Vlny, co proudí tam a zpět

17. KAPITOLA

Pondělní hodina s Williamem je zvláštní. Cítím, že se na mě občas podívá, ale nejsem schopná mu ten pohled opětovat. Ne po tom polibku s Jamiem.

Když jsem Willa poznala, cítila jsem se hrozně. Být v novém městě, hledat si nové přátele, bydlet v novém domě – to všechno na mě bylo příliš. A když jsem ho tenkrát v baru poznala, toho tmavovlasého fešáka, co by mohl dělat reklamu pro playboy, viděla jsem ho jako příležitost na chvíli utéct od toho stresu. Byla jsem nezadaná a on byl sexy, tak proč si prostě na chvíli neužít? Proč neupustit trochu páry?

Jenže když jsem se druhý den dozvěděla, že je to můj profesor, všechno se zkomplikovalo. Z chlapa, co měl být jednorázovka, se stal chlap, kterého jsem měla vídat každý den. Tenkrát nám to nepřišlo jako nejhorší nápad. Prostě jsme se občas scházeli a upouštěli společně trochu páry. Oba jsme dospělí, single a oba jsme to chtěli. Navíc jsme věděli, jak se pojistit, aby na to nikdo nepřišel.

Myslela jsem, že to potrvá pár týdnů a pak to samo od sebe vyprchá. Jenže se stal pravý opak – začali jsme se scházet pravidelně každý pátek, povídali jsme si a najednou už nešlo jen o sex. Těšila jsem se na něj, na jeho společnost.

Jenže pak jsem poznala Jamieho a všechno se ve mně změnilo. Několik týdnů jsem ho měla plnou hlavu a Williamovi jsem se vyhýbala. Sváděla jsem to na hodně školy a dalších povinností, ale přitom jsem jen chodila do klubu a zpívala zamilovaný dojáky. Hosty to bavilo a mně to pomohlo aspoň trochu ty city k němu upozadit.

A tak jsem se s Willem zase začala vídat. Bože, sex s ním je nepopsatelnej. Nemám sice zrovna moc zkušeností, co se týče tohohle oboru, ale s ním se cítím jako ta nejvíc sexy žena na světě.

S Jamiem jsem se cítila jako malá holka, která mu nestojí ani za pohled.

Ale co mám dělat teď, když vím, že mě má taky rád?

„Jsi v pohodě?" zeptá se mě Emily šeptem.

„Jasně, proč bych nebyla?"

„Už tři minuty tupě zíráš do blba."

„Nezírám," zalžu. Skloním se k prázdnému dokumentu v počítači a pak se mrknu do jejího, který má už tři stránky. „Fajn, možná jsem se trochu zamyslela."

Em si založí ruce na prsou. „Neříkej, že už jde zase o Jamese."

Můj pohled mluví za všechno. „Ale no tak, Lizzie. Přece se nebudeš trápit kvůli blbovi, co se s tebou jednou vyspal a pak ti řekl, že s tebou nechce mít nic společnýho."

„To neřekl," namítnu rázně, načež ona jen protočí očima.

„Možná to neřekl doslova, ale prakticky jo."

„V sobotu jsme se políbili," prozradím jí.

Emily vytřeští oči. „Cože jste?!" vyjekne trošku moc nahlas, takže se všechny hlavy v místnosti obrátí ke mně. Celá zrudnu, když si všimnu, že to slyšel i William. „Slečno Stevensová? Neruším vás náhodou?"

Emily nasadí jeden z těch svých moc-mě-to-mrzí-odpusť-mi-prosím pohledů.

„Pokud slečně Meyersové potřebujete něco nutně sdělit, prosím, do toho," pobídne ji příkře. Poznám, že je naštvaný, ale ne kvůli tomu, že se bavíme. Včera mi během dne poslal pár zpráv a já ho úspěšně celý den ignorovala.

„Jen jsem se jí ptala na něco k hodině," zalže.

„Tak až se budete chtít na něco zeptat, laskavě se obraťte na mě."