Naše tajemství

23. Šok

Vyděšeně jsem se na Davida podívala. Nenabrala jsem odvahu se kouknout kdo tam stojí. David si povzdechl, obejmul mě a dal hlavu abych se koukala na druhou stranu. Následně se sám kouknul kdo tam stojí.

David:
Věděl jsem, že jsme v háji. Tohle nezachráníme a nechtěl jsem vědět co bude dál.
Když jsem se kouknul kdo je to, tak se mi i trochu ulevilo. Ale vážně jen trochu. Byla to Bíba. Ta se na nás šokovaně koukala a nic neříkala. Zjevně nevěděla co. A my jsme byli na tom stejně. Mery se po delší době co jsme mlčeli otočila ale dál pokračovala v mlčení. To hrozné ticho jsem pak konečně přerušil
D- ,,Ehm... Můžeme si promluvit? V klidu."
B- ,,Jak... Něco jste mi slíbili!"
M- ,,Ppromiň... Neplánovali jsme to." řekla rychle a cítil jsem její strach. Pohladil jsem jí po zádech a dal pusu na čelo. Pomohl jsem jí z linky a zůstali stát.
D- ,,Co tady to.. Děláš. Neměla jsi být s nima?"
B- ,,Tohle mi řekneš?" nechápavě kroutila hlavou
M- ,,Bíbo prosím promiň nám to. Vážně. Neskutečně moc mě to mrzí! Jjá... Já jsem to neplánovala."
D- ,,Ani já ne. Ale bylo to silnější než my."
M- ,,Nechtěla jsem ti lhát. Prosím odpusť mi to."
D- ,,Mery.." povzdechl jsem si ,,Nic tak hrozného jsi neudělala. Nemusíš prosit i odpuštění."
B- ,,Pojďte si sednout." řekla klidně a my kývli. Všichni jsme se přesunuli do jídelny a sedli si.
B- ,,Tak jak... Jak se to stalo?"
D- ,,Trávili jsme spolu hodně času."
M- ,,Silně jsem se na Davida navázala. Věřila jen a jen jemu. Teď už více lidem."
D- ,,Časem jsem měl pro ní neskutečnou slabost."
M- ,,A najednou se to stalo." řekla nesměle
B- ,,Na pokoji?"
D- ,,Ne. Bral jsem jí k věži. Ale je možné, vlastně určitě, že jsme se dost sblížili. Nelituji toho."
M- ,,Ja taky ne."
B- ,,Jen já. Tohle je průser. Kdybych tam nepřišla já ale někdo jiný, tak by byli problémy ze všech stran."
D- ,,Já vím. Jsme opatrnější. Jen dneska jsme se ještě pořádně nelibali nebo nebyli sami. Byla to naše blbost."
B- ,,Vážně se máte až tak moc rádi? Není to jen samota? Z tvojí strany Davide."
D- ,,Není. Rozhodně ne. Miluju ji." usmál jsem se na Mery a ona na mě taky. Následně se přitulila a usmála se
M- ,,Já tebe taky." šepla
D- ,,Práskneš nás?"
B- ,,Ne. To ne... Jak to chcete nadále tajit?"
D- ,,Mery bude mít o 2 roky 18. Jako někdy v domově je to těžký ale jinak ne."
M- ,,Souhlasím."
B- ,,Tak dobře. Ale příště nesimulujte a rovnou řeknite, že chcete být sami spolu." trochu se zasmála
M- ,,Chtěli jsme to před všema tajit. Vážně promiň."
B- ,,Už se tolik neomlouvej." usmála se ,,I jsem tušila, že něco mezi vámi je. Nebo až moc blízké přátelství."
D- ,,I to bylo. A časem láska." usmíval jsem se a Mery taky
M- ,,Hrozně hezky si to řekl."
B- ,,A máš tu kamarádku?"
M- ,,Jo. Omylem jsem se přeřekla a kryla nás." pousmála se
B- ,,Nezlobím se. Chápu vás... Tak se neboj." usmála se na Mery
M- ,,Furt se cítím provinile, že jsem lhala."
D- ,,To je dobrý."
B- ,,Moje prvotní reakce byla... No byl to šok. Ale jak se na vás koukám, tak se k sobě hodíte."
M+D- ,,Děkujeme."
Jak dlouho to dokážou tajit před ostatními?