Vlny, co proudí tam a zpět

3. KAPITOLA

Když přijedeme na parkoviště, kluci už čekají u skútrů. Něčemu se řehtají, ale jakmile mě zaregistrují, přestanou.

„Teda Chris říkal, že vypadáš jinak, ale že až takhle?" prohodí Tyler s tím jeho vím-že-večer-skončíš-v-mý-posteli úsměvem.

„Nevypadám jinak," zavrtím hlavou.

„To teda vypadáš," dá mu za pravdu Jordan. „Vypadáš fakt super, Lizzie," usměje se.

„Díky, Jordane."

„Tak pojď, projedeš se se mnou," mrkne na mě Jordan. Chytne mě za ruku a rozeběhneme se až k molu, kde parkuje jeho skútr. Je začátek června, takže oceán už začíná být příjemně teplý. Slunce hřeje stejně silně jako v srpnu, což si nesmírně užívám, protože v Londýně neustále pršelo.

Jordan si přetáhne tričko přes hlavu a hodí ho přes zábradlí. Zůstane tak jen v tmavomodrých plavkách, co mu sahají nad kolena. Mně ale nejvíc upoutá jeho vypracovaný hrudník a trup. Vždycky byl štíhlej, ale přes ten rok se neskutečně vytvaroval.

„Asi by sis to taky měla svlíknout," poradí mi pobaveně. Celá zrudnu, když mi dojde, že mě přistihl, jak ho očumuju.

„Fakt jsi zkrásněla, Lizzie," pousměje se. Miluju tenhle jeho stydlivý úsměv. Z Chrisových kamarádů jsem ho vždycky měla nejradši. Jako jediný mě totiž neviděl jako sexuální objekt, nýbrž jako člověka, co má srdce. Tyler na mě vždycky koukal jako na jídlo, flirtoval se mnou a pokoušel se mi dostat do kalhotek, i když jsem mu několikrát vysvětlila, že nemám zájem. No a James mě pro jistotu ignoroval úplně. Jen Jordan vnímal tu skutečnou Elizabeth.

„A to říkáš ty? Určitě na tebe teď letí každá holka," mrknu na něj.

Jordan to nijak nekomentuje a usadí se do přední části skútru. Vysvléknu se do červených dvoudílných plavek a opatrně se posadím za něj. Dlaně mu položím na břicho. „Drž se pevně," zavelí a pak už se rozjede na širé moře.

Jak je Jordan běžně stydlivej, na vodě ho to vždycky totálně přejde a on jezdí jako šílenec. Kosí jednu zatáčku za druhou a já jsem po pár minutách mokrá až za ušima. I on se na moři cítí jako doma.

Pustím se ho až když vypne motor. Chris mi pomůže zpátky na molo a já se oklepu jako pes. „Tak a teď, když už sis užil s mojí ségrou, můžeme jít na tu pánskou jízdu?"

„Víš, že to znělo dost úchylně, že jo?" poznamená Emily. Tyler vybuchne smíchy, zatímco jí Chris ukáže vztyčený prostředníček. Pak všichni tři naskočí na svoje skútry a rozjedou se pryč.

My se s Emily svalíme na osušky do písku a kluky pozorujeme. „Ráno jsem se potkala s Jamiem," prozradím Emily, která okamžitě zvážní.

„Pane jo, tak to byl asi trapas, co?"

„Trapas je slabý slovo," uchechtnu se. „Řekl, že je rád, že jsem zpátky."

Položíme se na břicho, abychom na sebe viděly a nesvítilo nám u toho do očí slunce. „A ty jsi ráda, že jsi zpátky?"

„Jo, myslím, že jo," přikývnu. „Kalifornie mi chyběla."

„A Jamie?" nadhodí. „Ten ti taky chyběl?"

Před očima si vybavím jeho dotyky, kterými zaplavoval celé moje tělo. Líbal mě tak hladově, až jsem si myslela, že se udusím.

Zatřesu hlavou, abych ty vzpomínky vypudila. „Víš, jak dlouho jsem jím byla posedlá, Emi. Jenže po tý noci... co když jsem to neměla dělat?"

„Jasně, že jsi to měla dělat. Kdybys to neudělala, třeba bys do toho Londýna ani neodjela."

Emily má pravdu. Před tou nocí jsem byla odhodlaná, že se na to vykašlu. Že nemůžu odjet, když mi konečně po těch dlouhých měsících začíná věnovat trochu pozornosti.

„Byl to úžasnej rok," uculím se zasněně. „Poznala jsem tam hromadu skvělých lidí, popíjela kafe a jedla ryby s hranolkama, což bylo překvapivě fakt dobrý jídlo."

Emily se ušklíbne. „To bych v životě nepozřela."

„To jsem si taky říkala, ale pak mě jedna holka tam přemluvila a od tý doby jsem to jedla každý týden. Fakt jsem si na tom vybudovala závislost," zazubím se.

V tom ucítím něčí dlaň, jak mě plácne po zadku. Rychlostí blesku se obrátím na záda a spatřím zubícího se Tylera. Kecne si vedle mě.

„Tos mě jako fakt právě plácl přes zadek?" zeptám se ho s naprosto seriozním výrazem.

„Je to tvoje vina, nemáš ho na mě tak špulit," mrkne na mě a v ten okamžik mi vystřelí dlaň přímo proti jeho tváři. Tyler bolestivě zkroutí obličej, ale přesto jsem přesvědčená, že mě to bolí víc.

„Ale no tak, Liz. Nemyslel jsem to špatně, promiň," omluví se upřímně. Zavrtím nad tím hlavou a překulím se zpátky na břicho. Schválně vyšpulím zadek ještě víc. „Dívat se můžeš, ale jakmile na mě sáhneš, přiletí ti další."

Tyler s vážným výrazem přikývne a já se obrátím zpátky k Emily, která nad tím jen zakroutí očima.

Chris s Jordanem vylezou z vody až o další půl hodinu později. Oba se řehtají jako blázni, když k nám dorazí. Jordan si vleze na osušku vedle mě a věnuje mi široký úsměv. „Jak je?" zeptá se mě rozverně.

„Máš nějakou dobrou náladu, koukám," culím se.

„Je červen, svítí sluníčko a právě jsem vylezl z vody... kdo by neměl dobrou náladu, Lizzie?"

Tak co zatím na tenhle příběh říkáte? ❤