Naše tajemství

32. Rozhodnutí

Ni- ,,Tak co. Letíš pryč?"
Š- ,,Jakoby... Mohli by oba." zasmála se. Bylo mi jasný, že to Mery ranilo.
M- ,,Jdu do pokoje." šepla mi a bez toho abych cokoliv řekl, tak byla pryč.
D- ,,Že vám to není blbý."
Š- ,,Proč by mělo?" zasmála se ,,Se ale nedivím, že jsi skončil s ní."
D- ,,S úžasnou ženou, jo?"
Š- ,,Nemůže mít děti. Nebo pokud ano, tak minimálně. A ty jsi chtěl velkou rodinu. Tak z toho asi nic nebude. Nebo?"
Ni- ,,Já je mít můžu."
D- ,,Jděte do prdele obě. Mery za to nemůže." řekl jsem naštvaně a šel za ní. Všiml jsem si jak celou dobu seděla na schodech. Když si všimla jak jsem si ji všiml já, tak rychle utekla. Já hned za ní.
D- ,,Miláčku."
M- ,,Jjá ti to chtěla říct sama." řekla tiše. Na nic jsem nečekal a silně jí obejmul
M- ,,Bála jsem se, že-"
D- ,,Chápu... Lásko miluju tě."
M- ,,Chtěl si velkou rodinu.... Jja taky a... A můžu mít děti. Akorát šance je minimální."
D- ,,No vidíš lásko. A i kdyby jsi nemohla, tak si adoptujeme. Já tě miluju! Za tohle ty nemůžeš. Zažila si toho hodně a tohle je jen třešničkou."
M- ,,Promiň, že jsem to tajila."
D- ,,Budu se opakovat. Lásko to je v pořádku. Úplně chápu tvé důvody. Kdyby to bylo naopak, tak bych se nikdy neodvážil to říct."
M- ,,Miluju tě."
D- ,,Já tebe víc." usmáli jsme se na sebe a dlouze políbili.
D- ,,A ty krávy taky ignoruj." usmál jsem se a pohladil jí po tváři. Mery mě chytila za ruku a začala mě líbat. Já jí taky. Sedl jsem si na postel a onedlouho se naše líbání stalo více a více vášnivé. O to víc dokonalé.
Vyrušilo nás až zaklepání na dveře. Krátce na to vyšla Bíba. Oddálili jsme se a pousmáli
D- ,,Tak jak to dopadlo?"
B- ,,Přišla i Míša, která za vás zaručila."
M- ,,Oona nás viděla?"
B- ,,Jak se v kuchyni líbate. Nemáte jiné místa?" řekla se smíchem a my taky
D- ,,Tam je to nejméně napadne."
B- ,,Rozhodnutí řekne o chvíli ale-"
M- ,,Ale? Ehmm... Promiň, že jsem ti skočila do řeči."
B- ,,V pořádku. Chtěla jsem říct, že to pro a vás dva vypadá dobře."
D- ,,Fakt?!"
B- ,,Ano. Míša i děti se ozvali. Když se dozvěděli, že jste spolu, tak holky vám plánují svatbu." zasmála se a my s ní
M- ,,Máme teda šanci?"
B- ,,Řekla bych, že velkou." usmála se a my taky.
Po nějaké době jsme šli dolů. Míša byla s dětma na zahradě a my 4 se šéfem uvnitř. I přes to co řekla Bíba, tak jsme měli obří obavy. Co když to jen hrál?
Z Mery jsem cítil, že se taky bojí. Nenápadně jsem jí na sobě natiskl a se zatajeným dechem jsem čekal na rozhodnutí. Vážně jsem se cítil jako kdyby se mělo rozhodnout o mém trestu smrti😂
Šéf- ,,Na základě zaručení, přemluv a samotných výpovědi jsem se rozhodnul následně. Marie i David můžou zůstat. Každopádně Vám odeberu něco z odměn nebo tak."
D- ,,V pohodě. To je ještě mírný trest."
Šéf- ,,Cokoliv by bylo mírný, když se to netýká slečny." zasmál se a já s ním
D- ,,Jo no."
Šéf- ,,Každopádně v den jejich 18. narozenin musí pryč. Nebude mít jako ostatní děti."
D- ,,To nebude problém."
Šéf- ,,A Vám Mrazová dávám poslední varování za dlouhodobé šikanování. A nemyslím jen tady Mery. I ostatní děti si stěžovali. Takže ještě jednou a půjdete Vy!" kouknul na ně ,,A co se týče Vás. Prodám žádost na inspekci. Taky stížnosti i od kolegyň. To je vše."
Bude už klid?