Naše tajemství

7. Pomátla?!

Přišel jsem dolů a akorát v čas. Už tam byla Bíba. Bohužel se netvářila nadšeně
B- ,,Kde jsi?! Už dávno měli být na cestě do školy."
D- ,,Promiň. Byl jsem pomoct Mery."
B- ,,To je hezký ale Davide máš své povinni. A Mery není v skupince co máš ty... Jen někdy máš pomoct."
D- ,,Já vím ale tohle bylo vážné."
B- ,,Stalo se něco?"
D- ,,Jdi za ní. Ví o tobě." šel jsem k dětem a následně je zanést do školy

Když jsem se vrátil, tak jsem viděl Mery na gauči. Nikdy tam nebyla. Ale hned jsem si všiml paniku v jejích očích.
D- ,,Co se stalo?" přišel jsem k ní. Co mě překvapilo, že oproti byla Šárka
Š- ,,Co se stalo?! Tady slečna je jen líná! Nemá žádný důkaz o další šikaně. Takže jsem tady úplně zbytečně kvůli nějakému přestupu!"
D- ,,Šikanují jí! Viděl jsem to!"
Š- ,,Jasně." řekla ironicky ,,Davide já nechápu o co ti jde. Zapomeň že se o nějaké dítě budeme snažit. Je to nána, která nikoho nezajímá." po tomhle Mery utekla. Otočil jsem se za ní a smutně koukal. Pak jsem se otočil a asi se nedá opsat jaký vztek mě chytil.
D- ,,Co to bylo?! Si se pomátla?! Sama víš čím si prošla!"
Š- ,,Aby si se z ní neposral." řekla otráveně
D- ,,Poslední dobou jsi úplně jiný člověk. Horší." řekl jsem sklamaně a běžel za Mery do pokoje. Zaklepal jsem a rovnou vešel. Seděla na posteli, co nejvíce v rohu a tiskla k sobě menšího plyšového medvídka. Do toho plakala.
D- ,,Mery..." povzdechl jsem si a sedl oproti
M- ,,Jjá si nic nevymýšlím.... Omlouvám se." rozbrečela se více
D- ,,Za co? Nic si neudělala." klekl jsem si k její posteli
M- ,,To...To co řekla..."
D- ,,Není pravda. Mě a Bíbu zajímáš. A uričte více lidí."
M- ,,Tty...Vy-"
D- ,,Tykej mi. Vážně... Už jsem ti to říkal."
M- ,,Chtěl si miminko?"
D- ,,Moc. Proč se ptáš?"
M- ,,Takže teď kvůli mně ho nebudete mít." řekla smutně a snažila se uklidnit svůj pláč i když to moc nešlo.
D- ,,Klid klid klid." sedl jsem si k ní na postel. Co mě překvapilo bylo to, že se sebou netrhla a ani nijak nenamítala.
D- ,,Ona má jen... Nevím. I kdybych ho neměl mít teď tak věřím, že jednou ano. Ale ty Mery za nic nemůžeš. A už vůbec ne za moje a její problémy... A když nechce pomoct, tak ten přestup zařídíme s Bíbou my dva. Koneckonců jsme za tebe zodpovědni a Šárka byla přivolána jen kvůli tomu, že je tvoje sociální pracovnice." opatrně kývla
D- ,,Odkdy ho máš?" usmál jsem se a koukal na medvídka
M- ,,Od miminka... Dala mi ho babi než zemřela... Vlastně to celý čas byla jediná hračka a vlastně i kamarád."
D- ,,To je hezký." usmál jsem se a Mery pousmála
M- ,,Spíš trapný."
D- ,,To vůbec. I já mám doba plyšáka z dětství."
M- ,,Ale netiskneš se k němu."
D- ,,Ale pro tebe hodně znamená. Víc než pro mě.... Už dobrý?"
M- ,,Asi jo."
D- ,,Kdyby něco tak jsem tady." usmál jsem se a pohladil jí po ruce. Jenže se sebou trhla
D- ,,Promiň."
M- ,,Ne já se omlouvám."
D- ,,Nic jsi neudělala. Je pochopitelné že potřebuješ nějaký prostor."
M- ,,Psycholožka mi poradila ať...ať se poznávám s lidma."
D- ,,Se mnou ti to jde." usmál jsem. Mery taky ,,Každý párek máme všichni s dětma filmový večer. Koukneme všichni jednu pohádku... K tomu popcorn, deky, pití. Zapoj se i ty."
M- ,,Jjá nevím."
D- ,,Dobře. Chápu že možná brzo ale oni jsou poslední koho se můžeš bát." usmál jsem se a Mery taky
Jak to bude dál se vztahy?