Uzavřená města

75

*John*

Mrzutě jsem otevřel oči a rukou nahmatal to, co mě již po několikáté šimralo na krku.
Stačilo jen pár vteřin aby mi došlo co se včera dělo a jakou neskutečnou chybu jsem udělal.
Na krku a hrudníku mě lehtaly dlouhé vlasy, jejíž majitelka hrdě dospávala.

Opatrně jsem ji posonul, ale hned se probudila a nechápavě na mě upínala tázavý pohled.

„Co se děje?"

„Musím odejít než se vzbudí ostatní."
Zkrabatila čelo a chvíli na mě koukala než se posunula dál a dala mi prostor odejít.

„Odcházíš kvůli tomu co se stalo? Bylo to......špatný?"
Zašeptala zlomeně.

„Nebylo, odcházím i kvůli tobě. Ať nás spolu nevidí."
Odemkl jsem a rozhlédl se po chodbě. Nikdo tu ještě nebyl což jsem čekal, ale poslední dobou mě moje smysly zrazují. Museli mít poslední dny velice náročný. Hlavně Aida o její štěstí mi šlo primárně.

Přešel jsem tiše k jejím pootevřeným dveřím a nahlédl dovnitř do potemnělé místnosti.
Aida ležela na břiše a peřinu měla zkopanou v nohou postele. Přikryl jsem ji až k ramenům a nechal ji dál spát.

V kuchyni jsem si nalil vodu. V hlavě se mi přehrával celý včerejší večer, každej její váhající dotek, pohlazení i úsměv.
Z přemítání mě vyrušily přibližující se kroky. Díky společnému soužití jsem přesně věděl o koho jde aniž bych se musel otáčet.

„Taky nemůžeš spát, brácho?"
Položil jsem skleničku na linku a pomalu se k němu otočil. Jak se mu mám teď sakra dívat do očí. Právě jsem se vyspal s jeho holkou.

„Taky."
Odvětil jsem a opět se napil, abych nemusel mluvit. Dusná atmosféra mě sžírala čehož si ale Samey nevšímal a line se posadil ke stolu opřel si lokty o desku stolu a hlavu si schoval do dlaní.

„Podělal jsem to víc než jindy."

Nedalo mi to a posadil jsem se proti němu ke stolu.

„Tak povídej."

„Elen je v pohodě, potřeboval jsem aby kluci od Pecer udělali scénu s únosem. Přilepilo se na mě auto Colina když jsme byli zhruba v polovině cestě k němu do sídla. Teď už by dávno měla být u svoji rodiny, ale stalo mě to poslední peníze co jsem měl."
Hlasitě vydechl a podíval se na mě. Nemusel nic říkat aby mi došlo na co myslí, potřebujeme to oba.

Beze slov jsem se sebral a odešel do skladu. Vzal jsem první láhev alkoholu, která mi přišla pod ruku a vrátil jsem se zpátky.
Napil jsem se první a podal mu láhev, aby mohl pokračovat dál.

„Colin je zmrd a Noly je po něm. Čeká haranta s nějakým idiotem."
Zmizela v něm téměř půlka láhve a slova se drala ven.

„Proč si ji vzal s sebou?"
Nechápavě jsem se zeptal, protože to můj mozek opravdu nepobíral.

„Protože ji nenávidím, ale nedokážu snést představu, že by se jí něco stalo, chápeš to ?"
Zeptal se naštvaným hlasem.

„Vlastně asi nechapu."

„Já sám sebe nechápu, mám chuť prostřelit ji hlavu. Pak vidím jak má starosti a nejraději bych ji obejmul, chápeš?"
Vzal jsem mu láhev a napil se taky, potřebuju otupit všechny včerejší pocity a emoce.

„Tohle chápu."

„Aida mě nesnáší, netuším co budu dělat s Noly."

„Same, nesmíš v ní už vidět tu malou holku už taková dávno není. Jde ji jen o její profit o nic jinýho. Jde i přes mrtvoly."