Vlny, co proudí tam a zpět

16. KAPITOLA

Před rokem

Písek mě stále hřeje, i když slunce teprve zapadá. V uších mi hraje Malibu od Miley Cyrus a já se snažím sžít s myšlenkou, že pozítří touhle dobou budu v Londýně. Tam nebudu v plavkách pozorovat zapadající slunce nad oceánem. Ano, sice tam bude teplo, ale ani zdaleka to nebude jako tady. Nic se nevyrovná létu v Malibu.

„El?" ozve se Jamesův hlas někde za mnou. Otočím se a spatřím jeho usměvavou tvář. Ani tohle nebudu vídat, pomyslím si.

„Nazdar, Jamie," pozdravím ho. Posadí se vedle mě a prkno odloží do písku.

„Je ti dobře?"

„Ani ne," zavrtím hlavou. James na mě chvíli jen tak zírá, než mě obejme kolem ramen.

„Víš, co mi pomáhá, když se cítím pod psa?"

Neodpovím, tak pokračuje sám. „Jdu si zasurfovat."

Uchechtnu se. „To ty děláš neustále, Jamie."

„Ale nikdy ne s takovou vášní, jako když potřebuju zlepšit náladu." Vyskočí na nohy a natáhne ke mně ruku. „Pojď si zasurfovat se mnou, El."

„Nemám tu prkno," připomenu mu.

„Aha, tak to je problém," zamračí se. „Tak to si holt budeme muset vystačit s tím mým."

Sevře mi dlaň, vytáhne mě na nohy a rozeběhneme se k oceánu. Usadí se na prkno a pobídne mě, abych si sedla před něj. „Můžeme jen pádlovat."

S upřímným úsměvem ho poslechnu a uvelebím se před něj. On se přisune ke mně a v rytmu začneme pádlovat rukama, abychom se dostali aspoň kousek od břehu.

„Bojíš se toho Londýna?" zeptá se mě, když se zastavíme.

Letmo přikývnu. „Co když jsem udělala chybu, Jamie? Co když jsem se na ten program neměla hlásit?"

„Vždyť o tom básníš už roky, El," připomene mi se smíchem. „Jasně, že jsi se měla hlásit. Miluješ Londýn."

„Ale miluju i Malibu," hlesnu a snažím se potlačit slzy, které se úporně derou na povrch.

„Je to jen rok, El. Uteče to jako voda."

Obrátím se k němu čelem. „Ale co když ne? Co když tam budu nešťastná?"

„Tak mi zavoláš," řekne náhle. „Proudíme tam a zpět, El. A já tu budu, ať už budeš tady nebo tam."

„Jako vlny," šeptnu s úsměvem.

„Jako vlny," přitaká zrovna v momentě, kdy se přitisknu k jeho rtům.

Chvíli váhá, ale pak mi začne polibky opětovat. A já se v nich topím – topím se v jeho rtech. Tak dlouho jsem toužila po tomhle okamžiku a teď, když ho konečně opravdu prožívám, mi dojde, že žádná z těch tisíců představ, co jsem měla, se nevyrovná realitě.

„To bychom-"

„Neříkej neměli," přeruším ho. „Prostě mě jen líbej, Jamie. O nic víc tě nežádám."

Když se ho pokusím políbit, přiloží mi prst k ústům. „Jeden polibek nestačí, když jde o tebe, El."

„Tak mi jich dej stovky, Jamie. Jeden polibek za každý den, kdy jsem po tobě tolik toužila."

Otře se mi rty o bradu. Líbá mě na tvářích, na nose, na krku a já jen těžko popadám dech.

Rychle dopádlujeme na břeh. Svalíme se do písku, který zahaluje černočerná tma. Jamie se ke mně tiskne celým tělem a já na stehně cítím jeho vzrušení. I když sex s Williamem miluju, tomuhle pocitu se to nemůže nikdy vyrovnat.

„Tolik měsíců jsem po tomhle toužil, El. Tolikrát jsem o tom snil, i když jsem věděl, že nesmím. Nesmím tě chtít, El," šeptá mezi polibky. Dlaní mi zajede do kalhotek a slastně zavře oči, když zjistí, že jsem stejně vzrušená jako on. Hladí mě přes klitoris, dekolt mi zaplavuje polibky a já vnímám jen svoje splašeně bušící srdce.

Když vyvrcholím, plavky mi stáhne a vstoupí do mě. Pohybujeme se ve stejném rytmu, jako nám buší srdce. Svíjím se pod ním, toužím mu být ještě blíž.

„Bože, El," šeptá mi do ucha.

Udělám se jen několik vteřin před ním. Zhroutí se vedle mě a pevně mě obejme. „Teď mi nesmíš odjet, El."