Nečekaná láska [HP FF]

5

Byl středeční večer, seděla jsem na posteli a pročítala si knihu kterou mi dnes ráno poslal taťka.

,, Emo?" otevřely se dveře a do nich strčila hlavu má blonďatá kamarádka.

,,Ano?" zeptala jsem se na oplátku aniž bych zvedla hlavu od knížky.

,, Ve společenské místnosti se po tobě shání James. Prý budeš vědět proč." oznámila mi a vešla do pokoje.

,, Potter?" nechápavě jsem zvedla hlavu.,, Co mi tak může chtít?" v tu chvíli mi svitlo.

Plácla jsem se do čela.,, Myslela jsem, že mám ještě čas."

Rychle jsem se zvedla z postele, popadla pergameny, brky a kalamáře a tryskem jsem proběhla dosud otevřenýma dveřma po schodech dolů.

Nechtěně jsem do někoho vrazila a vysypala jsem veškeré věci, které jsem nesla na zem. Nespadla jsem však jak jsem očekávala na tvrdou podlahu. Ten do kterého jsem narazila si mě přitáhl do náruče.

,, Jsi v pořádku?" zeptal se mě můj malý zachránce.

Pohlédla jsem do jeho obličeje. Setkala jsem se s jeho oříškovýma očima.,, Promiň." pípla jsem skoro neslyšně. Nedokázala jsem odtrhnout pohled od jeho očí. Přišlo mi, jakoby to byla celá věčnost. Něco mě nedokázalo odpoutat. Možná ještě více mě zneklidňovalo, že on to měl stejně. Pronikal stále hlouběji do mých modrých kukadel.

Párkrát jsem zamrkala a sehla se ke spadlým věcem na podlaze. Začala jsem je sbírat, myšlenkami jsem byla úplně jinde.

V momentě se ke mně přidal.,, Asi nejsi zrovna nejdochvilnější co?"

,,To ne..." vzala jsem zbylé pergameny a položila jsem je na nejbližší stůl.,, Omluvám se." vyhýbala jsem se jeho pohledu.

Posadila jsem se na židli.,, Můžeme začít?"

Udělali jsme velký kus práce. Asi za hodinu jsme dodělali všechny rozpisy hlídek.

,, Myslím, že už si půjdu lehnout." podívala jsem se na naši hotovou práci.,, Zítra to vyvěsím do všech společenských místností. Byla to dobrá spolupráce...díky za pomoc." zvedla jsem se.

Potter mě následoval.,, Chtěl jsem ti jen říct, že všechno není jenom na tobě. Všechny povinnosti jsou i na mně, takže se mě neboj oslovit, kdyby něco."

,, Jasně." přikývla jsem a zvedla hlavu. Nedokázala jsem mu však pohlédnout přímo do očí. Dívala jsem se tedy kousek za něj.

,, Dobrou noc." vydechl, snažíc se navázat oční kontakt.

,, Dobrou." otočila jsem se a vyběhla do naší ložnice.

Přejela jsem pohledem po postelích, každá měla svého osadníka. Odložila jsem věci na noční stolek a vydala se rychlým krokem do koupelny.

Sjela jsem dolů po dubových dveřích. Zavřela jsem oči abych si protřídila myšlenky.

To co se stalo dnes večer bylo zvláštní. Ten pocit v žaludku, který jsem měla když jsem proplouvala v hlubinách jeho duhovek.

Tohle přece nebylo možné...Vždyť jsem ho vždy nesnášela. Co se tedy změnilo?

S povzdechem jsem se zvedla. Dnešní den nemohl být zmatenější.

Další ráno bylo chladné a mlhavé, ani moje nálada nebyla o nic lepší.

První hodinou byly dějiny čar a kouzel. Vedle mě seděla Millie, která si poctivě zapisovala poznámky k profesorovu výkladu. I když mě dějiny vždy bavily dnes jsem byla úplně mimo.