Nečekaná láska [HP FF]

28

,, Nezapomeňte si o Vánocích opakovat obranná kouzla. Po prázdninách si uděláme takový menší kouzelnický turnaj. Žádné jiné úkoly vám zadávat nebudu, už tak toho máte určitě dost..." chápavě se na nás usmál a pokračoval.,, Už vás tedy nebudu zdržovat, když je to ta poslední hodina. Můžete jít."

Třídou se ozvalo zasunování židlí či úlevných povzdechů. Otočila jsem se na své kamrádky, které se chystaly odejít.

,, Nemůžu se dočkat na to nic nedělání. Zítra ples a potom domů..." usmívala se Leila zasněně.

,, Takže tě ten Dave nakonec pozval?" zašklebila se na ni Kate.

,,Co myslíš?" povytáhla hraně obočí.

,, Myslím, že si ještě zajdu do knihovny dodělat úkoly, ať mám přes svátky klid." oznámila jsem holkám a odpojila se od nich.

Nebylo mi zrovna příjemné když se bavily o plese, na který mě nikdo nepozval.

,, Emo! Počkej na mě." volal někdo za mnou. Překvapeně jsem se otočila po známém hlase, právě ke mně přibíhal James...

,, Potřebuješ něco?" nechápavě jsem se ho zeptala a pokračovala v cestě.

,, No chtěl jsem se zeptat jestli-" nestačil však doříct co se mi chystal povědět. Přerušil nás náhlý pád na kamennou podlahu. Jak širocí tak dlouzí jsme se rozplácli na zemi.

Je to možné? To byl přece led. Jak se tu mohl objevit?

,, Tak už se nachytali!" ozvalo se posměšně nad námi. Vznášel se tam Protiva s úsměvem od ucha k uchu.

,, Ty!" zrudnul naštvaně James a snažil se zvednout.,, Za tohle zaplatíš!"

,, Ale?! Potříček mi začal vyhrožovat. To si myslí, že se ho bojím? Tůdle!" vyplázl na něj jazyk a odletěl pryč s ječivým smíchem.

,, Protivo!" zaburácel ještě za ním. Nakvašeně zahlížel do míst kde mu zmizel z očí.

Po chvíli se opatrně začal zvedat na nohy.,, Není ti nic?" natáhl ke mně ruku stále s trochu podrážděným podtónem.

,, Jsem v pohodě, díky za optání." s jeho pomocí jsem se ocitla po jeho boku.

,, Já ho přetrhnu! Co to jsou za žertíky, když nemají hlavu ani patu?!" mumlal si pro sebe.

,, Vlastně mi to nepřijde, až tak špatné." oponovala jsem, nechápavě na mě pohlédl.,, Na ledu vždycky bývá legrace. Proč si prostě nezabruslit uprostřed chodby?" opatrně jsem se sklouzla.

,, Jak to děláš, že ve všem dokážeš najít něco pozitivního ?" usmál se a napodobil mé pohyby.

S širokým úsměvem jsem si užívala jeho přítomnost. Několikrát mě zahřálo u srdce když mi věnoval oslinivý úsměv při různorodých bruslařských kreacích.

Opatrně, aby mi nepodklouzly boty, si mě přivinul k sobě. Zpříma jsme si pohlédli do očí...bylo to tady zase. Příjemný narůstající pocit v podbřišku, který mi postupně prostupoval celým tělem. Objevilo se tady však i něco dalšího, co tu vždycky bylo, ale upozadily to jiné silnější city. Byla to touha, která ve mně vzplála a spalovala mě zevnitř. Přistihla jsem se přitom, jak jsem se malinko přiblížila k Jamesovi. Co to dělám?! Proč se mi hlavou honí myšlenky na jeho dokonalé rty?! Proč jeho rty nazývám dokonalými? Pro merlina...co se to se mnou děje!?

Párkrát jsem zamrkala, abych se vrátila nohama zpět na zem.,, Co si mi to vlastně chtěl říct?" vypadlo ze mě, aniž bych se na to doopravdy chtěla zeptat. To sladké ticho muselo přestat, kdyby mě pevně nedržel nejspíš bych už dávno roztála na zemi.

,, Ehm ano..." pronesl nepřítomně, chvíli mu trvalo než si uvědomil na co jsem se ho vlastně ptala.,, Chtěl jsem se zeptat, jestli se chystáš jít na zítřejší ples?"

Zaraženě jsem na něho pohlédla.,, No, to by mě musel první někdo pozvat." malinko jsem si povzdechla.,, Ale jinak bych šla docela ráda." připojila jsem nepřítomný úsměv.

,, Co bys řekla tomu, kdybych tě pozval já?" zašeptal jemně.

,, Vážně?" vykulila jsem na něj potěšeně svoje modré kukadla.

,, Pokud bys s tím souhlasila..." pousmál se.,, Byl bych za to moc rád."

,, Pokud nemáš s kým jít...ráda tvoje pozvání přijímám." pousmála jsem se. Doopravdy jsem však v duchu jásala.

,, Nedokážu si představit, že bych chtěl jít s někým jiným víc než s tebou." ujistil mě chvatně.,, Nemysli si, že tě považuju za nějakou náhražku, nebo tak něco..."

Nevěřícně jsem pootevřela rty, ještě nikdy jsem nebyla první volba. Nikdy...,, To mi opravdu lichotí." cítila jsem jak mi zrůžověly tváře.,, Vlastně to cítím dost podobně." zašeptala jsem spíš pro sebe, tato slova mu však, jak jsem doufala, neunikla.

Rošťácky mu zajiskřilo v očích, nedokázal se ubránil úšklebku.,, To mě těší." pronesl trochu flirtovně.

Naklonila jsem se k němu a zašeptala mu do ucha.,, Mám takový malý problém." cítila jsem jak se malinko otřasl, spokojeně jsem se pro sebe usmála.,, Jsem hrozné dřevo."

,, Rád tě povedu...jsem výborný tanečník." poznamenal sebevědomě.

,, Budu ti muset věřit." zasmála jsem se.,, Jestli ti pošlapu palce u nohou, budeme dělat že to je nervozita a ne nemotornost."

,, Přijímám výzvu. Po jednom večeru v mé společnosti se určitě staneš královnou bálu." chlapecky se na mě zašklebil.

,, Beru tě za slovo." podotkla jsem.,, Teď bych ale měla jít do knihovny, potřebuju si dodělat úkoly..."

S blaženým úsměvem jsem otevřela dveře do našeho pokoje.,, Holky! James mě pozval na ples!" obeznámila jsem je.

,, Vážně!?" vykřikla potěšeně Kate, předstírající že to absolutně nečekala.,, Budu teda muset splnit svůj slib a naučit tě tančit."

,, Ochraňuj tě všemohoucí Merlin." zašklebila se Leila.,, Eminy taneční kroky jsou jeden velký chaos. Pamatuju si jak jsem se tě snažila naučit valčík." bolestivě se zadívala na své prsty.,, Byla to vskutku velká oběť."

,,Varovala jsem ho." zašklebila jsem se na ni.

,, Stejně myslím, že neví do čeho jde. Větší poleno jsem nikdy neviděla." pokrčila ramena.

,, Tentokrát to bude jiné...teď se budeš snažit se to naučit co nejlíp. Nemám pravdu?" zazubila se na mě provokativně Kate.

Nejspíš mi četla myšlenky, neboť jsem nad tím právě uvažovala. Tentokrát se doopravdy musím snažit...nechci se před Jamesem ztrapnit. Proč mě vlastně trápí, že bych se před ním ztrapnila?

Mill si očividně všimla mého rozpoložení a tak optimisticky pronesla.,, Určitě ti to půjde skvělě."

K dokonalosti to mělo opravdu daleko. Ušklíbla jsem se, když jsem po několikáté stoupla Kate na nohu, protože jsem vykročila špatným směrem.,, Opakuju ti to naposledy! Vykračuješ pravou nohou, strany snad ještě poznáš, ne?"

,, Začínám o tom silně pochybovat." zamumlala jsem si spíš pro sebe.

,, Moc nad tím přemýšlíš. Prostě se uvolni a představuj si, jak s Jamesem ladně pluješ po tanečním parketu. Věřím, že ti to pomůže..."vlídně mi poradila a přes veškeré chyby zhodnotila můj tanec jako dostatečný na to, abych se na plese úplně neztrapnila.

Což mě upřímně potěšilo...