Uzavřená města

50

Otevřela jsem oči a po dlouhé době se cítila konečně dobře odpočatá.
Bylo brzké ráno a zpoza závěsu teprve prostupovaly první sluneční paprsky.
Mírně jsem se odtáhla, abych si mohla odskočit na toaletu, ale John si mě ihned přitáhl zpět do těsného objetí. Jeho propletené ruce jsem ucítila přímo na holé kůži na břiše.
„Zůstaň."
Zašeptal zasněně a dál spal.
Opatrně jsem si sáhla na hrudník. Košili jsem měla vyhrnutou až u prsou.
Začala jsem panikařit, nahý zadek jsem měla natisklý na Johnovu klíně a ten dal klidně oddychoval.
Opatrně jsem sundala jeho ruce a stáhla si košili až ke kolenům. Tváře mi hořely studem, ale necítila jsem se špatně. Vlastně se mi spalo dobře. Rytmus jeho dechu mě ukolébal ke spánku a košile se mi musela vyhrnout v noci.
To je logická úvaha, kdyby něco zkusil určitě by mě to vzbudilo a poznala bych to. Uklidňovala jsem sama sebe.
Vylezla jsem co nejtišeji z postele a došla si na toaletu. Když jsem se vracela zpět John stále spal.
Půlku těla měl odkrytou a na opálené kůži se mu rýsovalo několik jizev. Podle barvy jsem poznala, že většina jich byla nových.

„Tati."
Ozval se z druhého pokoje dětský hlásek. Opatrně jsem nahlédla dovnitř.
Aida se na mě podívala zmateným pohledem a posadila se.
„Mall."
Tvář se jí zkroutila v bolestném pohledu, když jsem se místo jejího otce objevila já.
Posadila jsem se vedle ní na postel a pohladila ji po vláskách. Na velké posteli vypadala jak motýl na obří louce. Prostě ta postel na ní byla příliš velká.
„Lehneš si ke mě?"
Vlezla jsem si k ní pod peřinu.
Aida se ke mě hned přitulila. Hlavou si opřela o moje rameno a jednou rukou držela plyšáka.
„Ten je nový?"
Demonstrativně dala plyšáka přímo před můj obličej.
„Dal mi ho John. Jmenuje se Lola. "
„To je holka, jo?"
Změřila jsem si plyšovou hračku dinosaura.
„Jo. Budeme ještě spát?"
Zívnula si a pečlivě pod peřinou ustala i Lole, která spala s námi.

                                                                                 ***

Vzbudil jsem se v knihovně, tělo jsem měl rozlámané z křesla a nepřirozené polohy na spaní.
Podíval jsem se na hodinky a byl půl osmé.
„Do prdele, usnul jsem tu."
Řekl jsem si polohlasem a vyrazil zpět k našim pokojům.
John spal v jedné posteli a Mall s Aidou ve druhé. Pokojné výrazy v jejich tvářích mě donutili k úsměvu.
Šťouchl jsem do Johna a ten se na mě zmateně podíval.
„Co je?"
„Něco od tebe potřebuju."
John zpozorněl a posadil se na postel.
„Potřebuju aby ses postaral týden o obě holky. Mám plán jak všechno vyřešit."
John zatřásl hlavou.
„Tohle nikdy nedopadá dobře."
„Rozloučím se s holkama, za 10 minut se potkáme v knihovně."
Jemně jsem obě prubudil.
„Ahoj, děje se něco?"
Uklidnil jsem zmatenou Maliu.
„Nic se neděje, budu zhruba týden pryč. John se o vás postará."
„Kam jedeš a proč?"
Zasypávala mě otázkámi Malia jako z kulometu. Byla vyřešená, zase měl ten stejný výraz jako tenkrát. Věděl jsem, že kromě toho je s ní něco špatně, ale nemohl jsem přijít na to co.
„Mám schůzi se spojenci."
„Proč tak dlouho?"
Otráveně jsem vydechl.
„Nech mě domluvit."
Zamračila se, ale utichla.
„Vrátím se zhruba za týden, John o všem ví a bude s Vámi."
Malia se nadechovala.
„Nic víc nechci slyšet."
Zastavil jsem ji než stihla cokoliv říct a odešel jsem do knihovny, kde mě už vyhlížel John.

Stěny lemovaly vysoké police dosahující až ke stropu. Jednotlivé police se prohýbaly pod náporem těžkých svazku.
John se povaloval na křesle a bylo znát, že před chvílí teprve vstal.
„Jsme sami."
Řekl když viděl jak se rozhlížím.
„Tak co si zase vymyslel za mistrovský plán?"
Ironii ve svém hlase se nesnažil vůbec skrývat.
„Ohlásil jsem se u Noly. "
„Cože?"
„Pojedu k nim na týden a vysvětlím jak to tady všechno funguje, že to co viděli byla jen zasraná hra. Od jejího strýce zjistím co nabídl dědovi."
John se nevěřícně zasmál.
„To je fakt blbej plán i na tebe."
Vzteky jsem uhodil do knihovny.
„Já ho nemůžu nechat aby ji zničil."
„No, do prdele. Same, ty jsi z ní hotovej."
Bylo jiné slyšet to i od někoho jiného, než jen od hlasu ve svý hlavě.

Posadil jsem se na kraj křesla.
„Je to silnější než já. Vím, že mám za ty dvě cácory zodpovědnost i přes to riskuju kvůli ní."
„Zamilovanej chlap je nebezpečnější než nabitá zbraň namířena na čelo."
Odfrkl si John a přesel ke mě.
„Same, máš tady rodinu, nedělej kraviny."
Jako kdybych slyšet svého otce a dědu v jednom.
„Sakra, co ty o tom víš?"
Vztek ve mě pulzoval a snažil jsem se zůstat klidný, ale nedařilo se mi to.
„Ta holka je zničená a ty ji zničíš ještě víc."
„Já se jí ani malý nevzdám. Jen chci pomoci ještě Noly. Co je na tom k nepochopení?"
Přešel jsem ke stolku na kterém byla karafa z broušeného skla. Do skleničky jsem si nalil polovinu a vypil Whiskey na ex.
John stál naproti mě a nevěřícně kroutil hlavou.
„Už to není stejná holka jako dřív."
„Jak ty to můžeš vědět?"
Mrzutě jsem si dolil další skleničku a kopl jí do sebe stejně rychle jako její předchůdkyni.
„Ty jsi se změnil za poslední týden, tak, že tě nepoznávám. Dřív jsme spolu byly každý den. Teď si si že mě udělal chůvu."
Nalil jsem jednu skleničku navíc a podal ji rozhořčenýmu Johnovi.
Sedl jsem si na opěradlo křesla a zadíval se z okna.
„Celý život dělám vše jak mi kdo řekne, nebo jak by se mělo. Malia, Aida, Tina náš útěk nelituji ničeho.... Ale první věc, kterou vážně chci já sám je Noly a přitom vím, že se chovám jak největší debil."
John se zasmál a poplácal mě po rameni.
„Je to horší než když ti bylo 10."
Napil jsem se a rty se mi zkroutily do úsměvu.
„Když jsem viděl Maliu v tom autě poprvé. Měl jsem pocit, že ji musím chránit. Ten mám stále, ale bojím se, že to není láska."
John si povzdechl a dolil mi skleničku až po okraj.
„Láska? Řekni jí pravdu, ať se na tebe zbytečně neváže."