Uzavřená města

Část 10

Vstal jsem dřív a Mailia ještě spala na své straně postele. Šel jsem za Johnem. Dům ještě spal a všude bylo ticho a klid pouze podlaha vrzala pod mými kroky.

John už čekal v pracovně s kouřící se kávou na stole a zakusoval koláček.
„Neboj, pro tebe mám taky." Řekl s lehkým úsměvem a drobky mu padaly od úst.
„Tak se nám to zase zkomplikovalo. Stále na mě nejsou přepsané podniky." Řeknu smutným hlasem.
„To pro nás znamená?" Táže se John s plnou pusou.
„Minimálně další měsíc zpoždění. Možná i víc." Promnu si obličej v dlaních a přemýšlím.

Vezmu si hrneček s kávou a napiju se. Je ještě pekelně horká.
„Johne, zařídil si i Maliu?"
„Na mě je spoleh kamaráde. Akorát už musí mít tetování a potvrzení, že je tvoje žena jinak s tím bude problém. Od letošního roku přestali přijímat ženy úplně. Nechtějí řešit problémy s jinými městy."
Sotva větu dořekne už si souká do úst další koláček.
„Sakra, toho jsem ji chtěl ušetřit." Podívám se na hodiny a zjišťuju, že už musím jít.
Vypiju horkou kávu a na cestu si vezmu koláček.
„Sorry Johne jsem v letu, musím jít ."poplácám ho po rameni a odcházím zpět do ložnice.

....
Samey si obleknul černé kalhoty a do nich si zakasal bílou košili s dlouhým rukávem. Bílá košile kontrastovala s jeho opálenou pletí.
Mírné strniště mu slušelo. Byl to fakt hezkej chlap. Škoda toho zvráceného charakteru.

„Máme trošku změnu plánu. Do obchodu pojedeme až jindy. Zatím mám pro tebe prádlo od Berty."
„Proč nepojedeme dneska ?" Dožadovala jsem se slibovaného výletu.
„Protože jsem vymyslel lepší plán." Debata byla u konce.

Šaty mi seděly perfektně a boty také, vlasy jsem měla rozpuštěné díky copům, které jsem rozpletla byly hezky vlnité. Vypadala jsem jak jeho mladší a ošklivější sestra. Tahle myšlenka mě rozesmála.

„Pamatuješ si všechno jak se máš chovat ?" Dotázal se když si zapínal knoflíčky na rukávech košile.
„Ano, vše vím, jako pes" Nakrčil obočí a protočil panenky.
Na ruku mi připnul náramek s GPS. „Když se vzdálíš na víc jak 3 m. Začne dost nahlas pípat."
„Je to nutný ?" Řeknu Otráveně
„Ano je !" Stojí u zrcadla a utahuje si kravatu.
Super teď už začít jen štěkat, pomyslím si a zakývu hlavou na souhlas.
Pokud si myslí, že tohle během pár vteřin nesundám, tak to jeho naivita bude větší než moje.
Vychází první ze dveří a já ho následuji. Hlavu mám skloněnou a dívám se jen na své nohy. Přesně tak jak mi říkal.

Vyšli jsme jiný dveřmi než když mě se vedli.
Super, další možná cesta kudy ven.
Cesta z pokoje nám trvala přibližně 4 minuty a pozdravil se s 8 muži. To nejsou úplně hezké vyhlídky na útěk.

Šli jsme pár minut po trávě a před námi na obzoru se na nás usmíval les. Nechápu jak můžou jít na místě kde je tolik zeleně. Nikdy se jim tolik neviděla.

Byli jsme na místě na které je přímý výhled z mého okna. Tady se to stalo, té ženě, vynořil se obraz z mé mysli. Projel se mnou strach a znechucení, jako kdybych se na to znovu dívala. Přidala jsem do kroku a byla hned za Samem.

Šli jsme dál, kapky rosy mě chladily na nártech. Čím více jsem se vzdalovali od domu, tráva začínala být vyšší a vyšší. Škrábala mě do nohou a šaty jsem měla mokré až po kolena.
Sakra, proč musím mít přihlouplé šaty.

Celou cestu bylo naprosté ticho. Užívala jsem si zvuky přírody, která je tak vzácná.
Ptáci šveholili ve větvích, zatímco jsme pokračovali dál po louce. Sluneční paprsky mě příjemně hřály na těle.
S pomalu končícím létem byla rána zase chladná a teplé paprsky vzácné.