Naše tajemství

11. Až moc

Když se trochu vyspal i on, tak jsme šli dolů na snídani. Takhle ráno je tam jen Bíba.
B- ,,Dobrý?" koukla se na mě
M- ,,I jo... Ale Dav-"
D- ,,Nech to tak. Pak se zeptám když tak."
B- ,,Co se děje?"
D- ,,Po snídani, jo?"
B- ,,Dobře." kývla a v klidu jsme se najedli. Protože byla sobota, tak děti si šli hrát a já s Davidem a Bíbou k ní do kanceláře
B- ,,Tak co se stalo? I v noci."
M- ,,Jen děsivá a nechutná noční můra... Nemusím to..to... Říkat, že?"
D- ,,Nemusíš. Jen když budeš chtít." pohladil mě po zádech
B- ,,Dobře. A co jste mysleli, že se zeptáš když tak pak?"
D- ,,Šárka mě podváděla a...a je těhotná se šéfem. Vyhodila mě z bytu."
B- ,,Proboha... Chceš nějak pomoct?"
M- ,,Nemůže tady spát? Třeba na gauči."
D- ,,Aspoň na nějaký ten čas. Samozřejmě bych pomáhal nebo platil. A pak si najdu něco svého."
B- ,,To bych se musela zeptat majitele."
M- ,,A... A kdyby spal u mě v pokoji? Na vedlejší posteli... Aby se to... No včerejší noc neopakovala. Jemu věřím. A moc."
D- ,,To jsem rád." usmál se a já taky
B- ,,Tak dobře. Mery vím, že jsi klidná a rozhodně nechceš nebo...no Davida bereš jak-"
M- ,,Kamaráda... Omlouvám se, že jsem skočila do řeči."
B- ,,V pohodě."
M- ,,A nevadí, že tě vnímám jako kamaráda?"
D- ,,Rozhodně ne. Jsem rád." usmál se ,,A Bíbo neboj. I kdyby byla nějaký vyvrhel, tak bych si nic nezačal."
B- ,,Tak dobře. Ale nikomu to neříkej. Napíšeme ti noční, ano?"
D- ,,Děkuju." usmál se na ní a pak na mě. David pak šel ke své skupince ale já musela ještě zůstat
B- ,,Sedni si."
M- ,,Udělala jsem něco?" zeptala jsem se opatrně
B- ,,Ne neboj se." kývla jsem a sedla si
M- ,,Ttak?"
B- ,,Mery člověk jako ty, když začne někomu věřit, tak... až moc."
M- ,,Jje to špatně?"
B- ,,Ne jen jedna věc. Máš ráda Davida vážně jen jako kamaráda?"
M- ,,Vážně."
B- ,,Co bys dělala kdyby chtěl náhodou něco víc?"
M- ,,Jjjako tto?"
B- ,,Ne. Vztah."
M- ,,David je profesionál."
B- ,,Takže se ti líbí?"
M- ,,Ne. Říkám kamarád. Já vztah... Nedokázala bych mo mít. A je jedno s kým."
B- ,,Dobře. Promiň jestli ti to bylo nepříjemné ale musela jsem."
M- ,,Chápu. Můžu jít?"
B- ,,Utíkej." kývla jsem a měla namířeno do pokoje. Jenže mě zastavil David
D- ,,Kam jdeš?"
M- ,,No..do pokoje."
D- ,,Pojď k nám nebo buď dole. Nemusíš tam být furt sama."
M- ,,Vyhovuje mi to tak." pousmála jsem se. On se zvedl a přišel ke mně.
D- ,,Stalo se něco?"
M- ,,Ne... Proč se ptáš?"
D- ,,Ráno si se usmívala. Teď jen pousmála."
M- ,,Fakt se nic neděje."
D- ,,Kdyby náhodou, tak jsem tady pro tebe, jo?"
M- ,,Vím. A jsem ti za to hrozně vděčná."
Anička- ,,Budeš si s námi hrát na princezny?" přiběhla ke mně a usmívala se. Ze začátku si mě nikdo nevšímal. Ale teď jo. Hlavně malé děti, které má na starosti David.
D- ,,Pojď. Děti nekoušou."
Anička- ,,Ale když jím, tak musím kousat." s Davidem jsme se jen zasmáli
M- ,,Tak dobře." usmála jsem se
Jak bude probíhat spolubydlení Davida a Mery?