Nečekaná láska [HP FF]

7

,, Vstávat! Je ráno!“ zazněl veselý hlásek.

,, Co se stalo, že jsi tak brzo vzhůru?“ mžourala jsem na Kate poskakující uprostřed ložnice.

,, Mám dobrou náladu.“ zamířila do koupelny.

,, Co tak najednou?“ otočila jsem se na zbývající dvě kamarádky.

,, Třeba se jí něco hezkého zdálo.“ pokrčila Leila rameny a taktéž se vymotala z podpřikrývek.

Sestupovaly jsme po schodech míříc na poslední hodinu tohoto týdne.

,, Millie se má, že už je dneska hotová.“ povzdechla si Kate.

,, To jo, nejradši bych se na to vybodla.“ přitakala Leila na souhlas.

,, Vždyť je to jen jedna hodina, uteče to rychle...uvidíte.“ snažila jsem se je povzbudit.

,, Kate!“ ozvalo se kousek za námi. Všechny tři jsme se otočily. Od svých přátel se oddělil Potter míříc přímo k nám.

,, Děje se něco?“ optala se naoplátku Kate, když už byl na doslech.

,, Jen jsem ti chtěl říct, že zítra bude konkurz do famfrpálového družstva. V tvém případě to bude jen formalita, ale je to povinné. Víc informací je na letáčku ve společenské místnosti.“ vychrlil na ni.

,, Budu se těšit.“ roztáhla svůj potěšený úsměv.

,, To jsem rád, hráče jako jsi ty potřebujeme. A jestli budete chtít...“ otočil se na mě a Leilu.,, Budu rád když se příjdete podívat.“ než se otočil, mrkl na mě a s úsměvem odkráčel pryč.

Aniž bych chtěla zrudla jsem jako rajče.

,, Ale, ale...“ ušklíbla se Kate.,, Pořád jsi tak strašně zmatená?“

,, Pojďte už, nestihneme hodinu.“ otočila jsem se s úsměvem, zády ke svým kamarádkám a vydala jsem se ke skleníkům.

,, Z toho se jen tak nevykroutíš.“ zavolala za mnou ještě Leila.

Měla pravdu, celou hodinu na mě chrlily všemožné otázky. Skončily až ve společenské místnosti kde narazily na Millie, kterou se rozhodly ihned o všem informovat.

Protočila jsem oči a vyběhla schody do naší ložnice. Vzala jsem si jen několik pergamenů a brk s inkoustem. Nepozorovaně jsem se vytratila z věže s úmyslem zajít si vypracovat úkoly do knihovny. Cestu mi ale zkřížila jedna větší překážka.

,, Nazdárek Daviesová, kam chvátáš?“ ozvalo se za mnou. Samozřejmě, že to byl  Potter, kdo jiný.

,, Do knihovny.“ odpověděla jsem a pokračovala v cestě anižbych zastavila.

,, Můžu se přidat?“ zeptal se když se mnou srovnal krok.

,, Přidal ses jaksi sám, nemyslíš?“ ušklíbla jsem se a letmo na něj pohlédla.

,, Jestli ti tak vadím...klidně můžu odejít.“ pronesl naprosto vážně, když jsem se ale na něj otočila, na tváři mu tančil veselý úsměv.

,, To nemusíš...alespoň tam nebudu trčet sama.“

Usmál se.,, Hele, příjdeš se zítra podívat?“

,, Jestli máš na mysli famfrpálový konkurz tak nejspíš jo, měla bych jít podpořit Kate.“ úsměv jsem mu oplatila.

,, A co mě?“

,, Nemáš svoje kamarády?“ povytáhla jsem ironicky obočí.

,, To sice mám ale...“ zbytek věty už nedořekl.