Vlny, co proudí tam a zpět

31. KAPITOLA

JAMIE

První hodina cesty uběhla v tichosti. Emily si za mnou tiše pobrukovala písničky, co hrály v rádiu, a já po očku sledoval El, jak sedí za Chrisem a kouká z okýnka.

Když mi Chris nabídl, abych jel s nima, neváhal jsem ani vteřinu. Doma je to teď hrozný. Rodiče na sebe v jednom kuse řvou, urážejí se a nadávají si. Ještě nikdy jsem je takhle neviděl.

Moji rodiče byli vždycky perfektní pár – takovej, o kterým sní všechny děti. Nebýt toho chlapa, co mámě zamotal hlavu, bylo by všechno v pohodě.

Možnost vyjet na deset dní do přírody a nechat za sebou všechny tyhle sračky, jsem přijal bez mrknutí oka. Když jsem ale viděl výraz El, když to zjistila, bodlo mě u srdce. Netušil jsem, že jí to Chris neřekl, ale tak či tak jsem jí to měl říct i já sám. Možná by teď neseděla v tureckém sedu a nevypadala jako hromádka neštěstí.

Není ale jediná, kdo vypadá smutně. Emily, přestože si pobrukuje, zamyšleně kouká z okýnka a vypadá, jako by její život ztratil smysl.

Chris pevně svírá volant a úpěnlivě hledí na dálnici. Sem tam prohodí nějakou nadávku na špatně předjíždějí auto, ale to je všechno, co řekne.

„Ale no tak, lidi!" Všichni tři utečou ze svých myšlenek a zmateně se otočí na mě. „Proč všichni vypadáte jako hromádka neštěstí? Máme prázdniny, deset dní v přírodě u jezera před sebou a vy vypadáte, jako by se vám zhroutil svět."

„Máš recht," přidá se ke mně Emily. „Každej z nás má problémy, ale ty tady budou i až se vrátíme. Měli bychom si užít ten čas, co od nich můžeme utéct."

V rádiu začne hrát Wake me up od Avicii a holky jako na povel úplně ožijí. „Zesil to, Chrisi!" pobídne ho El, načež obě začne zpívat. Nálada v autě se otočí o 360 stupňů. Stáhnu okýnko a auto okamžitě zaplní čerstvý letní vzduch. Vítr mi čechrá vlasy, do uší mi proudí letní melodie a já ze všech sil potlačím všechny svoje problémy do pozadí. Příštích deset dní nejsou žádní rodiče, žádný rozvod. Žádné stěhování bůhví kam, žádné zkoušky, žádná škola. Je jen léto, teplo, voda a ona.

Na místo dorazíme o necelé tři hodinky později. Alexa s Jonathanem vyráželi o něco později, aby stihli dobalit všechny věci a nakoupit, takže před chvílí psali, že teprve vyrážejí.

Chris zaparkuje před domem a jakmile vypne motor, vyskočím ven. I když Los Angeles miluju, nic se nevyrovná horskému vzduchu. Kolem jsou jenom stromy a rozlehlé jezero, ozářené slunečními paprsky.

Když mi Chris říkal, že pojedeme na chatu, představoval jsem si nějakou malou chatičku o maximálně třech pokojích, kuchyni a koupelně. Tenhle palác má ale od chatičky dost daleko.

„Neříkal jsi, že jedeme na chatu?"

„Viď? Myslela jsem na to samý," přidá se ke mně Emily, která vypadá stejně zaskočeně jako já.

„Je to spíš dům, no," uzná pobaveně Chris. Otevře kufr, abychom si vyndali tašky. Z přední kapsy od kraťasů vyndá klíč, vyběhne tři schůdky vedoucí na dřevěnou verandu s venkovním sezením a klíč vsune do zámku. Vejde dovnitř jako první, v těsném závěsu holky a nakonec já.

Ocitneme se v obrovské hale. Přímo naproti vchodu jsou široké dřevěné schody vedoucí do patra. Po levé straně je obývák. Obývají ho dvě béžová křesla posazená vedle sebe naproti konferenčnímu stolu z dubového dřeva. Kolem stolu stojí sedačka ve tvaru písmene L, laděná do stejných barev jako křesla. Naproti tomu všemu je majestátní krb, táhnoucí se až ke stropu. Vedle něj je hromádka dřeva a starých novin na podpal. Po boku krbu je umístěná televize.

Po pravé straně je útulná kuchyně, která je jako všechno ostatní v domě dřevěná. Je tu mikrovlnka, trouba, dřez a lednice s mrazákem – prostě plně vybavená kuchyně, nic v ní nechybí.

Nejhezčí část kuchyně je ale okno, které se táhne po celé stěně domu a z nějž je výhled přímo na jezero obklopené jehličnatými stromy.

„Pojďte nahoru, ať si rozdělíme pokoje," poručí nám Chris. Tašky zatím necháme dole a vydáme se do prvního patra, v němž napočítám sedm dveří.

Chris zamíří k těm přímo naproti schodům a když je otevře, objevíme se ve velké koupelně. V rohu je akrylátová volně stojící vana, do níž by se vešli minimálně dva lidi. Hned vedle je sprchový kout s dřevěnými detaily. Na opačné straně místnosti je koupelnová skříňka s dvojumyvadlem, nad níž se táhne široké obdélníkové zrcadlo.

„To je úchvatný," vydechne Emily, jíž se z celého tohohle domu točí hlava. Stejně jako mně.

„Záchod je hned vedle," informuje nás El s úsměvem, který už jsem na ní dlouho neviděl. Jako by na tomhle místě zase ožila.

Chris nám postupně odtajní tajemství i další pěti dveří – jedny vedou do ložnice jejich rodičů, další do komory s pračkou, smetákem, vysavačem a dalšími čistícími prostředky. Další vedou do Chrisova pokoje, který je jednoduchý – je v něm manželská postel, prádelník a skříň. Nejsou v něm žádné fotky, žádné umělé květiny, plakáty ani nic, co by nějak vypovídalo o člověku, co ten pokoj obývá.

Eliin pokoj se mi líbí o moc víc – je v něm taky manželská postel, prádelní a šatní skříň, ale taky v něm je spousta fotek. Některé z nich jsou s Emily, jiné s Chrisem nebo svým otcem. Jiné jsou snímky zdejší přírody, na pár z nich je jen ona, zatímco se culí do kamery. A nakonec si všimnu i jedné, na které je se mnou.