Nečekaná láska [HP FF]

10

,, Notak Kate, seď už v klidu!" zamračila jsem se na svoji nejlepší kamarádku, když jsem znova musela mazat její nos.

,, Vždyť se nehýbu." protočila oči.

,, No to určitě." zašklebila jsem se na ni. Rozhodla jsem se nakreslit Kaitin portrét.

,, Tak co? Už to máš?" zeptala se mě po několika dalších minutách.

,, Hotovo!" sdělila jsem jí a otočila papír na ni.

,, Senzace." kulila na obrázek oči.,, Měla bys kreslit častěji."

,, Nemám na to teď moc času." pokrčila jsem rameny.,, Taky bych se měla procvičit ve hře na klavír." skousla jsem gumu od tužky.

,, Kde chceš sehnat klavír?" zajímalo Kate která si pověsila nově nakreslený portrét na stěnu.

,, To nevím, zajdu do knihovny. Třeba tam najdu nějaké kouzlo." sbírala jsem z postele veškeré kreslící potřeby.

Ze stolu jsem si vzala své zápisky, které jsem si začala pročítat.

,, Co se učíš?" zajímalo moji zvídavou kamarádku.

,, No přece na OVCE."

,, Blázníš? Tak brzo!?" vytřeštila oči.

,, Jasně, nechci mít skluz. Čím dřív začnu tím líp."

,, Pojď radši ven, je tam tak hezky." vytrhla mi z ruky pergameny a vydala se ke dveřím.

,, No dobře...ale večer si to stejně projdu!" zavolala jsem za ní. Zvedla jsem se z postele a vydala se po schodech za Kate do společenky.

Povídala si s jedním mně dost známým chlapcem. Samozřejmě to byl Potter, kam jdu já, jde i on. To je nejspíš nějaké skryté pravidlo kterého se řídí.

,, Nazdárek Daviesová, doufám že jsi nezapomněla na naši dnešní hlídku."

,, Jistě, že ne. Nemůžu se už dočkat." dodala jsem ironicky.,, Každý chce v brzkých ranních hodinách procházet chladný bradavický hrad a hledat studenty, kteří mají být v postelích. A ještě k tomu v tvé společnosti." ušklíbla jsem se.

,, No jo, taky se nemůžu dočkat." řekl zvesela.

,, Tak jdeš Kate?" otočila jsem se na blondýnku.

,, Kam?" nechápavě na mě pohlédla.

,, Chtěla si jít přece ven, no ne?"

,, Jo tak...jasně, že jo." kývla a vydala se k portrétu Buclaté dámy.

,, Tak večer." kývla jsem na Pottera a vydala se za Kate.

,, Nevěděla jsem, že se ti James tak rychle zalíbil." ušklíbla se.

,, Cože?" nechápavě jsem pozvedla obočí.

,, Jen se nedělej. To jak se pořád škádlivě pošťuchujete, jak se na něj usmíváš...Nemám pravdu?" pronesla sebevědomě.

,, Jistě, že nemáš. Jak by se mi mohl líbit Potter, blázníš? Šest let mi dělal ze života peklo. Navíc nejde jen o vzhled, v první řadě mi jde o charakter. A taky by bylo fajn kdyby mu to alespoň trochu pálilo." zopakovala jsem jí už poněkolikáté své důvody.

,, V tomhle ho pořád podceňuješ, ať se ti to líbí nebo ne. James je přirozeně inteligentní, třeba v takovém přeměňování je jednička." podotkla.,, A není důležité jak se k tobě chová teď? Myslím si, že ho to upřímně mrzí. No a taky z tebe samozřejmě úplně šílí." ušklíbla se.