Vlny, co proudí tam a zpět

24. KAPITOLA

Když se převléknu zpátky do kraťasů a trička, napíšu Jordanovi, aby za mnou přišel do baru. Posadím se na bar a Dean mi s úsměvem nalije džus. „Dal bys mi do něj tentokrát trochu vodky?"

Dean překvapeně zamrká. „Ty a vodka? Není ti špatně?"

„Jen jsem měla těžký týden," zavrtím hlavou. To už ke mně nakráčí Jordan. Stojí přede mnou, zatímco já sedím na vysoké barové stoličce a i tak jsem nižší než on. Se širokým úsměvem mě z ní sundá a jako panenku mě zvedne do náruče a pevně obejme.

„Bylas skvělá, Lizzie! Jako že tak skvělá, že skvělá je slabý slovo."

Zčervenám. „Nepřeháněj."

„To teda do háje nepřeháním. Totálně jsi jim všem vzala dech."

Pustí mě zpátky na zem, načež se posadíme na židle vedle sebe. Dean načepuje Jordanovi pivo.

„Děkuju, žes mě zase pozvala. Zlepšilo mi to náladu."

„Kdykoli, Jordane," pousměju se.

„Jak ses k tomuhle místu vůbec dostala? Předpokládám, že zpívat tady asi nemůže každý."

Dean se při té vzpomínce uchechtne. „Nevím, jestli si to tady slečna plně pamatuje."

„Tak mi to prozraďte vy," pobídne ho Jordan.

„Prozradím, když mi přestaneš vykat. Já jsem Dean." Natáhne k němu pravačku a Jordan ji s úsměvem stiskne.

„Jordan."

„No, Jordane, řeknu ti to takhle. Před pár lety, v jeden letní večer, sem přišla tmavovlasá dívčina se slzami v očích. Podle občanky jí bylo čerstvých 19. Dřepla si na přesně stejnou židli, na jaké sedí teď. Poznal jsem na ní, že už něco pila, protože pořád mlela o nějakým klukovi a jakej je to kretén. No, typická puberťačka. Chtěla, abych jí nalil vodku s džusem, ale já jí jasně řekl, že tady pod 21 žádnej alkohol nedostane. Nazvala mě idiotem bez kapky soucitu a když chtěla odejít, zvedla se moc prudce a žuchla zadkem tvrdě na zem. Odvedl jsem jí do jednoho z volných pokojů, co jsme měli, a ona ihned odpadla."

„To ráno jsem se probudila zděšená, kde jsem. Na ten večer jsem si vůbec nepamatovala. Pak za mnou přišla Vivien. Ptala se mě, jestli jsem v pohodě, jestli nemá někomu zavolat. Vysvětlila mi, co se včera stalo, a mně se šíleně ulevilo, když jsem zjistila, že jsem se nijak zvlášť neztrapnila."

„Tys neslyšela tu část, jak jsi sebou přede všema švihla? Lidi se mohli potrhat smíchy, když ses pak držela za zadek."

Výhružně na něj ukážu nataženým ukazováčkem. „Jdi do prdele, Deane."

Ten mi ale pošle jen vzdušný polibek. Jak jinak.

„No a když jsem se šla osprchovat, zpívala jsem si. Dělám to tak vždycky, když jsem ve stresu. Pomáhá mi to se uklidnit. No a když jsem vylezla, Vivien seděla na posteli totálně unesená z mýho hlasu. A tak mi řekla o tom klubu."

„Tak to byla fakt klika," zazubí se Jordan. „Fakt to vypadá, že ses tam našla."

„To našla," přitakám. „Je to můj druhý domov."

Emily pobíhá po mým pokoji jako splašená. Prohrabuje se šuplíkama, přihrádkama ve skříni, jen aby našla něco, v čem by šla na rande s Grahamem. „A proč si proboha nevezmeš něco svýho?"

„Už jsem ti říkala, že nic nemám! Musíme nutně zítra na nákupy."

Složím si nohy do tureckého sedu a opřu se o zeď, zatímco sedím na posteli. Pozoruju její pobíhání, když se ozve zaťukání na dveře.

„Dále!"

Do pokoje vejde Christopher a už už se nadechne, aby něco řekl, když pohledem ustane na Emily. Ta má na sobě jen tílko a bavlněné kraťasy, ale on se na ni přesto dívá jako na bohyni. Docela mě tenhle jeho pohled začíná děsit.

„No, ehm, pardon, nevěděl jsem, že máš návštěvu."

„Vyklop, co potřebuješ, Christophere," pobídne ho Emily.

„Naši chtěli probrat ten výlet příští týden, ale to, no, počká," mumlá, s pohledem stále upřeným na ni.

„Chrisi?" ozvu se a on mi konečně věnuje pozornost.

„No?"

„Dobrý, už jsem si myslela, že máš něco s hlavou, když jsi ji nebyl schopnej odvrátit od mojí nejlepší kámošky."

Chris zrudne, Emily stejně tak. „No, tak, no, já budu dole, kdyby něco." Rychle za sebou zabouchne dveře.

„Fakt nevím, co to s ním poslední dobou je."

„Hm," pokrčí Em rameny a dál se věnuje výběru outfitu. Nakonec si vybere černé letní šaty s puntíky, co sahají až ke kotníkům a v pase jsou zúžené. Přehodí si přes ramena černou džínovou bundu, vyhrne si rukávy a prsty si prohrábne lokny, co si doma vytvořila.

„Tak jak vypadám?"

„Úžasně, jako vždycky," odvětím s upřímným úsměvem.

Emily se celá rozzáří a pevně mě obejme. „Graham mě vyzvedne tady, za pět minut."

Zvednu se z postele a chytnu ji za třesoucí se ramena. Ona na mě pohlédne nervózním pohledem. „Kdo jsi?"

„Emily Stevensová."

„A kdo je Emily Stevensová?"

„Nejlepší ženská na světě," pronese už s o něco klidnějším hlasem.

„Přesně tak," přitakám. „Tak se tu neklepej jako osina a koukej si užít rande s tím sexy fešákem."

„Dobře," uculí se.

Společně sejdeme ke vchodu, kde ji obejmu, popřeju hodně štěstí a pak už ji přes okno sleduju, jak kráčí k velkému černému autu, co parkuje přímo před bránou.

„To je nevkusně velký auto," zamrmlá za mnou Chris.

„Nežárli, brácho," zazubím se.

„Víš, co se říká o chlapech s velkým autem?"

„Že si tím kompenzují malej penis?"

Překvapeně zamrká. „Jak to víš?"

Poklepu ho po rameni. „Protože už jsi mi to párkrát říkal, Chrisi."

Chris se ušklíbne, ale dál zírá ven, i když Grahamovo auto už dávno zmizelo.

„Za chvíli se staví Jamie, chcem kouknout na poslední Rychle a zběsile. Přidáš se?"

S Jamiem jsem od té naší dohody nemluvila. Před tím bych asi řekla, že ne, ale myslím, že bychom se měli pokusit spolu vycházet jako přátelé. Přece jenom v našem domě tráví spoustu času, teď ještě víc, když jsou jeho rodiče na kordy. Nemůžu se mu vyhýbat, musím s ním vyházet.

„Jasně," přikývnu s nervózním úsměvem.