Vlny, co proudí tam a zpět

2. KAPITOLA

Vůni palačinek a nutelly cítím až do svého pokoje v prvním patře. Vyskočím z postele a zamířím rovnou do koupelny, co sdílím se svým bratrem. To je jedna z mála věcí, která mi na něm vadí – je hroznej bordelář.

Včera, když jsem si chtěla dát před spaním vanu, jsem strávila hodinu odklízením jeho trenek, špinavých ponožek a chlupů, kterými ucpal odtok v umyvadle.

Teď když do ní vejdu, voní po mém kokosovém sprchovém gelu. Zavřu se ve sprše, pustím na sebe vlažnou vodu, abych se trochu probudila, a vymyju si z vlasů písek ze včera. Večer už jsem na mytí vlasů neměla energii.

Natřu se všemožnými vonnými olejíčky, abych krásně voněla, a až pak vyjdu ze sprchy. Zabalím se do heboučké osušky, zastavím se u umyvadla, abych si vyčistila zuby, ale jakmile si kartáček vložím do úst, někdo skočí dovnitř.

James na mě hledí naprosto šokovaně. „El?"

„Dobrý ráno, Jamie," pozdravím ho s nervózním úsměvem.

„Já... no, netušil jsem, že už ses vrátila."

Zíráme jeden na druhého, jako bychom se rok neviděli. No, my jsme se ale fakt rok neviděli. „Tys nemluvil s Chrisem?"

Zavrtí hlavou. „Nebyl u sebe v pokoji, tak jsem myslel, že je v koupelně."

Chápavě přikývnu. „Myslím, že už je dole v kuchyni."

„No," přejede mě očima od hlavy až k patě, „tak mi promiň, že jsem ti sem tak vběhl. Zaťukal bych, kdybych věděl, že tu jsi."

Těsně než za sebou zavře, se pousměje. „Jsem rád, že jsi zpátky, El."

Jakmile zaslechnu jeho kroky na schodech, pohlédnu na sebe do zrcadla. V obličeji jsem úplně rudá, vlasy mám svázané v rozcuchaném drdolu a v koutku úst se mi usídlila trocha pasty, která se mi tam otřela, když jsem si z pusy vyndala ten blbej kartáček. Takhle prostě člověk nechce vypadat před někým, koho kdysi miloval.

Převléknu se do bílého tílka s úzkými ramínky a krátkých džínových lacláčů, rozpustím si vlasy a pak už konečně seběhnu dolů na snídani.

Lexie už je převlečená do práce, má na sobě bílou košili a černou pouzdrovou sukni. Na nohou jako vždycky třímetrové podpatky. Táta s Chrisem jsou v teplákách.

„Dobré ráno, beruško," pozdraví mě Lexie s úsměvem. „Jonathan dělal palačinky, dáš si?"

„No rozhodně," zazubím se. „V Londýně jsem jedla pořád dokola tousty nebo vločky, nemůžu se dočkat pořádných palačinek s tunou nutelly."

Nandám si jich plný talíř a rozhlédnu se kolem. „Kde je Jamie?"

„Stavil se nás jen pozdravit," odvětí Chris.

„Nabídla jsem mu, ať zůstane na snídani, ale prý nemá čas," pokrčí Lexie rameny. Já ale  na rozdíl od nich znám pravý důvod, proč tu nechtěl zůstat.

Táta, Lexie a ani Chris netuší, co se mezi mnou a Jamiem před mým odjezdem stalo. Nikdo z nich nikdy neměl ani tušení, jak moc jsem do něj byla zamilovaná.

Naplním si ústa palačinkami a poslouchám Lexie, jak vypráví klukům o domu, co včera prodala. Líbí se mi, jak moc je do své práce zažraná.

Já se ale nemůžu soustředit na nic z toho, co povídá. Myšlenkami jsem pořád u Jamieho. Pamatuju si, jak jsem let do Londýna celý probrečela. Neustále jsem myslela na ten jeho výraz, když jsem mu řekla, že pojedu. Zlomila jsem mu srdce, jenže s tím jsem zároveň zlomila i to svoje.

„Lizzie?" ozve se taťky hlas. „Všechno dobrý?"

„Jo, promiň. Jen jsem se zamyslela."

„Máme v plánu jet s klukama na skútry, přidáš se?" navrhne mi Christopher.

„S klukama? Tím myslíš tu svou zhulenou partičku?" ušklíbnu se.

„Už dávno nehulíme, Elizabeth," namítne důrazně. „Navíc vím moc dobře, že je máš ráda."

Uculím se. „Tak dobře, ale jedině, když budu moct vzít i Emily."

Tentokrát se ušklíbne Chris. „Jako tu tvou šílenou kámošku?"

„Není šílená," bráním ji. „Jen je prostě veselá, no."

„Fajn," ustoupí. „Nabereme ji cestou."

Po snídani vyměním spodní prádlo za plavky a nasednu ke Chrisovi do auta. „Fakt musíme brát i jí?"

„Ano, fakt," trvám si na svém. Chris si odfrkne a zamíří o pár kilometrů dál, k domu mojí nejlepší kámošky Emily.

Psala jsem jí, že jí vyzvedneme, a ona byla nadšením bez sebe. Což ona je vlastně vždycky.

Jakmile zabočíme do její ulice, spatřím ji. Vlasy má spletené do dvou copů, na očích lenonky a na sobě džínové kraťasy a pestrobarevný vršek.

Vyskočím z auta, když Chris zastaví. „Eminko!" zajásám a skočím jí do náručí.

„Elizabeth Meyersová, zakazuju ti už na takhle dlouho kamkoli odjíždět, je ti to jasný? Nedalo se to tu bez tebe vydržet!"

„Taky jsi mi chyběla, Eminko," mrknu na ni se smíchem. Zaujmu zpátky svoje místo vedle Chrise, zatímco Emily se uvelebí na zadní sedačce. Opře se lokty o naše sedadla a široce se zazubí na Chrise. „Zdravím tě, Christophere. Velmi ráda tě opět vidím."

Chris nasadí ten nejfalešnější úsměv. „Škoda, že nemůžu říct to samý."

„Au," zesmutní Emily a chytne se za srdce. „To tě máma neučila, že na holky musíš být citlivej?"

„Tebe ani nepovažuju za holku, Emily. Ty jsi vtělení ďábla."

„Chceš říct ďáblice?" mrkne na něj. Chris protočí očima a rozjede se směrem na pláž.