Nečekaná láska [HP FF]

32

,, Jamesi!" zavolala jsem na něj po chvíli když už jsem ho skoro dohnala.,, Počkej na mě!"

,, Co tady děláš?" otočil se a nechápavě povytáhl obočí, tak jak to uměl jen on.

,, Musím ti to říct...všechno. Už to dál nevydržím...tohle co se teď děje, mě sžírá za živa." zastavila jsem se kousek od něj.

,, Tak povídej." řekl neurčitým tónem, díky kterému jsem si nemohla být jistá jestli čiší zlostí, nebo je naopak rád že mě vidí.

Zhluboka jsem se nadechla, s úmyslem dodat si trochu odvahy a hlavně nezapomenout na nic důležitého.

,, To co se stalo-" začala jsem.

,, Hele, nemusíš se mi za nic omlouvat. Chápu to, prostě to necítíš stejně...není na tom nic špatného a především chci abys věděla, že ti nic nevyčítám." ujistil mě.,, Nemusíš se kvůli mně trápit...budu rád když budeme dál přátelé." pokusil se o malý úsměv.

Zaskočeně jsem na něho hleděla. U merlina, vůbec neví o co jde a teď mě maximálně vykolejil...Myslela jsem, že mu prostě řeknu to co mám na srdci, ani jsem nepomysla na to, že by mě mohl přerušit.

,, A teď když mě omluvíš, necháme tuto trapnou situaci za sebou. Ty se vrátíš zpět a já-." udělal krok do zadu a otočil se na patě.,,-prostě se půjdu nachvilku provětrat."

,, Okamžitě zastav!" chytila jsem ho za rukáv bundy.,, Nic jsi nepochopil, to jsem ti přece vůbec nechtěla říct." upřímě ani nechápu jak jsem dokázala takhle rychle zareagovat, po tom co mi takhle vzal vítr z plachet.

Překvapeně na mě vyvalil oči, očividně ho to vykolejilo, protože ze sebe nevydal ani hlásku.

,, Teď tady budeš stát. A dokud neřeknu všechno co ti chci říct se nehneš ani o píď." přikázala jsem mu umíněně, možná zbytečně drsným tónem. Skvěle, opět se projevila moje tvrdohlavost...jak taky jinak. Málo, která dívka by něco takového udělala. Jenže, já jsem přece nikdy nebyla obyčejná dívka, která se rozhodla splynout s davem...

Nachvíli jsem přivřela oči, abych si utřídila myšlenky.,, To co se stalo..." začala jsem znovu.,, Opravdu mě to mrzí."

Začal se nadechovat, aby něco odvětil.,, Opovaž se něco říct dokud neskončím." napomenula jsem ho zvýšeným hlasem. Vážně jsem nechápala kde se to ve mně bere, přece mu chci vyznat lásku...

,, Mrzí mě to, protože neznáš pravdu. Myslíš si, že tě nemám ráda...ale to není pravda. Znamenáš pro mě tolik, nikdy jsem necítila něco tak silného. Užívám si každou vteřinu s tebou. Už o tom ani nepřemýšlím, když tě vidím jdu prostě za tebou. Strávila jsem s tebou tolik času a můj názor na tebe se otočil o sto osmdesát stupňů. Ještě před pár měsíci bych si nedovedla představit, že bych s tebou prohodila jakoukoliv kloudnou větu ." malinko jsem se usmála.,, Postupem času jsem si začala uvědomovat, že jsi mnohem víc než kamarád. Byl jsi tak pozorný, snažil ses mě vždycky chránit a to se Simonem-" zlomil se mi hlas a tak jsem se musela párkrát nadechnout než jsem dokázala pokračovat.,, Opravdu hodně to pro mě znamená, to že si stál vždycky při mně když jsem to potřebovala...Vše mi, ale došlo tu noc...Když si stál vedle mě a povídal si mi o hvězdách, došlo mi že chci abys mluvil dál jen proto, abych slyšela tvůj hlas. Abych věděla, že jsi tady se mnou. Potřebovala jsem tvou přítomnost...a v tu chvíli jako by mě zasáhl blesk z čistého nebe. Možná to z ní jako klišé, ale stačila jedna vteřina abych si uvědomila jak moc tě miluju...Tvůj úsměv, tvoje jiskřičky v očích, tvůj hlas, tvůj smích...prostě mi to najednou došlo. Samozřejmě jsem to už nějakou dobu tušila, ale byl to pro mě takový šok, že...prostě jsem ti to nedokázala v tu chvíli říct. Nevím jak ti vysvětlit co se v tu chvíli ve mně odehrálo, ale nedokázala jsem to. Nešlo to. Ale teď...vím že je ta správná chvíle abys to všechno konečně věděl. Tvé city nikdy nebyly neopětované. Lámalo mi srdce když jsem viděla tu bolest v tvých očích a přitom jsem věděla, že za to můžu já. Přitom to je tak absurdní. Tak moc jsem se bála toho spojení slov, ale teď mi to přijde tak jednoduché. Miluju tě Jamesi." podívala jsem se na něho.

Po tvářích mu stékaly slzy, pozoroval mě s pootevřenou pusou nedokázajíc říct jediné slovo. V jeho očích však bylo pochopení, které mně dávalo jistotu, že se na mě ani přinejmenším nezlobí.

,, U merlina Emo..." vydechl a přiblížil se ke mně.,, Nikdo mi nikdy neřekl něco tak krásného...Nedokážu ani říct co všechno pro mě znamenáš a jak neskutečně moc mi na tobě záleží." pohladil mě po tváři, přičemž se mi zatajil dech.,, Ani nevíš jak dlouho jsem toužil po této chvíli...nikdy jsem si ale nepředstavoval že by to mohlo být tak krásné."

Přiblížil se ke mně a jemně zavadil o moje rty.,, Miluju tě...tak moc tě miluju." vydechl a spojil naše rty v dlouhý vytoužený polibek. Plný něhy a nevyřčených slov, ke kterým však bude ještě spoustu času.

Omotala jsem mu ruce kolem krku a přitáhla jsem si ho ještě blíž k sobě.,, U merlina...“ zasténal a sjel rukama níž z mého pasu a vnikl jazykem do mých úst. Polibek se změnil v poněkud dravý, plný touhy a vášně která v nás obou tak dlouho bublala.

Po nějaké době, která mi přišla jako jedna z nejkrásnějších chvil v mém životě jsem se od něho odtáhla.,, Miluju tě." usmála jsem se a pohladila ho jemným pohybem po tváři.

,, Já tebe." přitiskl si mě k sobě ještě blíž, pokud to tedy vůbec bylo možné.,, Strašně moc." opakoval stále dokola slůvka lásky.

,, Jestli budeš pokračovat ještě chvilku, určitě se ti rozteču v náruči." usmála jsem se na něho s láskyplným tónem v hlasu.

,, Řekl jsem ti vlastně jak neskutečně jsi krásná? Mám pocit, že jsem po tom výbuchu emocí úplně zapomněl, že jsem vedle té nejkrásnější ženy mého života." láskyplně se na mě usmál.

,, Jamesi." zasténala jsem.,, Tohle mi nedělej." pravda byla však taková, že jsem se v tuto chvíli doopravdy cítila jako ta nejkrásnější na světě. A to jen díky němu...

,, Budu ti to opakovat každý den až do konce života." políbil mě na čelo a na tváři se mu objevil samolibý úšklebek když se mi pod tíhou jeho slov podlomily kolena.

Ještě víc jsem rozšířila svůj úsměv.,, Jsem ráda, že víš že už se mě nikdy nezbavíš."

,, To bych ani nechtěl." zakroutil hlavou.,,, Neopustil bych dívku, díky které se cítím konečně kompletní." podotkl upřímně.

,, Ach..." vydechla jsem .,, Proč ti to všechno chci tak moc věřit?"

,, Nejspíš protože mluvím pravdu." zazubil se na mě a láskyplně mě políbil.

Vždy jsem si myslela, že se pravá láska stvoří z prvního setkání. Z prvního pohledu do očí kdy vám dojde, že si bez toho druhého nedokážete představit zbytek života...Jenže tak to bylo jen v romantických knížkách. Kolik lidí se zamilovalo na první pohled? Nejspíš skutečně málo...první přece musíte poznat jaký ten druhý je. Nikdy bych neřekla, že bude James tak laskavý, pozorný a ochranitelský. Na první pohled by si každý myslel, že je to jasný příklad lamače dívčích srdcí, kterého zajímá jen to jedno... I já jsem si to kdysi myslela, zastyděla jsem se přitom uvědomění. Teď už však vím jaký skutečně, teď už ano...

,, Jsi v pořádku?“ zeptal se po mém dlouhém odmlčení.,, Jestli na to všechno jdu moc rychle...promiň já...klidně můžu-“ jak jsem na něm toto milovala.

,, Jamesi.“ zasmála jsem se.,, Jen jsem uvažovala o tom jak si úžasný...“

,, To ses nechala teda unést.“ zamumlal si pro sebe s mírným úšklebkem na obličeji.

Od srdce jsem se zasmála. Ksakru, pomyslela jsem si, milovala jsem na něm naprosto všechno. Naprosto si mě získal.,, Ach jo, řekni mi...kdy přesně jsem kvůli tobě ztratila hlavu?“

,, To nevím.“ usmál se uličnicky.,, Každopádně v tom pokračuj...přece bys mě v tom nenechala samotného.“