Naše tajemství

9. Noc

David:
Mery je tady už měsíc a týden. Už víc se mnou a Bíbou mluví! I víc věří. Jsem za to neskutečně rád. Zároveň přestoupila na novou školu. Je furt tichá, to ano. I ve škole. Ale jak jsem řekl, se mnou a Bíbou normálně mluví i když se ještě nesměje. No aspoň něco no.
Akorát skončil páteční večer. Všechny děti jsme uložili a já se šel rozloučit ještě s Mery
D- ,,Tak já jdu."
M- ,,Budeš tady i zítra?"
D- ,,To je jasný." usmál jsem se a ona taky.
M- ,,Dobrou noc."
D- ,,Hezké sny." usmívali jsme se na sebe ale nakonec jsem šel. Rozloučil jsem se ještě s Bíbou a holkama a jel domů.

Budu upřímný. Když jsem zaparkoval, tak jsem ani nechtěl jít dovnitř. Se Šárkou to bylo každým dnem horší. I jsem přemýšlel nad rozchodem. Asi jí ani nemiluju. Ale věřím, že se to vrátí do starých kolejí. Tedy snad.
Nakonec jsem se zvedl a šel. Když jsem chtěl odemknout a otevřít, tak jsem se zarazil. Že by na mě čekala?
Ne. Ze dveří vyšel zády ke mně nějaký chlap. A Šárka hned před ním a líbali se.
Š- ,,Tak už běž než přijde."
D- ,,Pozdě." řekl jsem naštvaně
Chlap- ,,Tak já jdu, pak zavolej." dal jí pusu jako kdybych tam nebyl a odešel. Ještě naposled jsem se kouknul kdo to byl. Její šéf...
D- ,,Co to... Děláš si ze mě prdel?!"
Š- ,,Nedělej scény."
D- ,,Jak nedělej scény?!" vešel jsem dovnitř a zavřel. Nemusí každý slyšet co se děje
D- ,,Jak dlouho to trvá."
Š- ,,Nevím. Ale dostatečně dlouho abych s ním čekala dítě." tohle mě úplně dostalo. Byla pravda, že měla trochu větší břicho ale nebylo jasný zda je
Š- ,,Co čumíš. Je to můj byt, takže vysmahni." řekla hnusně
D- ,,Já tě miloval."
Š- ,,Já už ne. Jsi trapnej. Ženská potřebuje chlapa. Ne mimino jako jsi ty." smála se a mě to ranilo více a více. Začali jsme se hádat. To co mi vykřičela mě neskutečně bolelo. Nakonec jsem sám odešel. Nemohl jsem tam zůstat. Vím, že bych jí neuhodil. Spíš jsem se obával aby mi slzy nevyhrkli úplně.
Dlouho jsem se procházel parkem. Nevěděl jsem kam mám jít. Vlastně... Ani jsem neměl místo kam jít. Myslel jsem furt na dnešek a hlavně na to jak jsem mohl být tak moc slepí. Nakonec jsem si sedl na lavičku a koukal před sebe. Vyrušil mě až můj mobil. Nejdřív jsem neměl náladu ale pak jsem kouknul a zvedl
D- ,,No?" řekl jsem bez nálady
B- ,,Promiň, že ruším ale Mery... Chce tě."
D- ,,Stalo se něco?" prudce jsem se zvedl a lekl
B- ,,Nevím. Šla jsem jí skontrolovat, měla noční můru a teď jen a jen brečí a chce tebe. Celá se třese."
D- ,,Hned jsem tam!" ani jsem nepozdravil a běžel do děcáku. Zajímavé jak jedna informace o Mery mě donutila přestat myslet na ten hnusný podvod.

Bíba už dolů čekala. Viděl jsem jak byla vylekaná
D- ,,Kde je?" pohladil jsem jí po zádech
B- ,,U sebe." kývl jsem a běžel po schodech nahoru. V pokoji měla rozsvíceno. Seděla vedle postele zabalená v peřině
D- ,,Mery." řekl jsem tiše. Hned si mě všimla. Klekl jsem si k ní a vůbec jsem nevěděl co dělat. Ona to vyřešila za mě. S pláčem se mi vrhla do náruče. Bylo to poprvé co mě obejmula. Na nic jsem nečekal a i automaticky jsem jí obejmul nejvíc jak jsem uměl
D- ,,Ššššššššš." hladil jsem jí ve vlasech.
M- ,,Jjjá se...se.."
D- ,,Klid... To bude dobrý." houpal jsem s ní ze strany na stranu. Něco říkala ale pořádně jsem jí nerozuměl. Jen jsem jí utěšoval. Nakonec jsem jí zvedl a dal do postele. Chtěl jsem se zvednout ale furt mě držela silně za ruku, až jsem cítil její nehty v kůži. Klekl jsem si vedle postele a koukal na ní. Ona na mě taky a tiše plakala
Co se stalo?