Vlny, co proudí tam a zpět

14. KAPITOLA

Dneska máme v Zářící hvězdě speciální vystoupení. Vivien nás s holkama požádala, abychom si nacvičily společný zpěv a tanec na jednu písničku. Moc požadavků neměla, chtěla jen, abychom byly sehrané a sexy.

Na skladbě jsme se shodly prakticky ihned, takže jsme jen posledních pár dnů trénovaly sestavu, kterou nám Janine, co by nejlepší tanečnice, vymyslela.

Nad čím jsme ale zaručeně strávily nejvíc času, bylo vybírání outfitů. Chtěly jsme něco odhalujícího, ale zároveň ne něco, co bude připomínat obleček na sex.

Nakonec jsme se ale shodly na hladkém černém korzetu pod prsa, na kožených černých kraťasech jen těsně pod zadek a vysokých kozačkách na podpatku. Vlasy máme všechny sčesané do přísného culíku, oči zvýrazněné kouřovým líčením a rty rudou rtěnkou.

„Tak pojďte, kočky," mrkne na nás Viv. „Londýnští magnáti na vás už čekají."

Zarazím se. „Londýnští?"

Viv už mi ale neodpoví. Celá skupinka opustíme šatnu a zamíříme do sálu. Věděla jsem, že dneska budeme zpívat pro skupinu magnátů, kteří nás možnou budou sponzorovat v nadcházejících letech, ale netušila jsem, že jsou z Londýna. Nevím proč, ale ten fakt mě znervózní.

Postavíme se do řady a před nás předstoupí Viv, aby nás ohlásila. V publiku vidím jen chlapi v obleku, do očí jim přes reflektory nevidím.

Sálem se rozezní melodie skladby od Ariany Grande, God is a woman. Tělem mi projede vlna vzrušení, když Michelle začne zpívat. Její hlas je pevný, žádostivý. My ostatní se pustíme do nacvičené choreografie, kterou naši hosté naprosto hltají.

Když přijde první refrén, dostanu se na řadu já. Předstoupím před holky, které za mnou tančí, zatímco já se jen vlním do rytmu. Prsty si hraju ve vlasech, oči mám zavřené a vychutnávám si tu energii, která z písničky srší. Je feministická, neskutečně silná a člověk z ní pocit, že jsou ženy opravdu královny vesmíru. Alespoň já se tak cítím, když všechny spustíme druhý refrén.

Jakmile skladba skončí, seřadíme se zpátky do řady, chytneme se za ruce a ukloníme se, zatímco nám v publiku hlasitě tleskají.

A v momentě, kdy reflektory zhasnou, ho spatřím, jak ve stoje tleská.

„Byly jste báječný!" zajásá Viv, když odejdeme z podia. „Úplně vás hltaly, tohle máme v kapse, dámy!"

Ostatní holky se k jejímu nadšení přidají, ale já se dokážu soustředit jen na svoje divoce bušící srdce.

Co tady proboha dělá?

„Tak a teď utíkejte mezi ně a buďte milé. Pokud se nás rozhodnou sponzorovat, vaše výdělky se zdvojnásobí a navíc si budeme konečně moct dovolit rozšíření šatníku, opravu baru a dalších věcí, však to víte samy."

Holky si upraví masku na tváři, kterou máme tentokrát všechny stejnou – tvoří ji temně černá krajka, díky níž nám vynikají oči. Pak všechny vyběhnou ze šatny, ale já jediná zůstanu jako přibitá.

„Děje se něco, Lizzie?" zeptá se mě starostlivě Vivien.

Vzhlédnu k ní a nasucho polknu. „Já... jednoho z těch mužů znám."

„Jak jako znáš?" zamračí se.

„Tak nějak jsem s ním v Londýně pár měsíců chodila."

Vivien vykulí oči. „Promiň, vůbec jsem netušila, že by ses tam mohla stýkat s někým tak vysoce postaveným."