Vlny, co proudí tam a zpět

36. KAPITOLA

Chris a spol se z města vrátili dvě hodiny po naší společné večeři. Domluvili jsme se, že si s nima promluvíme až zítra ráno, takže když jsme je slyšeli přijíždět, utekla jsem do svého pokoje a Jamie zůstal dole v obýváku.

Vleže na posteli jsem poslouchala šumění jeho hlasů, ale nerozuměla jsem ani slovo z toho, co říkali. V ten moment mi to ale bylo úplně jedno. Na tváři se mi usadil široký úsměv, červenala jsem se a dovolila jsem si být na chvíli neskonale šťastná a vděčná.

O pár minut později se ozve ťukání na dveře a ihned potom ke mně vběhne Emily. Zavře za sebou a přisedne si ke mně na postel.

„Tak jak bylo ve městě?"

Em se zamračí. „Fakt chceš řešit tohle místo toho, proč se oba s Jamesem tváříte jak kdyby vám zrovna sdělili, že jste vyhráli dvacet melounů v loterii?"

Miluju to, jak moc mě zná, i když se fakticky moc dlouho neznáme. Za ty dva roky a pár měsíců jsme se sblížily natolik, že už si neumím představit něco před ní tajit. A moc mě mrzí, že ona přede mnou tajila city k bráchovi.

„Řekl, že mě miluje. A že to řekne Chrisovi," hlesnu tak potichu, jako bych to snad mohla zakřiknout.

Její následný výkřik je ale tak hlasitý, že by vzbudil i mrtvolu.

„Lizzie! To je úžasný!" Pevně mě obejme a obě se při tom culíme jako patnáctky, co jim nejhezčí kluk ze třídy kladně odpověděl na otázku Budeš se mnou chodit?.

Odtáhnu ji od sebe na délku paže a úsměv z tváře mi zmizí. „Ale to není všechno, co mi řekl, Em."

I její úsměv jako lusknutím prstů zmizí. Skloní hlavu, zrudnou jí tváře a nervózně si začne odlupovat kůžičku u nehtů. „A co ti, no, řekl?"

„Myslím, že víš, co mi řekl."

Rozpačitě ke mně vzhlédne. „Řekl ti o Chrisovi, viď?"

„Proč jsi mi to neřekla dřív, Emily? Myslela jsem, že si říkáme všechno."

„Ale tohle je něco jinýho, chápeš? Netušila jsem, jak budeš reagovat na fakt, že bych začala chodit s tvým bráchou. A netvrď mi, že ti to ani trošku nevadí, protože je mi jasný, že vadí."

„Není to tak, že by mi to vadilo," namítnu, „jen mi to připadá zvláštní. Vy dva jste se vždycky nesnášeli a najednou z vás má být pár? Já... musím si na to zvyknout, to je celý."

„Já jsem ti nechtěla lhát, Liz. Vážně ne. A nic jsem s ním neměla, ještě jsme si ani nedali pusu. Jen jsme si spolu občas povídali, bylo snadný se mu svěřit. Povídal mi o svým tátovi a jaký spolu mají, nebo spíš nemají vztah. Otevřel se mi a mně došlo, že je v něm mnohem víc než jsem si dřív myslela. Chris má velký srdce, Liz. A já chci být jeho součástí, i když je to to nejpraštěnější, co jsem kdy chtěla."

Rty se mi zvlní do úsměvu a pevně ji obejmu. Když se od ní odvrátím, zjistím, že se jí po tváři kutálejí slzy. „Takže ti to nevadí?"

„Ani v nejmenším," zavrtím hlavou. „Jsi moje nejlepší kámoška, Em. A chci, abys byla šťastná, i když k tomu potřebuješ mýho bratra, tak prosím."

Nadšeně mi skočí do náruče. „Děkuju děkuju děkuju!"

„Ale už žádný tajemství, dobře? Já ti taky nikdy nic netajila, tak ty nikdy nic netaj přede mnou."

Vědoucně si založí ruce na prsou, když mi dojde, že jsem vlastně i já před ní něco tajila. Nebo spíš někoho.

„A tvoje techtle mechtle s profesorem jsi mi snad netajila, kámoško?"

V tom vrznou dveře a mně se téměř zastaví srdce, protože vím, kdo v nich bude stát, až se otočím. Pohlédnu na Emily, které se ve tváři zračí zděšení.

Co nejpomaleji se otočím a spatřím Jamieho zaražený výraz.

„Cože?" šeptne přidušeně. „Ty... tys měla něco s nějakým profesorem?"

„Jamie, já..."

„Jak dlouho?"

,,Jamie..."

,,Jak dlouho, Elizabeth?"

Zvednu se z postele, toužím mu říct, že to nic neznamenalo, že to naše plány neohrozí, ale čím déle se mu dívám do očí, tím jasnější mi je, že tohle změní všechno.

„Dva roky."

Zhluboka se nadechne, jako by tomu nemohl uvěřit. Něha, kterou měl v očích včera večer, se změní v opovržení. A znechucení. „Takže ty ses celou tu dobu, co jsem tě tolik miloval, tahala s někým jiným? A kdy jsi mi o tom chtěla říct? Nebo jsi čekala, až Chrisovi řeknu pravdu a nebude cesta zpět?" Zarazí se a chytne se za srdce. „Byla něco z toho, cos mi včera říkala, vůbec pravda?"

Tváře mám smáčené od slz a i když se mi hlavou honí tisíce slov, která by mu vysvětlila, že pro mě nikdy nikdo nebyl důležitější než on, nejsem schopná nic vyslovit. Jen tam stojím, zírám na něj a v duchu se loučím s budoucností, o které jsem si včera večer a dneska ráno dovolila snít. Protože ta budoucnost mi už nepatří.

Jamie se otočí na patě, což mě probere z transu. Vyběhnu za ním, ale když se ho pokusím chytit za ruku, vysmekne se mi. A pak se na mě podívá s hlubokým opovržením v očích. „Už nikdy tě nechci vidět."

Rozeběhne se ze schodů a celá nadskočím, když bouchne hlavními dveřmi.

„Bože můj, co se děje?" zhrozí se za mnou Alexa. Otočím se čelem k ní, ale i když se tu věc, co třímá v dlani, pokusí ukrýt, i přes uslzený obličej ji rozeznám.

„To je..."

Lexie se celá rozzáří a přikývne. Rozevře dlaň a z ní na mě vykoukne těhotenský test. A na něm dvě čárky. „Ty jsi těhotná?"

Lexie přikývne a rozechvěje se. V očích se jí míhá panika a štěstí zároveň.

„Já... já jsem těhotná," přitaká, ale spíš než pro mě to říká sama sobě. „Jsem těhotná."