Nečekaná láska [HP FF]

14

,, Prásk!“ s hlasitým bouchnutím se otevřely okna v dívčí ložnici.

Zapříčinila to velká bouře, která v těchto brzkých ranních hodinách panovala. Špatně zavřená okna bohužel rozevřel silný vítr, který narážel do kamenných zdí hradu.

,, Co to-!“ vyhrkla blonďatá dívka. Když však spatřila rozevřené okno, s povzdechem se svalila zpět do peřin.

Neochotně jsem vstala z postele míříc zavřít okno. Venku panovala stále tma, dešťové kapky bubnovaly do vodní hladiny, od které se odrážely a zase padaly zpět, dokud se nadobro neztratily v hlubinách bradavického jezera. Krajinou se nesly možná až trochu strašidelné zvuky. Hromy a blesky padaly hlava nehlava.

Uchopila jsem rám okna a jemně zatlačila proti sílícímu větru. Bouřky jsem neměla zrovna v oblibě, pokud jsem zrovna nespala, dokázaly mě pěkně vyděsit.

Ulehla jsem zpět do vyhřátých přikrývek s úmyslem vrátit se zpět do říše snů. Zavřela jsem oči snažíc se vybavit nějakou hezkou a veselou vzpomínku. Po pár minutách jsem skutečně spánku podlehla, nebyly to však žádné nadýchané obláčky a barevné kytičky.

Právě jsem procházela temným hradem, jediný zdroj světla byla hůlka, kterou jsem pevně tiskla v ruce. Na hrudi se mi leskl nově získaný prefektský odznak.

Odhodlaně jsem kráčela tichými chodbami, kde se po celou dobu neobjevil ani živáček.

Znenadání jsem uviděla nějakou chlapeckou sedící postavu v rohu výklenku. Dopadali na něj jen slabé paprsky měsíčního svitu.

Pomalými kroky jsem se blížila k dané osobě. Každým krokem jsem lépe slyšela slyšela štkavé zvuky, které onen mladík vydával.

Opatrně jsem na něj posvítila hůlkou, abych zjistila o koho se jedná. Pomalu zvedl hlavu a upřel na mě uslzené oči.

Překvapeně jsem civěla na chlapce předemnou. Nedokázala jsem tomu uvěřit...

Rázem jakoby si uvědomil, že před ním někdo stojí. Urychleně si setřel slzy a postavil se.

Tu tam byl pryč smutný výraz, který na mě prvně upřel.

Jeho oči se do mě zlostně provrtávaly, jakobych snad mohla za to, že jsem ho v tomto stavu našla.

Aniž bych to snad jen stačila postřehnout, uchopil mě za ramena a surově mě přitiskl ke kamenné zdi. Sršela z něj neskutečná zloba, kterou jsem u něj snad v životě neviděla.

Najednou se mě zhostil strach. Nemohla jsem pohnout jediným svalem v těle. Nevěděla jsem co příjde, byla jsem jako zhypnotizovaná.

,, Nic si neviděla, nic si neslyšela. Nikdy jsme se tady nepotkali. Rozumíš mi,  Daviesová?“ mluvil tiše, ale zároveň tak důrazně, že jsem nemohla přeslechnout ani jedno slovo.

Jakobych snad posbírala veškeré střípky mé odvahy abych ze sebe vyloudila jediné písmenko.,, M-máš být v posteli.“ vysoukala jsem vystrašeně.

,, Rozumnělas?!“ sykl mi do ucha a zatřásl se mnou

Tentokrát jsem nedokázala nic říct, s vytřeštěnýma očima jsem přikývla.

,, Jestli o tom někomu řekneš...poznáš velmi krutou stránku Jamese Siriuse Pottera.“ po těchto slovech mě pustil a odešel do temné chodby neznámo kam.