Nečekaná láska [HP FF]

3

Společně s holkama jsem mířila na první hodinu v tomto školním roce. Zrovna když jsme přišly, otevřel profesor Brown dveře od učebny.

Lavice byly přisunuté ke zdi, to znamenalo jediné. Kouzelnické souboje.

,, Utište se prosím." vyzval nás profesor.,, Vítám vás na první hodině obrany proti černé magii. Jak jste si už mohli povšimnout, dnes si uděláme hodinu věnovanou soubojům. Vaším úkolem však bude protivníka jen odzbrojit." vytáhl hůlku a mávnutím si přivolal pergamen.,, Předem jsem si připravil rozdělení dvojic." odkašlal si a postupně začal předčítat dvojice.

Studentů začalo pomalu ubývat a já nabývala nepříjemného dojmu, že skončím s nebelvírským kapitánem.

Zbývala jen Millie, Potter, jeho kamarád Noah a samozřejmě já.

,, Slečna Jenkinsová a pan Every. No a poslední dvojice pan Potter a slečna Daviesová." vytřeštila jsem na něj oči.

,, Tak tedy, rozmístěte se po učebně." obrátil se na nás a pergamen zmizel.

S povzdechem jsem pohlédla na Pottera, který ke mně mířil.,, Zabíjte mě."

,, Ale no tak, bude to dobré. Jen mu ukaž jak umíš kouzlit." mrkla na mě Kate a odešla za svým momentálním protivníkem.

,, Tak co Daviesová? Jsi připravena na prohru?" zeptal se samolibě.

,, Kde bereš tu jistotu, že mě porazíš?" povytáhla jsem obočí.

Uchechtl se a dodal.,, Neboj budu tě šetřit, jsi přece holka."

,, No jasně." odfrkla jsem si, poodstoupila o trochu dál a zaujala jsem bojovný postoj.

,, Začněte." zvolal na všechny profesor Brown, jakmile zabezpečil všechny dvojice ochranným kouzlem.

Vyslala jsem rychle odzbrojovací kouzlo, Potter ho však bravúrně vykryl. Takhle to pokračovalo dál. Z našich hůlek sršely různobarevné blesky. Vykrývala jsem Potterovi dobře mířená kouzla a on na oplátku ta moje.

Všichni naokolo už skončili a tak nás zaujatě pozorovali.

,, Dost!" zvolal profesor. Nebyl však naštvaný, naopak, usmíval se od ucha k uchu.

Oba dva jsme ihned přestali.

,, Bylo to velmi dobré, ale hodina už skončila. Pro dnešek vám nedám žádný domácí úkol. A nebelvíru za vás oba přidávám 10 bodů, skutečně výtečný výkon. Máte oba obrovský potenciál. Teď můžete jít." rozpustil hodinu profesor.,, Měli by jste si zajít na ošetřovnu." otočil se na nás.

,, Jistě pane profesore." popadla jsem svoji tašku a vydala se směrem k ošetřovně. Měla bych se naučit nějaké kouzla pro léčení ran, zamyslela jsem se. Nejspíš mi budou velmi užitečné.

Uslyšela jsem za sebou spěšné kroky.,, Daviesová, nerad to přiznávám, ale jsi vážně dobrá." pokýval uznale hlavou Potter.

,, Co se stalo s nejlepším, nejkrásnějším a nejůžasnějším Potterem?" ušklíbla jsem se.,, Díky, taky jsi nebyl nejhorší."

Malinko se pousmál.,, Tak abys věděla, hodně jsem se změnil."

,, Vážně?" tázavě jsem pozvedla obočí.

,, Jasně, už si nemyslím, že jsem nejlepší ze všech. Jen patřím k těm lepším." vypjal hruď.

,, U merlina." zakroutila jsem hlavou.,, Ty máš ega na rozdávání. Mohl bys ho prodávat ve velkém."

,, No jasně." protočil oči.,, Taky jsi teď tak trochu jiná." pověděl naprosto od věci.

Nechápavě jsem na něj pohlédla.,, Jak to myslíš, jiná?" zamračila jsem se na něj.

,, No, už se na mě nedíváš jakoby jsi mě chtěla rozbodat nebelvírovým mečem a taky..." zasekl se.

,, Taky co?" nechápala jsem.

,, Tak trochu si dospěla, nemyslíš?"

,, Vážně? Toho jsem si nevšimla." pronesla jsem sarkasticky.

Protočil oči.,, Vždyť víš jak to myslím..."

,, Chceš říct...že mi tady skládáš kompliment? Ty Pottere?" zasmála jsem se.

,, Zas bych si tolik nefandil, nejsi úplně můj typ, víš.."

,, Ani mi neříkej kdo je tvůj typ." znechuceně jsem si představila přečančanou vyhublou blondýnu, která Potterovi podlézá.,, Jaktože se se mnou bavíš...docela normálně?" přivřela jsem oči a prohlédla jsem si ho od hlavy k patě.

,, Říkal jsem si, že by to bylo fajn, ne?" zastavil se před dveřmi ošetřovny.,, Jsme teď oba primusové a musím uznat, že jsem se choval jako idiot." poškrábal se na zátylku.

,, Nepraštil ses do hlavy?" nevěřícně jsem na něj pohlédla. Právě se bavím s člověkem, který mi dělal ze života šest let peklo.

,, Tak trochu jsem si přes prázdniny uvědomil, jak jsem se choval...no a co si budeme, dost sis to odnášela."

,, No to mě podrž, Potter mi tady skládá omluvu." nevěřícně jsem na něj hleděla.

,, Tak nějak." přikývl.,, Neříkám, že budeme nejlepší přátelé na život a na smrt, ale bylo by fajn zakopat válečnou sekeru." otevřel dveře od ošetřovny.,, Tak jdeš?" zeptal se mě, když jsem stála stejně strnule na jednom místě.

Párkrát jsem zamrkala než mi došlo co říká a vydala jsem se za ním. Madame Pomfreyová právě ustlávala jedno z lůžek.

,, Dobré odpoledne..." než jsem stihla říct něco víc, vytáhla hůlku a horlivě si nás prohlížela.

,, Copak jste dělali?" podmračeně zkoumala můj obličej.

,, Měli jsme obranu proti černé magii." řekl Potter.

,, Ach tak, posaďte se pane Pottere a sundejte si košili. Budu vám muset zacelit to rameno a vy slečno..." otočila se ke mně.,, Jen chvilku postůjte." namířila na mě hůlkou, kterou začala zběsile mávat a něco mumlat.

Můj napuchlý ret náhle splaskl a tržné rány se zacelily.

,, Děkuji vám." usmála jsem se na postarší lékouzelnici. Pouze přikývla a otočila se na Pottera.

Taky jsem se na něj otočila. Jeho košile byla ledabyle pohozena na posteli. Nemohla jsem se ubránit letmému pohledu na jeho vypracovanou hruď a svalnaté paže, malinko jsem zčervenala. Měla jsem pocit, že se pousmál, ale nijak to nekomentoval. Na hrudi měl tržnou ránu, stejně tak jako na rameni a obličeji.

,, Můžete jít na vyučování." kývla ke dveřím madame Pomfreyová jakmile nás ještě několikrát pozorně prohlédla.

,, Mockrát děkujeme." usmála jsem se na ni a vyšla z ošetřovny.

,, Máš teď přeměňování?" zeptal se po pár minutách ticha. Beze slova jsem přikývla. Musela jsem přemýšlet o tom co řekl. Vážně mi nabídl příměří? Zdálo se mi to snad jen, nebo se doopravdy změnil? Nechoval se ke mně jako minulé roky, vážně semnou vtipkoval skoro jako s kamarádkou. Myslel to všechno snad vážně, nebo to byl jen jeden z jeho dalších špatných vtípků? Ale, přece i ve vlaku byl už tak trochu jiný. Ale jenom trochu.

Přišli jsme před učebnu přeměňování. Vyučování už určitě před pár minutama začalo. Zaklepala jsem na dveře, které jsem následně otevřela.

,, Paní profesorko, omlouváme se, že jsme přišli pozdě. Profesor Brown nás, ale ještě poslal na ošetřovnu."

,,To nic, posaďte se." kývla profesorka Walkerová.

Rychle jsem zamířila do předních lavic, kde už na mě čekala vysmátá Kate.