Nečekaná láska [HP FF]

9

Do ložnice se vetřely ostré sluneční paprsky. Otočila jsem se bokem na druhou stranu. Malinko jsem pootevřela oči a podívala se na budík vedle mojí postele. Bohužel jsem přecenila svůj zrak a tak jsem sáhla po brýlích.

Bylo osm hodin ráno. Celá rozlámaná jsem vylezla z postele. Ze skříně jsem vytáhla kalhoty a teplý svetr. Zamířila jsem do koupelny, nasadila jsem si čočky, učesala si vlasy a převlékla se z pyžama.

V ložnici už spala jen Millie, ostatní postele už byly ustlané. Nechtěla jsem ji budit a tak jsem tiše vyšla z pokoje. S dobrou náladou jsem mířila na snídani.

Ve Velké síňi společně snídaly moje dvě nejlepší kamarádky, vydala jsem se k nim.

,, Dobré ráno.“ pozdravila jsem je a přisedla si naproti nim.

,, Dobré, tak jakpak si se vyspinkala?“ zakřenila se na mě Kate.

,, Ale jo, docela dobře. Jenom jsem celá rozlámaná.“

,, Příjdeš se na mě podívat, že jo?“ vyhrkla Kate.

,, Jasně, že jo. To bych si nenechala ujít.“ pousmála jsem se.

,, Dobré ráno dámy, můžu nachvíli?“ zeptal se za mými zády.

,, Jasně, že jo.“ vyhrkla Kate a ukázala na místo vedle mě. Aniž bych chtěla malinko mi zrůžověly tváře.

,, No chtěl jsem se zeptat jestli máš trochu přehled o tom kdo příjde? Myslím jako jak hrají. McGonagallová mi včera dala seznam, ale nevím jak na tom jsou-“ Kate s Potterem se dali do sáhodlouhého rozhovoru o dnešním konkurzu a studentech kteří se tam hlásí.

Absolutně jsem je nevnímala, famfrpálu jsem nikdy nějak nepropadla. Jasně...vždy jsem se přišla podívat na zápas, ale u fandění končím.
Daleko zajímavější podle mě byly mudlovské sporty.

Radši jsem se tedy věnovala své snídani a  myšlenky otočila k nově rozečtené knize.

Kolem desáté jsme přišli na famfrpálové hřiště. Společně s Leilou a Millie jsme se posadily na tribunu.

,, Takže vítám vás všechny, kteří jste sem dnes dorazili. Jsem moc rád, že jsme se zde sešli v tak hojném počtu.“ porozhlédl se po všech studentech.

Pokračoval ve svém sáhodlouhém proslovu. Mezitím jsem holkám ve zkratce povyprávěla včerejší školní trest. Vynechala jsem však onu zvláštní část s rozloučením, kdy jsem k onomu chlapci pocítila nějaké mně dosud neznámé pocity.

,, Tys mu fakt řekla Jamesi?“ podivila se Leila, šibalsky se však usmívala.

,, Jsem se přeřekla no...“ pokrčila jsem rameny, doopravdy jsem však z toho byla úplně mimo.

,, Já myslím, že to už něco znamená.“ šťouchla do mě ramenem Millie.

,, Vlastně je dobře, že jsme teď kamarádi. Alespoň spolu konečně vycházíme...teda, alespoň myslím že jsme kamarádi.“ malinko jsem se zamračila.

,, Jasně, že jste kamarádi.“ zasmála se Leila.,, Vždyť jste skoro pořád spolu.“

,, I tak se ho radši zeptám.“ začala jsem pozorovat dění na famfrpálovém hřišti.

Kate se totiž konečně dostala na řadu. Podle mého si vedla skvěle. Střelila snad všechny "branky" a rychlostí světla kroužila kolem ostatních hráčů.

,, Jsem velmi rád, že jste se všichni zúčasnili.“ začal závěrečnou řeč po necelých dvou hodinách. Postupně vyjmenoval všechny hráče famfrpálového družstva tohoto roku.,, No a posledním střelcem se stává samozřejmě Kate Carterová.“ mrkl na Kate, která se na nás s radostí otočila a ukázala nám palce nahoru.,, Děkuji tedy všem zúčastněným. Jestli máte nějaké věci odložené v šatně...“ pokračoval dál.

,, Proč to vůbec zkoušely támhlety holky?“ kývla jsem směrem ke studentkám pátého a šestého ročníku oblečených v krátkých minisukních.

,, Proč asi?“ protočila oči Leila. Když však uviděla můj nechápavý výraz dodala.,, No přece aby sbalily Pottera. Kdy konečně pochopíš, že je to fakt kus...nejsi jediná, která o něj má zájem.“ rýpla si do mě.

,, Tak hele, aby bylo jasno. Já o Pottera žádný zájem nejevím.“ upřesnila jsem. Pohledem jsem ho však právě vyhledávala.

U šaten jsme potkaly Kate, která nám hned začala sdělovat své dojmy a pocity. Pogratulovaly jsme jí a popřály hodně štěstí, což bylo to poslední čeho jsme byly schopny. Ani jedna z nás nevěděla o čem mluví, když začala popisovat všemožné famfrpálové triky.

U vstupu do hradu jsem si všimla, že kousek za námi jde Potter a za ním se pochechtává banda studentek.

,, Běžte napřed já vás doženu.“ popohnala jsem své kamarádky.

,, Ahoj, můžu se nachvilku přidat?“ zeptala jsem se jakmile došel až ke mně už bez doprovodu flirtujících dívek.

,, Jasně, že jo.“ usmál se.

,, No jen jsem se chtěla zeptat...jestli jsme přátelé?“ povytáhla jsem obočí. Zastavila jsem se nad tím co jsem to právě řekla. Vyznělo to vážně zvláštně.

,, Jasně, že jo. Nebo v to alespoň doufám.“ zasmál se.

,, Tak to jsem ráda, že jsme si to urovnali. Promiň, vyznělo to vážně zvláštně.“ ušklíbla jsem se.

Došli jsem k hradní bráně. Náhle se mi zatočila hlava a zatmělo se mi před očima. Chytla jsem se stěny, která byla poblíž.

,, Jsi v pořádku?“ starostlivě se na mě otočil.

,, Ale jo, asi jsem málo pila, jen se mi trochu točí hlava.“ nepřestávalo to však, naopak to bylo mnohem horší.

,, Možná by sis měla zajít k madame Pomfreyové.“

,, Ne to je dobrý...vážně.“ udělala jsem pár malých krůčků. Hlava se mi však znovu zamotala, podlomily se mi kolena a sklátila jsem se na zem.

,, Pozor!“ vykřikl a kousek nad zemí mě zachytil.

,, Promiň.“ viděla jsem ho zamlženě a zrnkovatě.,, Nevím co se mi to tak najednou spustilo.“

Bezeslova mě vzal do náruče míříc směrem na ošetřovnu.

,, Je to dobrý, zachvilku to odezní. Nemusíš mě nosit.“ zaprotestovala jsem dost nepřesvědčivě.

,, To určitě.“ zašeptal si pro sebe.

Otevřel dveře ošetřovny a položil mě na jednu z postelí.

,, Madame Pomfreyová!?“ zavolal na lékouzelnici.

Ihned přispěchala k nám.,, Copak se jí stalo?“ začala si mě ihned prohlížet.

,, Z ničeho nic se jí zatočila hlava a má problémy s chůzí.“ shrnul velmi stručně.

,, Ach tak.“ usmála se.,, Kolikpak jste dnes vypila vody, slečno?“

,, No já nevím asi na snídani jsem vypila skleničku.“ snažila jsem si vzpomenout. Bylo to však dost obtížné, když se přidala i bolest hlavy ve které mi třeštilo.

,, Bolí vás hlava?“ jen jsem na její dotaz přikývla.,, Pak je to jasné.“ otočila se na Pottera.,,Je jen přepracovaná a možná trochu dehydratovaná, nic vážného. Udělal jste ale dobře, že jste ji sem přivedl. Bude v pořádku a teď běžte. Jen jí dám vypít lektvar.“

Ještě než vyšel z ošetřovny, otočil se na mě a věnoval mi jeden ze svých mnoha úsměvů.

Bolest hlavy doopravdy za chvíli přešla.

,, Mockrát děkuji.“ poděkovala jsem ošetřovatelce.

,, Měla by jste si odpočinout a nezapomínejte, pořádně pít vodu.“ vyprovázela mě s radami z ošetřovny.

,, Jistě, nashledanou.“ zavřela jsem velké dvojkřídlé dveře.

,, Už je ti dobře?“ hlasitě jsem vyjekla a otočila se na stranu.

,, Ty jsi na mě počkal?“ překvapeně jsem zamrkala.

,, Jasně, že jo. Co kdyby si náhodou potřebovala záchránit?“ ušklíbl se.