Nečekaná láska [HP FF]

21

,, Když jsem ti nabídl společné trávení času, nečekal jsem rande s knihovnou." povzdechl si.

,, Ale notak, stejně ten projekt do bylinkářství musíme udělat. A když to děláš se mnou, určitě dostaneme výborné hodnocení." zamyšleně jsem pohlédla na bichli přede mnou, v hnědé kůži na ní bylo zlatavě napsáno Všechny kouzelnické rostliny na pár stránkách.,, Takže, co zpracujeme?"

,, Mandragoru?" pokrčil váhavě rameny.

,, To jako vážně? Vždyť jsme se o nich učili v druhém ročníku. Chce to něco zajímavějšího, něco méně známého." mozek mi pracoval na plné obrátky.

,, Dělejme to o čem chceš, další kvítko už si nepamatuju." s úšklebkem pozoroval jak listuji knihou.

,, Co takhle mnichova kápě, to zní docela zajímavě. Co myslíš?" ukázala jsem na obrázek fialové květinky.

,, Jasně, to vypadá roztomile. Tlustý mnich bude mít radost, když použijeme jeho jmenovce."

,, Vlastně je to tak trochu jedovatá bylina, když ji sníš poškodí ti nervovou soustavu a to dokonce i mozek. A když strávíš velké množství, v následcích na to zemřeš." konstatovala jsem suše.

,, To by do ní člověk neřekl." zakroutil hlavou. Musela jsem se tiše zasmát jeho vážnému výrazu.

Tužkou jsem dokreslovala poslední detaily na naší miloučké bylince. S úsměvem jsem pozorovala náš projekt. Uprostřed byla podobizna této byliny a kolem ní hlavní informace a její funkce.

,, Myslím, že jsme odvedli dobrou práci." uznale jsem pokývala hlavou.

,, A teď už půjdem ven?" zeptal se poněkud zoufale.

,, Jen si zanesu věci do věže." usoudila jsem po pár sekundách.

,, Už jsem si myslel, že v té nejnudnější místnosti na hradě budeme trčet celý den." protočil očima když jsme vcházeli na chodbu.

,, Vždyť je tam tolik zajímavých a jedinečných knih. Možná kdyby sis nějakou z nich přečetl pochopil bys."

,, Sedm let jsem na ně ani nesáhl a nehodlám to měnit." zavrtěl hlavou.

Pobaveně jsem se na něj otočila. S pohledem na něj se mi však opět vybavily myšlenky na druhého chlapce, který dnes nejspíš ukázal svou opravdovou stránku.

,, Jamesi...?“ zeptala jsem se náhle.,, Co přesně se dnes ráno ve společence stalo?“

,, Vážně to chceš vědět?“  zeptal se nejistě, když jsem však přikývla pokračoval.,, Šel jsem na snídani jako každé ráno. Procházel jsem kolem křesel, když jsem zaslechl tvoje jméno. No a v křesle seděl Simone společně se svýma kamarádama. Říkal nechutné a prasácké kecy-“

,, Co přesně o mně říkal?“ přerušila jsem ho.

,, On říkal...no prostě řekl, že si to s tebou po tom rande v Prasinkách rozdá ať chceš nebo ne...A potom říkal jak jsi sexy a, že touží po tvém těle.“ sklopil pohled k zemi.,, Tak teď už snad chápeš, že jsem se tě musel zastat.“

Zaraženě jsem hleděla před sebe. Tohle, že chtěl Simone udělat? Kluk, po kterém jsem tak dlouho toužila? Ten, kterého jsem měla ráda a pokaždé když jsem ho viděla mé srdce plesalo? Teď jsem však pocítila strach, že by mi snad mohl ublížit. Jak mohl na něco takového jen pomyslet?

Z mých myšlenkových pochodů mě dostal až Jamesův hlas.,, Neměl jsem ti to říkat. Vážně se omlouvám.“

,, Pottere...já mám strach.“ zašeptala jsem a přitiskla se blíž k němu.

,, Neboj se, nedovolím aby ti někdo ublížil. Vždycky tady budu pro tebe.“ malinko se pousmál.

,, Co když si mě, ale najde a něco mi udělá?“ sdělila jsem mu své oprávněné obavy.

,, V tom případě budu pořád s tebou, abych tě ani na sekundu nespustil z očí.“ podělil se po chvíli o svůj přímo geniální nápad.

,, Určitě je to velmi lákavá nabídka.“ podotkla jsem sarkasticky.,, Ale taky dost nereálná. Navíc, nemůžeš být pořád se mnou. Už jen kvůli škole. Né, že by to byl jediný důvod.“ ušklíbla jsem se.

,, Věřím, že když nebudeš se mnou, dokážeš se ubránit. Jsi přece nejnadanější čarodějka, kterou znám.“ oplatil mi úšklebek a jemně mě pohladil po zádech.

Celým tělem mi projel jakýsi zvláštní pocit. Ještě před pár týdny bych ho za podobný dotek zaklela do mrňavé ropuchy, kterou bych následně hodila do Bradavického jezera. Teď mnou však zamávaly nějaké, zatím mně neznámé emoce. Na krku mi vyskočila husina a rozbušilo se mi srdce.

,, Ehmm...co budeme potom dělat?“ snažila jsem se své myšlenky obrátit jinam.

Došli jsme až k obrazu Buclaté dámy. Po vyřčení hesla jsme společně vešli do věže. Rychle jsem vyběhla schody do našeho pokoje, abych si odložila tašku s projektem.

Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Na jedné z postelí seděla Kate pozorující stěnu naproti. S vrznutím dveří se otočila.,, Ach jo Emo! Jsi v pohodě? Kde jsi tak dlouho? A kde si vzala tu tašku?“ vychrlila na mě.

,, Co se týče té tašky...existuje na to docela jednoduché přivolávací kouzlo Kate. Za druhé, byla jsem s Jamesem v knihovně, udělali jsme ten referát do bylinkářství. No a jak se cítím?“ povzdechla jsem si a posadila se vedle ní.,, James mi, i když neochotně, řekl co se vlastně stalo. Nebudu lhát, že bych nebyla šokovaná. Tipuju, že už to taky víš.“

,, Vlastně to ví skoro celá kolej.“

,, Skvělý... každopádně musím přiznat, že mám tak trochu strach. Vždyť jsem do něj byla platonicky zamilovaná. A teď? Nikdy bych nevěřila, že by mohl něco takového říct. Víš co všechno by se mohlo stát, kdybych s ním na to rande dneska šla?“ sklopila jsem hlavu.,, Prostě mám strach, že si na mě někde počká až budu sama.“

,, Neboj se, s holkama jsme to už probraly a došly jsme k závěru, že vždycky s tebou jedna z nás bude, aby si tě někde neodchytil. Dalo by se říct, že budeme mít takové směny. V tomto ohledu je všechno vyřešené.“ náležitě se usmála.

S pobaveným úšklebkem jsem si vzpomněla na Jamesův naprosto totožný plán. Počkat...

,, James! Úplně jsem na něho zapomněla, vždyť na mě čeká ve společence.“

Urychleně jsem se zvedla a se slovy ,, Promiň Kate!“ jsem rychle seběhla schody až do společenské místnosti.

Byl ležérně opřený o zábradlí, svýma oříškovýma očima propaloval koberec před sebou.

,, Jsi v pohodě?“ upřeně jsem na něj pohlédla. Prakticky okamžitě na mě stočil pohled.

,, Jasně, že jo.“ ušklíbl se a popadl mě za ruku. V následující chvíli už jsme vybýhali ze společenské místnosti.

Prosvištěli jsme Vstupní síň a z ní jsme zamířili na školní pozemky. Na obloze bylo pouze pár mráčků propouštějících sluneční paprsky, které stále lehce hřály. Teplé počasí však vyměnil chladný vítr, který uhazoval do našich tváří. Nebylo tak divu, když se naše nosy zbarvily do červena.