Nečekaná láska [HP FF]

20

Ráno přišlo dřív, než bych si vůbec přála. Probralo mě nesnesitelné třeštění hlavy, a zvedání žaludku.

Doširoka jsem otevřela oči, urychleně jsem se zvedla z postele a zamířila do koupelny.

Měla jsem co dělat abych někde po cestě nehodila šavly. Nepříjemný pocit jsem se rozhodla radši potlačit. Rezignovaně jsem vyprázdnila veškerý obsah mého žaludku do záchodové mísy.

Umyla jsem si obličej a vypláchla pusu, abych se zbavila jisté nepříjemné pachuti, ze které se mi opět začínal zvedat žaludek.

Nyní jsem měla možnost vidět se v zrcadle. Moje tvář byla popelavě bílá a vlasy mi létaly do všech světových stran. Upřímně, nevypadala jsem zrovna nejlíp, uklidňovala jsem se však, že by to mohlo být i horší.

Vlezla jsem do sprchového koutu, otočila páčku a nastavila si teplou vodu. Nechala jsem po sobě stékat kapky, této průzračné tekutiny.

Vzápětí se mi začaly vybavovat veškeré okamžiky včerejšího večera. Náhle jsem si vzpomněla na čas strávený se Simonem. Bohužel i na jeho pozvání do Prasinek, které jsem včera tak vřele přijala. Dnes, jsem se na to však dívala jinak.

Před očima se mi objevil zmučený výraz Jamese. Z jeho jindy zářivých a veselých očí nyní sálala bolest a utrpení, za které jsem nejspíš mohla já.

Než jsem však stihla dál přemýšlet nad včerejším večírkem, ozvalo se hlasité bouchání na dveře. Obmotala jsem si kolem těla ručník a rychle otevřela.

Za dveřmi stála Kate s rukou na ústech. Rychle mě odstrčila na stranu a vrhla se k záchodové míse.

V okamžiku kdy jsem uslyšela tyto nezaměnitelné zvuky, věděla jsem že je zle. Dnes už podruhé, jsem tak vyvrhla obsah svého žaludku, tentokrát však z jiného důvodu.

V rámu dveří se ve stejnou chvíli objevila Leila, jakmile spatřila celou scénku, hlasitě se rozesmála. Z očí jí tekly slzy a z jejích úst vyplývaly štěkavé zvuky. Nakonec se smilovala, a stále s pobaveným úsměv se vydala ke Kate, které přidržela blonďaté vlasy.

Popadla jsem hůlku ležící na umyvadle, mávla s ní a odstranila nevábnou látku pobývající na podlaze koupelny.

,, Vy jste teda dvojka." zasmála se kudrnatá čarodějka.

Po nějaké době už jsem poměrně upravená vycházela z koupelny. S hlavou na prasknutí jsem se svalila na postel, abych počkala na holky.

Hlavou se mi stále honily myšlenky, které byly na malou chvíli přerušeny. Nakonec jsem přece jen dospěla k jasnému závěru...nemůžu jít se Simonem na rande. Tohle prostě nesmím udělat.

,, Můžeme jít?" zeptala se se zívnutím Kate.

Společně jsme vyšly, z našeho pokoje. Pomalým krokem jsme se loudaly po schodech dolů. Zarazil nás až hlouček nebelvírských studentů, postávajíc kousek od krbu. Zvědavě jsme se k nim přiblížily.

Naskytl se nám pohled na dva chlapce, stojící kousek od sebe. Vypadali, že jsou pár okamžiků od toho, aby se poprali.

,, Co se to tady děje?" prolomila jsem hrobové ticho, které zachvátilo celou místnost.

Dostal se mi pohled na známé obličeje, které se na mě otočily. Vyvalila jsem na oba nechápavě oči.

,, Jamesi? Simone? Stalo se snad něco? Jsem si jistá, že ať se stalo cokoliv, násilí nic nevyřeší." sklouzla jsem pohledem na jejich zatlé pěsti. Nemohl mi ujít pohled na rozzuřeného Jamese, které mu na krku silně pulzovala žíla.

Ani jeden se však neměl k odpovědi. James navíc vypadal, že Simona každou chvílí chytí pod krkem. Protlačila jsem se davem a popadla jsem ho za zápěstí. Dotáhla jsem ho z doslechu ostatních studentů, kteří nás ostražitě sledovali.

,, Jamesi, co se to s tebou děje? Jsi primus, musíš jít studentům příkladem. A věř mi, že tento způsob není zrovna nejvhodnější." povytáhla jsem obočí a založila si ruce na prsou.

,, Jjj-á..., tys ho neslyšela." vyhrkl po chvíli.

,, Co bych měla slyšet?"

,, To jak o tobě mluvil! Nejraději bych mu jednu natáhl." pomalu začal nabírat červený odstín.

,, Co o mně říkal? Pohádali jste se snad?" stále jsem nechápala o čem to mluví.

,, Říkal...jak s tebou půjde na rande...a co s tebou potom bude dělat." hlasitě polkl.

,, Dělat?" překvapeně jsem zamrkala.,, Vlastně jsem mu chtěla říct, že s ním nikam nepůjdu." po těchto slovech sebou nečekaně trhl. ,, Jamesi, stalo se něco?" zopakovala jsem opět svou otázku.

,, Ty oslizlé řeči, které na tebe měl...oplzlé narážky na tvoji postavu...sexuální poznámky." pohlédl přímo do mých očí. Z těch jeho jakoby šlehaly blesky.,, Nemůžu to tak nechat!"

,, Něco si mu udělal?!" snažila jsem se odsunout myšlenky na pár předchozích slov.

,, Bohužel ještě ne, ale když dovolíš...rád ho rozmašíruju na prášek." chystal se otočit a vrátit se k tomu kde skončil.

,, Jamesi, prosím ne..." uchopila jsem ho za ruku. ,, Budeš mít zbytečně problém. Já to nějak přežiju a ty nebudeš mít na svědomí rozmlácenou hlavu."

,, Jenže já to musím udělat. Je to moje povinnost, musím tě chránit. Jsem přece tvůj...." nachvíli se odmlčel. ,,....kamarád." povzdechl si skoro neslyšně.,, Takhle o tobě nesmí nikdo mluvit.“

,, Určitě je to od tebe ušlechtilé." malinko jsem se na něj pousmála.,, Ale taky naprosto unáhlené...nech ho být. Ať si říká co chce...prostě ho budeme ignorovat." sesílila jsem stisk na jeho ruce a vydala se společně s ním na snídani.

Možná, že jsem se naoko tvářila poměrně smířeně, s tím co se nejspíš stalo. Opak byl, ale pravdou. Hlavou se mi neustále opakovaly jeho slova. Tohle, že o mně Simone řekl? To nemůže být přece pravda, vždyť byl na mě tak milý a...

,, Mrzí mě to." zastavil se na jedné z posledních chodeb, vedoucích k Velké síni.

Zaraženě jsem se na něj otočila.,, Co? Proč by tě mělo cokoliv mrzet?"

,, Neměl jsem ho k tobě pouštět...kdybych tě včera našel dřív, vůbec by na tebe nenarazil a-"

,, Jamesi." zarazila jsem ho. ,,Ty přece za nic nemůžeš, byla to náhoda, že jsem ho potkala. Neměla jsem se s ním prostě vybavovat. Mám takový pocit, že jsem ho tak trochu podráždila." hlavou mi proběhla vzpomínka na mé laškování.

,, Je mi to líto.." pokračoval ve svém.,, Nechápu jak může být tak nechutný...a slizký. Vždyť to byl můj kamarád, nechápu jak jsem se s ním mohl bavit. Opravdu mě to mrzí. Nechceš s něčím pomoct?"

S údivem jsem na něj hleděla. Nikdy by mě nenapadlo, že by se mě takhle Potter mohl někdy zastat.

,, No j-já nevím. Asi to ještě tak trochu vstřebávám. Pro dnešek mám každopádně volno."opravdu "nenápadně" jsem se mu snažila naznačit, že by mi nevadilo strávit dnešní den právě s ním.

Malinko se pousmál.,, Rád tě
dovedu na jiné myšlenky...pokud mi to teda dovolíš.“ zakončil to úšklebkem.

,, Hmm..., že jsi to teda ty. Můžeš mě dnes doprovázet. Udělám si z tebe takového bodyguarda.“ spokojeně jsem pokývala hlavou.

,, Ehm...co je to ten bodyguard?“