Nečekaná láska [HP FF]

15

Nešťastně jsme na sebe pohlédly a zamířily na hodinu přeměňování. Jakmile jsme vešly do třídy mohly jsme spatřit Kate svalenou na lavici, ve které jsme obvykle seděly.

,, Ach Kate..." povzdechla jsem si a zamířila k té hromádce neštěstí rozvalené přes celou desku stolu.

,, Jsi v pořádku?" přisedla jsem si k ní.

,, Asi tak v pořádku, jak může být člověk se zlomeným srdcem." zamumlala do tvrdého dřeva.

,, Je mi to tak líto." objala jsem ji kolem ramen.,, Ty jsi, ale neudělala nic špatně. To on promrhal svou šanci." setřela jsem slzu, která jí právě ukápla a povzbudivě jsem se na ni usmála.

,, Díky." pokusila se o menší úsměv.,, Nechala jsem se oblbnout, proč jsem to jen neviděla? Byla jsem tak naivní...Myslela jsem, že když je na mě tak milý a pozorný, že...že mě miluje." zašeptala poslední slova.

,, Zapomeň na něj, najdeš si někoho kdo tě bude mít rád takovou jaká jsi. Někoho kdo pochopí, jak jsi jedinečná dívka s laskavým srdcem." poplácala jsem ji po zádech.,, A teď se dej dohromady, zachvíli příjde profesorka a ta by určitě nechtěla vidět smutnou slečnu Carterovou."

,, Tak to určitě ne." protočila oči a malinko se uchechtla. Profesorka Walkerová neměla nikdy Kate zrovna v lásce. Tato blonďatá palice byla většinou až moc živá a tak často vyrušovala onu poctivou a pilnou hnědovlásku, která byla profesorčinou oblíbenkyní.

Po chvíli se tato profesorka objevila a začala svou hodinu.,, Vítám vás na dnešní hodině přeměňování, v dnešní hodině navážeme na to kde jsme minule skončili." mávla hůlkou a na tabuli se objevil velmi podrobný zápis.,, Na dnešní hodinu připadá zapisování." poté co se ozvalo několik nevrlých poznámek dodala.,, Nedá se nic dělat, minule jsme celou dobu kouzlili. A už nechci slyšet žádné námitky." posadila se za katedru a dala se do opravování úkolů z minulé hodiny.

Všichni studenti se tedy chopili svých brků a dali se do zapisování, jak jim profesorka nakázala.

Ke konci hodiny už všechny bolelo zápěstí, které si neustále masírovali. Škrábání brků ustalo a tak profesorka zvedla svůj pohled od pergamenů na žáky. Tentokrát nechala ubohé studenty bez domácího úkolu a dokonce ukončila dříve hodinu.

Posbírala jsem si své věci a vydala se i společně s holkama do sklepení na dvouhodinovku lektvarů.

,, Zapomněla jsem tam učebnici." plácla jsem se do čela po pár krocích co jsme vyšly z učebny.,, Běžte beze mě! Doženu vás!" křikla jsem ještě na své kamarádky, které se pochechtávaly mé neustálé zapomnětlivosti.

Tryskem jsem vletěla do dveří učebny. K mé smůle jsem narazila do něčeho tvrdého. Vlivem náhlého nárazu mi také vypadly z rukou veškeré pergameny, které jsem nesla.

Omluvně jsem pohlédla na chlapce, který si právě mnul čelo.,, Ty máš snad nějakou superschopnost neustále do mě narážet." uchechtl se.

,, Promiň, nechtěla jsem." sklonila jsem se a začala sbírat veškeré pergameny válející se na podlaze.,, Zapomněla jsem si tady učebnici."

,, To nic, už jsem si na to zvykl. Příště budu muset reagovat rychleji." usmál se a podával mi pergameny, které mi pomohl sesbírat.

,, Děkuju." upřímně jsem se usmála a pohlédla do jeho oříškových očí. Několikrát jsem zamrkala, abych se od nich dokázala odtrhnout.

Přešla jsem k lavici, kde jsem si strčila učebnici a projistotu i pergameny do tašky. U dveří na mě čekal vysmátý chlapec s naskakující boulí na čele.