... Je dost hodin nebo?"
D- ,,Jsou dvě. Nechceš zajít někam na oběd? Dneska mám v domově volno ale teď tam prakticky žiju. Chápeš." trochu jsem se zasmál
M- ,,Najdu si brigádu a splatím ti to."
D- ,,Tak to rozhodně ne! Je to jen oběd. Já si na něj vydělám každý den... Chci ti zlepšit náladu. A navíc-"
M- ,,Navíc?"
D- ,,Je mi s tebou dobře." usmál jsem se a Mery taky. Pak jsme se oba oklepali
D- ,,Jjako na povídání nebo prostě kamarádi."
M- ,,Jo.... Jasně... Jak jinak si to.. No nic. Tak jdeme?"
D- ,,Jojo." zvedl jsem se a pomohl i Mery se země. Oprášili jsme se a pomalu šli dolů. Opět jsme si povídali a snažil jsem se Mery rozveselit.
Dole jsme nasedli do auta a jeli do mekáče. Původně jsem chtěl klasický oběd ale cestou jsem se dozvěděl, že ho nikdy neměla. Takže jídlo bylo jasné.
Mery pak obsadila stůl a já udělal obří objednávku. Na snídani jsme nic moc nejedli a tohle přiznání vyčerpalo nejvíc Mery. I se zděsila když viděla co vše přinesli😂
M- ,,To muselo být hrozně drahý."
D- ,,To nevadí. Pro tebe cokoliv." usmál jsem se a otevřel nugetky. Mery taky a začala nesměle jíst. Pak jsme se ale rozpovídali, ona se uvolnila a v klidu, i se smíchem jsme se naobědvali.
Změnilo se něco dneškem?