Uzavřená města

49

Ve chvíli kdy jsem uslyšela jeho hlas by se ve mě krve nedořezal. Zastavila jsem se na místě a snažila se uklidnit svůj zběsilý dech.

Pomalu jsem se otočila za hlasem a doufala, že se mi to jen zdá, což byla dost pošetilá myšlenka.

Za mnou stál Holan se svým typickým úšklebkem na rtech. Jednu ruku měl zapřenou v pase a sledoval mě.

Udělala jsem krok vzad, abych mezi námi vytvořila co největší prostor.

„J-já musím jít."
Špitla jsem a rychlým krokem se vydala za Johnem.
Bolestivé sevření paže mě donutilo zastavit se.
Zdvihla jsem pohled k jeho obličeji a ve vteřině mi přilétla facka. Tepavá bolest se mi rozlila hlavou. Potlačila jsem slzy, nechci mu dopřát to potěšení, aby viděl, že z něj mám nahnáno.
„Copak neznáš pravidla?"
Zavrčel za mým uchem, alkohol z něj čpěl jako kdyby spal ve sklípku.

„Omlouvám se."
Zamručela jsem neochotně.
„Přece jen ses něco naučila."
Prudce do mě strčil, zády jsem narazila na zeď domu a nepřestávala se třást.
„Kde je tvoje bojovnost?"
Smál se mi přímo do obličeje a já jen stála. Neschopná jakéholiv pohybu.
„Musím jít."
Jakmile jsem se odtáhla od zdi domu, jednou ránou do břicha mě znovu dostal, tam kam chtěl. Lokty jsem si sedřela o fasádu domu a čekala co bude dál.

„Holane, rád tě vidím."
Uslyšela jsem z dálky klidný hlas Johna.

„Bratrův poskok, co chceš?"
Plivul si před nohu a zadíval se na Johna, který za ruku držet zmatenou Aidu.
„Střídáte se i o tu malou ?"
Nechutně se zasmál a poslal mi vzdušný polibek
„Vypadni dokud máš čas."
Zavrčel výhružně John. Nikdy jsem ho neslyšela takhle přísného. Dokonce i Aida zamrzla když slyšela jeho tón.
K mému údivu se Holan opravdu otočil a odešel.

„Můžeš mi říct, kde jsi se kurva, courala?"
John mě chytil bolestivě za paži, ve stejném místě kde před chvílí Holan. Sykla jsem bolestí a cukla a před jeho dotekem.
„Šli jste moc rychle."
Zakňourala jsem a odmítala se mu podívat do očí.
Natáhl ke mě ruku.
Instinktivně jsem na ni přiložila svou dlaň a propletla si s ním prsty. Druhou ruku mu svírala nepřirozeně tichá Aida.
„Holky, hlavu dolů."
Řekl klidným tónem.
Čekala jsem, že mě pustí a půjdu za ním, ale nestalo se tak. Vešli jsme do domu ruku v ruce.
Srdce mi tlouklo z předchozí situace, ale i z nervozity, že nás někdo uvidí. Věděla jsem, že to co dělám je špatné, ale nechtěla jsem opustit jeho horkou dlaň, která mi poskytovala tolik žádaný pocit bezpečí.
Prošli jsme tichým domem skoro jako duchové, nikdo nás nezastavil nikdo se na nic neptal. Celou dobu nás provázel jen zvuk našich kroků.

Jakmile se za námi zavřely dveře pokoje hlasitě jsem vydechla a posadila se na gauč.
„Podívej, budeš mít pokojíček."
Aida se vesele rozběhla k dveřím do druhého pokoje.
„Johne?"
Promluvila jsem na něj když mě míjel.
„Děkuji."
Bezeslova šel za Aidou a já zůstala sama se svými myšlenkami. Stálé jsem se necítila moc dobře a hlava se mi motala snad víc než před tím.
„Jdu do koupelny."
Křikla jsem směrem k novýmu pokoji.
Zavřela jsem se v koupelně a opřela se dveře.
Zaťukání těsně vedle mojí hlavy mě polekalo.
„Otevři."
„Proč?"
„Malio, otevři."
Sama sebe jsem přesvědčovala, že před Aidou by mi nic neudělal. Nebo alespoň jsem se si to myslela.
Otevřela jsem dveře a John ihned vešel do koupelny za mnou a zavřel za sebou dveře.
„Nenechám tě tu samotnou, když ti není dobře."
Opíral se o dveře a sledoval mě jako lovnou zvěř.
„Já to zvládnu, jdi za Aidou."
Do slov jsem vložila veškerou svou odvahu, ale John se jen zasmál.
„Vanu nebo sprchu?"
Nervózně jsem si třela ruce.
„Johne, prosím jdi."
Pořád mě fascinovaly jeho ostře řezané rysy tváře a dlouhé řasy. Nechápu jak někdo tak krásný navenek, může být uvnitř tak moc zkažený.
„Malio, víš, že s tebou nedebatuju." Blankytně modrýma očima mi téměř propaloval otvor do těla.
„Proč mě pořád tolik nesnášíš?"
Vylétlo, ze mě aniž bych to mohla vzít zpět.
„Proč se pořád chováš jako zasraný děcko?"
„Protože se tě sakra bojím."
Vykřikla jsem na něj a oči se mi zalily slzami jako už tolikrát dnes.
Rysy v jeho tváři mírně zjihly a moje tělo si žádalo víc vzduchu. Nepřirozeně rychle jsem se nadechovala a couvala od Johna, dokud jsem nenarazila na konec koupelny.
„Chovej se normálně a nebudeš se mě muset bát."
Klesla jsem na zadek a opřela se o studené kachličky.
Klekl si přede mě a natáhl mým směrem ruku. Strachy jsem cukla.
Jeho dlaň se opatrně dotkla mé hlavy a jemně mi sjela po vlasech.
„Nádech a výdech Mall."
Objal mě a stáhnul si mě k sobě do klína. Slzy mu smáčely kalhoty, zatímco jsme seděli v tichu, které kazilo jen moje dýchání.
„Pojď, ať Aida není dlouho sama."
Postavil se a pomohl na nohy i mě.
„Vana nebo sprcha?"
V jeho hlase nebyla ani špetka nenávisti nebo zloby.
„Sprchu."
Tepla jsem měla plné zuby z venku.
„Točí se ti ještě hlava?"
„Ne."
Zalhala jsem.
„Lžeš."
Řekl naprosto lhostejně.
„Budu za dveřmi, nezavírej."
Sledovala jsem jak odchází a dveře nechal mírně otevřené.
Ještě jednou jsem se podívala ke dveřím, než jsem se svlékla a nechala se smáčet, proudy chladné vody.
Mokré vlasy jsem si zabalila do ručníku a stejně tak i tělo, jakmile jsem se napřímila zamotala se mi hlava a skácela jsem se na zem
„V pořádku ?"
Zaslechla jsem zpoza dveří, než jsem stihla odpovědět stál ve dveřích.
„Sakra."
Přiběhl ke mě a pomohl mi na nohy. Kolena se znovu podlomila, ale John mě už pevně držel. Nestihla jsem zadržet padající ručník.
„Nevrť se."
John mě vzal do náručí a mému nahému tělu nevěnoval žádnou pozornost.
„Aida."
Vyřkla jsem s námahou jediné slovo.
„Spí ve svém pokoji."
Pak už jsem viděla jen tmu.

Probudila jsem se ve své posteli, kolem bylo mrtvolné ticho. Hlava mě bolela snad jako nikdy před tím. Namáhavě jsem otevřela víčka.
Byla noc, chvilku trvalo než si pohled přivykl okolní tmě.
Pátrala jsem v paměti, ale poslední co jsem si pamatovala bylo jak mě John odnáší do postele, nahou.

Sakra, nahou !

Rychle jsem stáhla peřinu a k mému údivu jsem na sobě měla noční košili.
Spalující žízeň mě donutila vylézt z postele. Tiše jsem se plížila do koupelny.
„Nelekni se."
Zašeptal někdo tmy. Leknutím jsem skoro dostala infarkt.
„Říkal jsem, nelekni se."
Zašeptal pobaveně John.
„Je ti líp?"
„Od kdy tě zajímá jak mi je."
Odsekla jsem a zmizela v koupelně.
Obličej jsem měla bledý a na ruce se mi vybavovala nehezká modřina.
Tiše jsem zavřela dveře koupelny a zamířila zpět do postele.
„Proč si myslíš, že tě nesnáším?"
Zaznělo do ticha. Zastavila jsem se a v šeru vyhledala Johna, ležel na gauči, kde jsme spali spolu.
„Uhodil jsi mě, to - to co se stalo v koupelně."
Hlas se mi při té vzpomínce zachvěl.
Nepříjemné ticho jsem prolomila přáním na dobrou noc.
„Dobrou."
Ulehla jsem zpět do postele a nedokázala přestat myslet na to co se stalo.
„Johne?"
Šeptla jsem do ticha a trochu doufala, že už spí.
„Co je?"
Zavrčel rozespalým hlasem.
„Ty jsi mě oblékl?"
Zeptala jsem se ostýchavě.
„Je to snad problém?"
Rozespalý John nebyl moc milý, ale minimálně byl nejméně neškodný.
„Děkuju."
„Dneska mi na tvůj vkus děkuješ až moc."
Ulehla jsem do polštáře a nechala se unášet představami jak moc dobře se budu mít, až se dostanu pryč z téhle šílenosti. Spánek nepřicházel. Zkusila jsem se otočit na druhý bok a po chvíli zase zpátky.
Jen musím najít vhodnou pozici ve které usnu.
Po další půl hodině civění do stropu a vystřídání několika různých pozic na spaní z ticha promluvil John.
„Můžeš se přestat vrtět?"
„Nespíš?"
„Kdybych spal tak na tebe nemluvím. Nemůžu spát když se pořád přetáčíš sem a tam."
Škodolibě jsem se usmála a byla ráda, že mě nevidí.
Zůstala jsem ležet na jednom místě, ale po chvíli jsem se už musela otočit. Dneska už určitě neusnu.
Polovina matrace se zhoupla pod vahou něčího těla. Rychle jsem se otočila.
„C-co to děláš?"
Zamračila jsem se na Johna.
„Pssst."
Lehnul si vedle mě na bok a ruce propletl kolem mých boků.
V tu chvíli jsem ztuhla. Aida leží v pokoji vedle, teď mu nic nebrání v tom udělat co chce. Mohu křičet a vzbudit ji.
„Johne, prosím nedělej to."
„Máš ležet klidně."
Lehl si za mě na bok a přivinul si mě k hrudníku. Srdce mi tlouklo neskutečnou rychlostí.
Ruce si spojil na mém břiše a hlavu položil těsně za moji.
„To už máme za sebou, uvolni se."
Po pár vteřinách jsem si uvědomila, že mi nechce ublížit, jen si ke lehnul.
Teplo z jeho těla mě příjemně hřálo. Oči se mi začaly pomalu klížit ke spánku.

___
S touhle kapitolou vůbec nejsem spokojená a celá mi přijde strašně kostrbatá, ač jsem ji několikrát přepisovala. Tak snad se vám bude líbit i tak.

Co máte v plánu na víkend ?:)