Nečekaná láska [HP FF]

12

Už už jsem se za ní chtěla vydat, když se zrovna za mnou ozvalo...,, Emo!Počkej!“

Tenhle hlas jsem už po letech skvěle poznávala. Otočila jsem se a pohlédla na Pottera, který byl pár kroků ode mě.,, Děje se něco?“

,,No já jen, že...“ párkrát se zhluboka nadechl, načerpávajíc vzduch po vyběhnutých schodech.,,...chtěl jsem se ti omluvit za ten včerejšek. Doufám, že se nezlobíš.“

,, Jasně, že se nezlobím. Nemusíš se mi přece omlouvat kvůli každé blbosti.“ ušklíbla jsem se a vydala se k učebně.

,, No nevím, přišlo mi to docela důležité.“ ihned se mnou srovnal krok.,, Navíc...kdo má poznat co je vážné a co ne?“ dodal si spíše pro sebe.

S úsměvem jsem zakroutila hlavou.,, Jak tě tak poslouchám, už jsi to zase ty.“

Vešli jsme společně do učebny. Každý jsme se vydali jiným směrem...ke svým přátelům.

Kolem Kate už stály holky, tišící její vzlyky. Lítostivě jsem na ni pohlédla a přisedla si k ní.

,, Jsem tak hloupá, co jsem si to nalhávala.“ opakovala stále dokola.

,, Vítám vás drazí studenti...“ začal těmito slovy hodinu profesor Kratiknot.

Zapisovali jsme si právě látku z tabule když se vedle mě ozvalo.,, Asi budu zvracet.“

Zvedla jsem ruku, profesor na mě pokynul ať mluvím.

,, Pane profesore, Kate je nevolno. Mohla bych ji doprovodit do umýváren?“

,, Jistě slečno.“ otočil se na bledou Kate s opuchlýma očima od pláče.

Pomalým krokem jsme vyšly z učebny směrem k nejbližší umývárně.

,, Jak se cítíš?“ náhledla jsem malou škvírkou přes dveře. Místo odpovědi se ozvaly dávivé zvuky.

,, Chápu.“ odvrátila jsem se od záchodu. Nemohla jsem vidět jak zvrací, nejspíš bych to totiž vrhla vedle ní.

Po pár minutách vyšla ze záchodu. Už chytala trochu lidské barvy. Dobelhala se až k zrcadlu kde se chvíli pozorovala.

Potom opět propukla v pláč.,, Jsem tak ošklivá! Ani se nedivím, že líbal radši jinou holku.“

,, Kate! Co to povídáš? Jsi krásná holka, vůbec si tě nezaslouží.“

,, Jen se na mě podívej. Vypadám strašně.“ sesunula se na podlahu.

,, Ale nevypadáš...“

,, Nelži! Vypadám hrozně.“ ukázala na rozteklou řasenku, opuchlé oči a bledý obličej.

,, Nic hrozného...na to, že ti někdo zlomil srdce vypadáš dobře.“ pousmála jsem se. Namočila jsem kapesník a utřela jí řasenku z očí.

,, Proč se to musí dít zrovna mně?“ povzdechla si.

Sedla jsem si vedle ní, opřela si hlavu o mé rameno.,, To nevím Kate.“

Celý zbytek dne se plížila jako tělo bez duše. Bylo mi jí opravdu líto. To jsem, ale ještě nevěděla co se stane když ho uvidí.

Šli jsme právě na oběd, když si ho Kate všimla.,, Proč?!“ zakřičela na něj přes celou chodbu. Otočilo se několik hlav z Velké síně. Rozeběhla se k němu. S otevřenou pusou jsem na ni hleděla jak na něho několik minut v kuse hystericky křičí.

Nakonec se přece jen otočila a běžela směrem do věže. Chtěla jsem se za ní vydat, ale Millie mě zastavila.,,Půjdu já...“

S těmi slovy se vydala za Kate.,, No, asi půjdeme na oběd. Je v dobrých rukou, Millie ví jak ji utěšit.“ i na Leile šlo vidět, že jí Kaitin stav trápí.