Nečekaná láska [HP FF]

19

Upřímně jsem nikoho hledat nešla. Jen jsem tak bloudila a hledala známé tváře. Vůbec jsem nechápala své chování, tak trochu se mi, ale líbilo.

,, Páni." hvízdl někdo za mnou.

Urychleně jsem se otočila. Stál tam James, dnešní hvězda večera, díky jeho úspěšnému chycení zlatonky.

,, Dobře víš, že normálně bych ti jednu vrazila." ušklíbla jsem se.,, Dnes ti to, ale prominu."

,, Čím jsem si to zasloužil?" přistoupil ke mně blíž.

,, To nevím, jsem prostě velkorysá." pohlédla jsem na něj, na sobě měl světle zelenou košili s několika rozepnutými knoflíčky a béžovými kalhoty. Měl vykasané rukávy po lokty, které jen zvýrazňovaly jeho vypracované paže. Pod košilí neměl žádné tílko ani nic podobného, mohla jsem tedy napůl vidět jeho obnaženou hruď. Při tomto pohledu jsem přece jen malinko zčervenala.

,, Vypadáš báječně." usmál se na mě, nejspíš si mě taky zaujatě prohlížel...jako já jeho.

,, Nerada to přiznávám, ale taky nevypadáš nejhůř Pottere." škádlivě jsem ho dloubla do ramene.

,, Je mi ctí, když už to říkáš i ty." uklonil se mi. Až teď jsem si všimla jeho skelných očí, očividně byl také opilý i přestože se tak na první pohled nejevil.,, Tak co, prokážeš mi takovou laskavost a doprovodíš mě k baru?"

,, No já nevím..." vyděšeně jsem se na něj podívala.,, Už teď mám pocit, že se ráno nepostavím na nohy."

,, To zvládneš." jemně mě chytl za ruku a táhl mě k tomu prokletému místu.

U baru bylo čím dál tím méně studentů, většina už byla nejspíš na šrot. James přišel až k chlapcovi, který drinky míchal a něco mu zašeptal do ucha.

Barman se jen usmál a dal se do práce. Pečlivě jsem sledovala každý jeho krok, i tak jsem neměla tušení co nám připravuje.

Otočila jsem se na Jamese s úmyslem zeptat se, co nám to u merlinových kalhot objednal. Místo toho jsem se však malinko zarazila. Chlapec na mě koukal jako na svatý obrázek, jakoby snad nemohl odtrhnout pohled.

,, Jsi v pořádku?" jemně jsem mu zatřepala s ramenem.

,, Samozřejmě." usmál se a otočil se na barmana, který mu podával jeho objednávku.

Jednu skleničku podal i mně a se slovy,, Na tvoji krásu Daviesová." ji do sebe v plné rychlosti obrátil.

Překvapeně jsem na něj vykulila oči, doopravdy si myslí, že jsem krásná nebo si ze mě dělá jen srandu? Tak či tak, mě to z nějakého důvodu zahřálo u srdce.

Pevně jsem stiskla víčka a na jeden zátah stejně jako James jsem bezbarvý alkohol vypila.

Ihned co se dotkl mého hrdla jsem se hlasitě rozkašlala. Celým tělem mi projela neskutečná horkost, jakoby mě to snad mělo spálit ze vnitř.

,, To je hrozný." zamračila jsem se na prázdnou skleničku.

,, Neboj, ochutnáš i lepší." zasmál se mému obličeji a objednal další a další alkohol.

,, Jamesi, já už další nezvládnu." zašišlala jsem na něj jako malé dítě.

,, Už máš toho asi opravdu dost." pokýval hlavou a zaplatil celou objednávku.,, A teď, vzhůru na parket."

Křečovitě jsem držela jeho ruku, byla to moje jediná opora. Jinak bych se už určitě válela na tvrdé zemi.

Hrála pomalá romantická hudba. Zamilované páry se pohupovaly do příjemné melodie.

Zářivě se na mě usmál, přitáhl si mě blíž k sobě. Položil mi ruce na úzký pas, za který mě jemně, ale zároveň pevně držel, tak abych nezahučela na zem.

Jeho chování mě trochu vyvedlo z míry, zároveň mě to ale těšilo. Byl to skvělý pocit, být tak blízko u něj.

Mého zaváhání si všiml, a tam uvolnil stisk, mohla bych klidně odejít. To bych taky nejspíš za normálních okolností udělala, jenže...vlastně jsem nechtěla.

Následné činy nejspíš podpořil alkohol, nedokážu si představit, že bych měla tolik odvahy, abych to udělala za střízliva. I když jsem měla pocit, že ze mě veškerý alkohol právě vyprchal.

Jemně jsem se k němu přitiskla, tak aby pochopil že nemám v plánu odcházet. Ruce jsem mu omotala kolem krku a tím jsem se k němu ještě víc přiblížila. I přestože jsem musela být červená jako rak, odhodlala jsem se na něj podívat.

Zaskočeně na mě třestil oči, párkrát zamrkal a pak zesílil stisk. Pohlédl do mých zářivě modrých kukadel, které se ihned vpily do těch jeho nádherných oříškových očí.

Už to tady bylo zase, ten podivný pocit v žaludku, který jsem cítila. Chvěla jsem se po celém těle, nechápala jsem proč ve mně dokáže jeden pohled do jeho očí vyvolat tak silné emoce.

,, J-já..." ani jsem nevěděla co se mu snažím říct. Už jsem, ale nemohla vydržet to slastné ticho mezi námi. Užíralo mě zevnitř, že se má touha nemůže posunout dál.

Náhle jsem se zarazila. Co to mám za pocity? Proč nad ním neustálne přemýšlím? Proč bych se na něj nejradši ihned vrhla?

Párkrát jsem zamrkala, jakobych se těchto myšlenek měla tímto zbavit. Moc to, ale nepomáhalo. Tak moc jsem si přála, aby něco řekl. Potřebovala jsem přemýšlet nad něčím jiným. Tohle mě ubíjelo, nedokázala jsem si připustit, že bych k němu mohla pocítit tak silné emoce.

Odhodlaně jsem se rozhodla začít konverzaci.,, Dnes...hrál si dobře."

,, Hrál?" zeptal se zaraženě.,, Jo tak, famfrpál. Ehm...díky." usmál se.

,, Ta finta, kterou si udělal na Colina...bylo to nebezpečné. Myslela jsem, že se rozsekáš." sdělila jsem mu upřímně.

,, No, nejspíš to tak mohlo vypadat. Dlouho jsem to ale trénoval." koutky se mu roztáhly ještě víc.,, Bála ses snad o mě?"

,, Spíš jsem nechtěla vidět krev po celém hřišti." ušklíbla jsem se.,, Možná jsem se o tebe přece jenom trošku bála." dodala jsem tiše, ale zároveň tak aby to nepřeslechl.

Potěšeně se usmál, jakoby si snad nepřál nic jiného.,, Máš zítra něco v plánu?"

,, No..." snažila jsem si vzpomenout.,, Vlastně ano, Simone mě pozval do Prasinek. Takže nejspíš opravdu půjdu s ním."

James se náhle zamračil.,, Takže...jdeš se Simonem..."

,, Je to snad problém?" povytáhla jsem obočí.

,, No...to ne. Užij si to." odvrátil ode mě však pohled.

,, Jamesi...jestli nechceš-" chtěla jsem pokračovat, skočil mi však do řeči.

,, To je v pohodě Emo, nebudu ti přece překážet v plánu. Určitě si to užiješ." hraně se usmál.

,, Fajn, jak myslíš." možná až trochu naštvaně jsem mu odsekla. Odtáhla jsem se od něho a se slovy,, Už půjdu spát, dobrou noc." jsem odešla.

Kolébavým krokem jsem vyšla schody a otevřela dveře do dívčích ložnic. Sesunula jsem se na postel a přemýšlela.

Možná jsem si přála, aby mě v tom zastavil. Proč bych jinak byla naštvaná. Přála jsem si snad, aby na mě žárlil? A co to byly za pocity, které ze mě sršely, když jsem byla v jeho blízkosti?

,, Emo? Jsi v pořádku?" ozvalo se kousek ode mě.

Otočila jsem se, vedle mě seděla Mill. Nejspíš jsem ji musela probudit, měla na sobě totiž pyžamo a trochu rozcuchané vlasy.

,, Já...asi jsem to všechno pokazila." povzdechla jsem si.

,, Pokazila? Co se stalo? Ublížil ti snad někdo?" vystrašeně na mně civěla.

,, Ne, nikdo mi neublížil. Nechci se o tom bavit." zamumlala jsem.

,, Jak myslíš, kdyby si chtěla vyslechnout...stačí říct." malinko se usmála a odešla zpět do své postele.