Uzavřená města

47

Zrcadlo bylo zamlžené, že přes něj nebylo vidět a v koupelně bylo neskutečný horko. Jako dítě jsem ve starých knihách čítával o deštných pralesech, podle mě v nich bylo přesně takové odporné klima jako teď,
Mall stále ležela ve vaně, voda by už bývalá byla ledová, ale vždy jsem ji dopustil teplou. 

Konečně jsme spolu mluvili normálně, bez zábran. Všimla si i toho, jak se na mě dívala Nola, dokonce i toho, jak já jsem se díval na ní a samozřejmě se začala zvědavě vyptávat. 

Zasraná ženská intuice.

„Miloval jsi ji?"

Nohu přehodila líně přes okraj vany a z konečků prstů ji odkapávala voda na dlaždice.

„Byl jsem dítě. Miloval jsem ji tou láskou jako milují děti, víš co myslím ?"

Sundal jsem si košili a opět se opřel o chladnou zeď vedle vany.

 „Vím."
„Milovala jsi někoho?"

Zeptal jsem se a hned přemýšlel jestli to není moc troufalá otázka.

„Jasně, od školky asi 10 kluků."

Upřímně se zasmála, ale znělo to spíš jako hýkání osla. 

„Mimochodem, jestli chceš můžeš jít ke mě."

Přetočila se ve vaně na bříško a z pěny ji koukal jen zadek a hlava rozzářená širokým úsměvem.
Vůbec jsem neváhal a svlékl si zbytek svršků a nechal je ležet na zemi, tam kam spadly.

„Tak se posuň."
„Já myslela, že půjdeš na proti." 

Neprotestovala a posunula se do poloviny vany. Posadil jsem se za ní do překvapivě horký vody a přitáhl si ji do klína. Zády se mi skoprněle opírala o hrudník a sotva dýchala.

„Není ti to příjemný?"

Cítil jsem jak je ztuhlá a zamklá, i když by mi ještě před pár minutami vykecala díru do hlavy.

„Pořád je to pro mě nový, celý ten fyzický kontakt."

Byl jsem na ni pyšný, že se konečně snaží popisovat svoje pocity a zároveň dost zmatenej z toho co cítím já.
Ještě před pár dny jsem byl přesvědčený, že ji miluju víc než kohokoli na světě, ale teď si tím nejsem jistý. Mám ji rád, jsem ji vděčný jak mi věří, že tu se mnou je a pomáhá mi s Aidou a se vším. Sobecky mi pomáhá i její přítomnost v každodenním životě, to, že vím, že tu bude kdykoliv se vrátím.
Samozřejmě, že bych pro ní zabíjel i teď, nenechal bych ji nikde samotnou je pro mě prioritou držet ji v pořádku a hlavně na živu, což je často s její pusou dost problém. Kord teď když máme ještě Aidu. Zahnal jsem všechny myšlenky a vrátil se zpět do reality.

„Same?"

„Ano?"

„Je tohle normální?" 

Ošila se a loket mi zaryla mezi žebra, až jsem skoro pustil slzu. Chvíli jsem přemýšlel na co naráží, ale brzy mi to došlo. 

„Není. Měla bys být jen jako věc. Nic jiného."

Nechtěl jsem ji lhát, věděl jsem, že je silná a tohle ji nezlomí i když teď má sakra divné období. Z drsný holky, která se s ničím nepárala je malý kotě.  Stejně věděla pravdu už dávno předtím, jak tohle všechno funguje.

Samey

Mall ležela na posteli, polštář měla zmuchlaný pod hlavou a ruku zlomenou v nepřirozený poloze, peřinu měla vytáhlou až k bradě a rytmicky oddechovala. John seděl naproti mě v šeru  místnosti a malá mu klidně spala v náručí, avšak kdykoliv ji chtěl odložit do postele nebo na gauč, tak se probudila a rázem byla bdělá.

„Musí mít v sobě nějaký radar."
Zabručel tiše John a překryl Aidu dekou a po dalším marným pokusu si ji přivinul do náruče.

„To mi povídej, nakonec to nebyl takový průser, ne?" 

Zeptal jsem se ho s nadějí, že se rozpovídá o zbytku dnešní večeře.

„Ten dědek z ní byl naprosto v kolenou, nevím jestli to byl peďák, nebo má jen rád děti. " 

Ušklíbnul se a vytáhl přikrývku víc jemném gestu, aby byla malá celá překrytá.

„Doufám v tu druhou variantu"
Odvětil jsem s úsměvem.

„Co s tou Noly? Celý večer z tebe nespustila oči. Buď hypnotizovala pohledem tebe nebo Mall."

„Toho jsem si taky všiml, kdyby měla místo očí laser Mall je už na kousky."

Zasmál jsem se a John mě mrzutě pštěl. 

„Pšt, jinak ji uspáváš sám."

„Jsem z toho zmatenej, jakmile jsem ji uviděl všechno bylo zpátky."

Podíval jsem se znovu do skleničky- Ještě byla z polovina plná tekutiny v medové barvě. Nahnul jsem skleničku a vypil její obsah na ex.

„Všechno?" zeptal se nevěřícně John, jako jeden z mála lidí věděl, co pro mě znamenala možná ještě znamená.

Kývl jsem hlavou a už jsem měl tohohle tématu plný zuby, ale John mi nedal šanci k úniku. 

„Holan ji zničí." Řekl tiše a upřel na mě pohled. 

„Co s tím já mám, sakra, dělat?"

Křikl jsem do ticha. Aida zabručela mrskla s sebou Johnovi v náručí. Jako kdybych to nevěděl a od včerejška si s tím nelámal hlavu téměř každou minutu volného času.

„Ticho, kurva."
Zasyčet John a počastoval mě varovným pohledem. 

„Vezmi si jí ty. Holan ji nebude chtít za těch podmínek."

Podíval jsem se na Johna jako kdyby měl místo mozku vákuum.

"Já nemůžu mám Maliu a Aidu, sakra, myslíš si, že mě to nenapadlo." 

Musel jsem si stoupnout a projít se po pokoji abych vyventiloval trochu toho vzteku z téhle bezvýchodné situace. 

"Mám nápad."

Vážný ton Johna mě donutil váhavě si ho prohlédnout. 

"Jaký plán?"

John se na mě ďábelsky usmál a ukázal na křeslo. 

"Nalij si na to a mě můžeš také." 

Podal mi svoji skleničku a já se zájmem obě dvě dvě naplnil archivní Whiskey.

___________

Ahoj všichni, 

moc si vážím všech vašich přečtení, nikdy bych nečekala, že se tady objeví 4k přečtení. 

Zkouším trošku změnit koncept zápisu, co na to říkáte ?:)