Nečekaná láska [HP FF]

31

Čas u Weasleyových utíkal rychle jako voda. Líbila se mi rodinná atmosféra, která tady panovala. Vůbec se nedivím, že jsou si všichni tak blízcí...když spolu tráví tolik času.

Vánoční odpoledne se neslo v duchu příprav. Paní Weasleyová létala po celém domě jako neřízená střela, každého koho viděla zapřáhla do práce. Všechny kromě nás...brala nás jako hosty a když jsme se jí zeptali s čím můžeme pomoci, vždy si našla nějakou záminku aby od nás odešla.

,, Můžu vám pomoct? Umírám nudou." poprosila jsem v kuchyni Lily a Rose, které právě loupaly brambory.

,, Ruka na víc se vždycky hodí." usmála se na mě Rose a pokynula na místo vedle sebe.

,, Obzvlášť ruka s hůlkou." podotkla Lily, když jsem vytáhla svůj magický proutek a ladnými pohyby jsem zbavovala brambory jejich slupek.

Za pár minut už nebylo co na práci a tak jsme se daly do řeči.

,, Můžu se tě na něco zeptat?" vyhrkla najednou Lily přičemž si mnula zápěstí. Skoro neznatelně jsem přikývla, čekajíc na co se mě zeptá.

,, Co se stalo mezi tebou a Jamesem?" povytáhla obočí.,, Je to hrozný tajnůstkář...dokonce ani Albus nic neví."

,, N-no..." vlastně jsem očekávala takovou otázku.,, Je to složité." zkusila jsem dát najevo, že ani mně není toto téma příjemné.

,, Známe Jamese líp než kdokoliv jiný." podotkla Rose.,, Jestli to má někdo pochopit tak rozhodně my dvě." Lily souhlasně přikývla.

,, Dobrá tedy..." povzdechla jsem si.,, Je to všechno moje vina...J-já jsem-" zarazila jsem se a chvíli přemýšlela o svých slovech.,, Určitě jste si všimly, že jsme se s Jamesem tento rok začali po všech těch letech přátelit." po tom co obě přikývly jsem pokračovala.,, Začali jsme spolu trávit spoustu času...vlastně jsem s ním strávila většinu mého volného času. Není tedy překvapivé, že mi na něm po čase začalo záležet...víc než na pouhém kamarádovi. Začala jsem ho mít opravdu ráda, moje city k němu každou sekundou v jeho přítomnosti rostly-." zhluboka jsem se nadechla.,, Dlouho jsem si to nechtěla připustit, ale potom...ten večer kdy...kdy byl vánoční ples. Uvědomila jsem si, že to co cítím je mnohem silnější. J-já jsem se zamilovala..." roztřásla jsem se a oči se mi zalily slzami, nedopustila jsem však aby opustily oční kanálky.

,, Ach Emo..." stiskla mi Lily rameno.

,, Nebyl-la jsem př-řipravená mu to říct." snažila jsem se uklidnit, avšak marně.,, J-já...on. Bylo to všechno tak rychlé, a než jsem to všechno stačila zpracovat...M-myslím, že mi chtěl říct, že mě miluje, ale....nenechala jsem ho-."

,, Tak proto je tak zamlklý..." pochopila konečně Rose.,, Nemáš se za co vinit...byla to shoda náhod...špatné načasování."

,, Zlomila jsem mu srdce...Vidím bolest v jeho očích pokaždé když se na mě jenom koutkem oka podívá. Ani nevíte jak ráda bych to napravila-" zlomil se mi hlas.

,, Myslím..." pronesla po chvíli ticha Lily.,, Měli byste si promluvit a všechno si vyříkat...všechno."

,, Všem je nám jasné, že se do tebe zamiloval." přisvědčila Rose.,, A pokud má Albus správný odhad...už nějakou chvíli to trvá." na pár vteřin se odmlčela.,, Jen musíme nějak zařídit abyste byli sami. Pro Jamese to musíme udělat..."

,, Možná je někdy trochu otravný...Je to ale ten nejlepší bratr vůbec. Ani nedokážu spočítat kolikrát mi už pomohl." malinko se pousmála Lily.

,, Nejsem si úplně jistá jestli mě chce vůbec vidět, natož tak se mnou mluvit..." sklopila jsem pohled k zemi.

,, Rose! Lily! Pojďte sem!" volala z patra paní Weasleyová.,, Potřebuju pomoct nazdobit první patro!"

,, Ach pane Daviesi...chci říct Lousi, to přece nemusíte..." zaslechly jsme ještě její hlas.

,, Něco vymyslíme, neboj..." kývla ke mně Rose a vydala se po schodech nahoru, v závěsu za ní s Lily.

Ani jsem se nenadála a nastal štědrovečerní večer. Celá, opravdu početná rodina Weasleyových, se sešla v kuchyni u kouzlem zvětšeného stolu. Všichni jsme seděli u lahodných pokrmů od té nejbáječnějších kuchařky pod sluncem, paní Weasleyové.

K mému nevelkému překvapení Lily trvala na tom, aby seděla mezi oběma bratry. Jediné místo, které na mě zbylo bylo tedy přímo vedle Jamese. Snažila jsem se co nejméně otírat o jeho paži, nebyl to však vůbec lehký úkol.

U stolu vládla opravdu veselá atmosféra, nedokázala jsem však myslet na nic jiného než na přítomnost Jamese vedle mě. Váhavě jsem na něho pohlédla, postřehla jsem koutkem oka, že mě taky pozoruje.

,, Jamesi." oslovil ho jeho otec.,, Jsi v pořádku? Všiml jsem si, že jsi nějak podivně zamlklý. To se ti nepodobá." změřil si ho všeříkajícím pohledem.

,, Jsem dost unavený...z toho všeho." mávl vidličkou na znak zanedbatelnosti této konverzace.

,, Vážně?" otočil se ke mně, což mě dost překvapilo.,, Bere své povinnosti primuse vážně?" pozvedl nedočkavě obočí. Potom se ke mně malinko naklonil.,, Upřímně jsem byl v šoku když jsem zjistil, že se zrovna James stal primusem." podotkl a ušklíbl se. V tu chvíli mi došlo jak je svému otci podobný, přesně ten samý úšklebek jsem často vídala na jeho tváři.

Neubránila jsem se úsměvu.,, Myslím, že to bere vážně. Nebo mi alespoň dělá příjemnou společnost." vzpomněla jsem si na hlídky s ním, většinou jsme si celou dobu povídali a smáli se nad nejrůznějšími tématy.

,, Tak tomu bych věřil." hodil ještě veselý úsměv na svého syna a potom se obrátil k manželce.

,, Jamesi?" zašeptala jsem k němu. Přemohlo mě jakési zvláštní nutkání oslovit ho.

Otočil se a pohlédl na mě svýma oříškovýma očima, které mě naprosto omámily.,, Děje se něco?"

,, J-já...chtěla jsem se omluvit." zamumlala jsem skoro neslyšně.

,, Za co?" změkl mu pohled a starostlivě si mě prohlížel.

,, Přece za to co jsem udělala...Myslíš, že jsem si nevšimla jak se všem vyhýbáš? Chápu, že ignoruješ mě...To ale neznamená, že se nemůžeš bavit. Můžu za to já...zítra odjedu a všechno bude zase v pořádku."

,, Hloupost, nikam nejezdi." zamračil se.,, A nic si nevyčítej...za moji náladu neneseš žádnou vinu."

,, Teď mi ale lžeš...vím, že je to kvůli mně." podotkla jsem a obrátila jsem se zpět k talíři.

Večer se pomalu, ale jistě blížil ke konci. Sklidili jsme talíře a přesunuli jsme se do obývacího pokoje. Z gramofonu hrála jakási starší hudba, na kterou se paní Weasleyová kolíbala do rytmu společně s jejím manželem panem Weaslem. I po těch letech vypadali, že jsou skutečně šťastní a stále se milují.

,, Molly, drahoušku...nejsem si jistý jestli ostatní chtějí poslouchat Celestinu Warbeckovou." pohlédl na ostatní.

,, To nic tati...už jsme si tady všichni zvykli na její ječák." podotkl George s pochechtávající se manželkou Angelikou v klíně.

,, Půjdu se ještě projít..." otočil se James na svou maminku, která něco zapáleně řešila s jedním ze svých bratrů.,, Nepůjdu moc daleko, jen si musím nachvíli provětrat hlavu."

,, No když myslíš..." váhavě svolila.,, Ale pořádně se obleč!" zavolala ještě za ním.

,, Tak na co ještě čekáš?" dloubla mě Lily do ramene.,, Běž za ním a všechno mu řekni."

,, Myslíš?" stavěla jsem se pochybovačně na nohy.,, Nejsem si jistá jestli si přeje nějakou společnost."

,, Určitě." pokývala Lily hlavou a popostrčila mě z přeplněného pokoje.

Rychle jsem na sebe navlékla zimní bundu, čepici, boty a vyrazila za Jamesem, kterého jsem ještě stále měla na dohled.