Uzavřená města

41

Byli jsme sotva hodinu v jedné místnosti a už to bylo k nevydržení.
Aida neustále přeskakovala z jedné postele na druhou nebo neustavičně kňourala proč nemůžeme jít ven, proč nemáme palačinky a podobné kraviny.
Jak mám sakra vysvětlit malému dítěti, že tady žádná volnost neexistuje, svět který znala už není.
Ťukání na dveře mě vrhlo zpět do reality.
Otevřel jsem se dveře a za nimi stal John se svým typickým úsměvem.
Díky bože, za tohle rozptýlení, jinak by mi tady už hráblo.
„Je to tady čistý."
John jakoby ve snu projel pohledem celý pokoj, který díky Aidě vypadal jako kůlnička na dříví. Peřiny byly rozházené po zemi, polštáře také.
Z prostěradla a židle si vytvořila provizorní bunkr ve kterém jako za trest seděla Malia a propalovala mě pohledem.
Soucitně jsem se na ni podíval a pozvedl ramena.
„Co se s ní stalo ?"
Pozvednul jsem obočí k Johnovi, aby pochopil, že její jméno nechci zmiňovat abych nerozrusil Aidu. Ty děti slyší snad všechno co nemají.
„Je v pohodě, už jsme byli rozdělení když za námi přijeli. Jeli na jistotu."
„Já vím, byl to dron."
„Věří ti Holan ? Mne propaluje laserovým pohledem kdykoliv mě vidí. Podle mě na mě nasadil Milera. Pořád ho mám za zadkem."
Zavrcel John.
Nesouhlasně jsem zatřásl hlavou.
Ve chvíli kdy nám nad hlavami proletěl polštář jsem chytil za kliku.
„Johne, prosím zůstaň tu s nima."
A jako největší srab jsem utekl na chodbu. Netuším jak tenhle cirkus dlouho zvládnu.

Chodby sídla byly stejné jako by se tady nic nezměnilo. Byli jsme pryč sice chvíli, ale i přes to jsem čekal, že tu budou nějaké změny.
Nemohl jsem si nevšimnout nových tváří, které hlídkovaly na každém rohu chodby.
Vždy mi pokynuly na pozdrav. Celou cestu mi to vrtalo hlavou, proč by kvůli nám zvyšovaly počty strážných na takový nesmyslný počty.
Zahloubaný do své hlavy jsem už jako po tolikàte přišel k masívním dveřím dědovi kanceláře. Moje ruka automaticky zaklepala a já byl opět ten malý kluk, kterému se stáhl žaludek vždy když jsem šel. Vždy to znamenalo, že máme nějaký průser buď já nebo Holan, ale jelikož nám bylo do hlavy tolikrát vytloukáno, že musíme držet při sobě, jelikož jsme bratři, tak všechny Holanovi prohřešky jsem si musel vyžrat společně s ním.
„Pojď dál, Samey."
Přirozeně autoritativním tón hlasu mého dědy mě probral z myšlenek.
V kanceláři jsem byl první. Děda seděl za velkým mahagonovým stolem a před sebou měl několik pečlivě srovnaných stohů papírů.
Posadil jsem se do koženého křesla naproti němu a mi oči přitáhla předmanželská smlouva s Holanovým jménem.
Jakmile zaregistroval kam se dívám. rychle ji překryl méně zajímavým dokumentem o koupi dalších pozemků.
Odkašlal si a bedlivě si mě prohlížel.
„Víš, nerozumím tomu, jak tě mohlo napadnout, že bysme za to mohli my."
Než jsem stihl cokoliv říct mávnul rukou do vzduchu.
„To už je historie, důležité je, že jsi zpět."
Odložil pero na stůl a nahnul se ke mě.
„A tu záležitost s tou... Druhou ženou nikdo se to nedozví, neměj strach."
Šeptal jako kdyby nás někdo mohl slyšet. Zdi tu byly silné jako na hradě, tak pokud tu nebyl odposlech bylo by to krajně nemožné.
Snad poprvé jsem ho viděl, že neměl naprosto stoicky přístup a byl nesvůj.
Rozumím, mu i to pomyšlení se mi hnusí, ale když to musí být pro to abych je ochránil obě dvě, tak to rád podstoupím.

Po nekonečně dlouhém jednání jsem se vrátil zpět do ložnice a téměř jsem ji nepoznal. Postel byla rozházená, židle se povalovala uprostřed místnosti a holky nikde.
Nervózně jsem se rozhlížel po místnosti.
Hlasitá debata z koupelny mě uklidnila.
„Musíš se umýt."
mrzutý hlas Johna mi vykouzlil úsměv na tváři.
„Nechci a nebudu."
Odpor a odvahu má svém otci to se jí nedá upřít.
Pomalu jsem otevřel dveře.
Aida seděla celá zelená na vaně a propalovala oba pohledem, kterého bych se bál i já sám.
Jakmile mě uviděla rázem obrátila a rozběhla se ke mě s roztaženýma rukama.
„Samey."
Kleknul jsem si objal ji.
„Copak se tu děje?"
Zašeptal jsem ji do ucha.
„Jsou na mě zlý, kde je Tina?"
Ignoroval jsem její otázku.
„Co ti provedli ?"
Podíval jsem se na oba.
John byl zelený také a Malia se otráveně opírala o toaletu.
„Chtějí ať se umyju."
Odtáhl jsem si ji dál od těla a prohlédl jsi ji od hlavy až k patě.
„To bys asi měla."
Zamračeně se na mě podívala, ale nic nenamítala.
S Johnem jsme odešli z koupelny a nechali Maliu ať si s ní pořadí. Určitě to zvládne.
„Kámo, tohle nedáte. Do druhého dne se vzájemně pozabijíte."

***Malia"**

V duchu jsem proklínala Sama i Johna do těch nejtemnějších pekel, za to, že mě nechali opět s Aidou.
Stejně tak rychle jak jsem jsi ji předtím zamilovala, tak stejně rychle mi šla na nervy.
Absolutně nerespektovala nic co jsem ji já nebo John řekli. Jako kdyby byla u nejvyššího soudu se odvolávala na to, že nejsme její rodiče.
Zatímco jsem Aidu násilně zatlačila pod sprchu v myšlenkách jsem se vracela zpět k odpoledni.

Flashback
Samey odešel z pokoje a místo něj se tu objevil John.
Jeho přítomnost mi byla krajně nepříjemná, ale jakmile ho spatřila Aida rozběhla se k němu s roztaženýma rukama.
„Johneeeee."
Skočila mu do náruče. John ji vyzdvihl vysoko nad hlavu a začal vydávat zvuky jako letadlo.
„Přistávame slečno Aido."
Hodil ji na měkkou matraci a Aida se nepřestávala smát.
„Všechno v pohodě?"
Pozoroval mě krásnýma očima v kterých se nedalo číst.
Rychle jsem uhla pohledem a začala přerovnávat pomyslný bunkr.
„Proč bych nebyla."
Odvětila jsem a podvědomě očekávala pohlavek nebo alespoň urážku.
„Působíš unavená."
Odvětil nenuceně.
Ignorovala jsem jeho slova a opět se postavila z okna.
Před očima se mi opět vyjevila scenérie se znásilněnou ženou přesně pod tímhle oknem. Bolestně jsem polkla a zahnala slzy, které se mi buh ví proč hnaly do očí.
Jak moc bych si přála být alespoň z poloviny tak silná, jak se na ostatní snažím působit.
„Je dost možný se to bude opakovat."
Hlasu, který byl nebezpečné blízko jsem se lekla.
„Co tím myslíš?"
Řekla jsem roztřeseným hlasem aniž bych pohledem uhla z dokonale udržované zahrady.
„To co se tu stalo."
„Nevíš o čem mluvíš, Johne."
Utla jsem naši konverzaci a otočila se do pokoje.
Aida si v tichosti hrála s panenkou.
Pevný stisk mě zastavil a během vteřiny mě polil ledový pot.
Cuknutím jsem ze sebe setřásla Johnovu dlaň, ale její teplo jsem cítila i dlouho po tom co tam nebyla.
„Viděl jsem tě v okně a poslal jsem Sama ať tě utěší, nemusíš teď dělat hrdinku."
Aida k nám zvedla zaujatě pohled a John ihned zamkl.
Posadila jsem se vedle Aidy a nemohla přestat myslet na Johnova slova.

°°°°°
Další kapota je tu.
Zajímá mě váš názor na Johna a Sama, co si o nich myslíte ?