Nečekaná láska [HP FF]

6

Nahlédla jsem do ní. Z menší díry se stala hluboká jáma.

,, Lumos maxima." mávla jsem svojí hůlkou, která se rozsvítila. Na samém dně jakoby trochu bublala voda.

,, Pojďte sem." přivolala jsem je.

,, Nezdá se vám, že se ta voda dole zvedá?" chvíli jsem jí pozorovala.

,, No jo, tak to máš asi pravdu." potom co jsem to vyslovila se v okamžiku stalo několik věcí najednou.

Ještě před chvílí skoro nečinná voda vytryskla nahoru. Rychle jsem společně s ostatními uskočila. K mému velkému štěstí jsem se udeřila hlavou do stromu.

,, Emo...!" ozýval se slabý mužský hlásek než úplně zmizel.

Na chvíli jsem ztratila vědomí. Nemohla jsem otevřít oči, víčka jakoby mi někdo násilím držel. Cítila jsem však pulzující bolest na temeni hlavy.
Otevřela jsem oči. Do obličeje mě právě někdo udeřil pěstí.

Rozhlédla jsem se kolem. Nebyla jsem si jistá jestli se mi to jen nezdá. Po palouku běhalo několik akromantulí, voda stále tryskala z jámy, stromy začaly pohybovat se svými větvemi a odněkud zmateně létaly šípy.

Nevěděla jsem však jestli by tohle moje fantazie dokázala vymyslet. Z šoku mě probrala další rána do obličeje. Podívala jsem se nad sebe. Ležela jsem u jednoho ze stromů s pomatenými větvemi, které švihaly všemi směry.

Popadla jsem svoji hůlku a vyhoupla se na nohy. Tak tak jsem se vyhla šípu, který prolétl blízko mojí hlavy.

,, Arania exumai!" zneškodnila jsem jednoho z obrovských pavouků kteří naháněli hrůzu.

Wilson právě pomáhal Ielyn na nohy, potom co jí udeřila jedna z větví. Společně začali zneškodňovat další akromantule.

Kde byl ale Potter? Nervózně jsem ho hledala v nastalém zmatku. Právě mírnil proud vody, nějakým mně neznámým kouzlem. Oddechla jsem si, je v pořádku...

Proč mi tak záleželo na jeho zdraví? Ještě minulý rok bych ho do té jámy strčila. Nechápala jsem, proč jsem se o něj vůbec strachovala. Teď ale nebyl nejlepší čas na přemýšlení.

Společnými silami jsme všechny nástrahy zdolali. Vyčerpaně jsme došli až k cílové destinaci. Na konci už čekal profesor a madame Pomfreyová.

,, Musím říct, že ty akromantule byly asi nejhorší." polemizovala Kate cestou k hradu.,, Mále jsem omdlela když jsem je viděla."

Velkou pozornost jsem jim nevěnovala. Stále dokola jsem se zamýšlela nad mými pocity k Potterovi. Ještě nikdy jsem nebyla tak zmatená jako teď. Za těch pár dnů se toho stalo tolik.

,, Země volá Emu." zamávala mi rukou před očima Kate.

,, C-cože?" zaskočeně jsem na ni pohlédla.

,, Očempak přemýšlíš?" zašklebila se Leila.

,, Ale o ničem." mávla jsem nad její otázkou rukou.

,, To ti tak budu věřit." zakroutila hlavou.,, Jsme tvoje nejlepší kamarádky, nám můžeš říct všechno." naléhala na mě.

,, Hele, až vám to budu chtít říct, tak vám to řeknu." rozhodně jsem ukončila toto téma.

Leila s Kate se nadechovaly k protestům, Millie je však přerušila.,, Tak ji už nechte. Stejně to z ní nedostanete, vždyť je tvrdohlavá jako pařez."

,, Díky." protočila jsem oči

,, Takže, co dnes podnikneme dámy?" zajímalo Kate.

,, Ty určitě máš nějaký nápad, že se tak ptáš, ne?" pozvedla jsem obočí.