TRPĚLIVOST RŮŽE PŘINÁŠÍ/ff Sirius Black

1.KAPITOLA

   704 slov
                              ••••
   
Zdravím! Mé jméno je Maxmillian Euphomia Potter. Nejspíš mě neznáte, ale zato mého bratra ano. Jak vám asi došlo můj bratr je James Fleamont Potter, legendární poberta.

Vypadám téměř totožně jsme přeci dvojčata. To znamená hnědé vlasy do půlky lopatek, hnědé oči a podobně. Ovšem nenosím brýle za což jsem neskutečně ráda. No jsme si téměř podobní samozřejmě on je kluk a já holka. Takže tam dole to asi stejný nemáme. Chápete ne? Ne? Suchaři.

Možná jste mě nikdy neviděli. Pokud se ptáte proč, ráda vám odpovím.
Nestudovala jsem totiž v Bradavicích nýbrž v Kruvalu. Pokud jste si mysleli, že v Kruvalu studují pouze kluci vyvedu vás z omylu. No né moc velkého omylu, ale to je jedno. Dívek nás tam bylo asi pět, ale jak jsem říkala to je vedlejší.

A ano studovala. Vyhodili mě kvůli jednomu né moc povedenému žertu.
Mamča mě za to dost sprdla a taťka se tomu víceméně smál takže dobrý.

Ještě ten večer co to zjistili napsali dopis Brumbálovi a on mě s radostí přijal.
Jsem zato hodně ráda, protože Bradavice jsou prý překrásné.

• •

Stojím na nástupišti 9 a tři čtvrtě. Upřímně je to tu opravdu kouzelné. Pobíhá tu spoustu dětí, kteří hledají svá uteklá zvířátka nebo jsou tu rodiče, kteří jim připomínají jak se mají slušně chovat a podobně.

Brácha o mém vyloučení neví takže to, že tu jsem je pro něj překvapení. Jestli si kladete otázku jaktože tě neviděl doma tak vám opět odpovím. Celé prázdniny jsem byla u mých přátel. Byla to něco jako rozlučka s Kruvalem, místem kde jsem prožila 5 let svého života. S lidmi se, kterými jsem prožila 5 let svého života.

Upřímně je mi z toho trochu smutno, ale stejně se do těch Bradavic těším.

Konec povídání. Vešla jsem do vlaku ve snaze si najít volné kupé. Bohužel jsem tak inteligentní, že jsem do toho vlaku nastoupila až 2 minuty před odjezdem takže nikde není volné kupé.

Už jsem prošla asi půl vlaku se slovy jestli tam nemají místo. Vždy mi byly odpovědí věty typu promiň už tu není místo.

Povzdechla jsem si a byla smířená s tím, že asi celou cestu strávím na chodbě.
Opřela jsem se o okno a zavřela oči, když v tom do mě někdo vrazil a já jakožto šikovná osoba sletěla dolů.
Když jsem otevřela oči viděla jsem jak vedle mě leží kluk, který do mě nejspíš vrazil. Byl docela hezký. Měl černé vlasy do půlky ramen, vypracované tělo a bezchybnou pleť. Nejvíce mě, ale zaujaly jeho oči v barvě bouřky.

Rychle jsem zavrtěla hlavou když mi došlo na co myslím. Vstala jsem a tomi klukovi podala ruku. On jí jen s úsměvem přijal a tak jsem se rozhodla chopit slova.

,, Upřímně nemám šajna co za podřadného savce jsi, ale příště se mě snaž nezabít. Prosím." Řekla jsem s úsměvem a on už se nadechoval k odpovědi.

,,Jsem Sirius Black kotě." Řekl s egoistickým úsměvem. Hned mi bylo jasné, že se mě snaží dostat jen do postele. Ale jako nechala bych si říct.

Z mých docela nemravných myšlenek mě vytrhl křičící hlas.

,, Tichošlápku nenabaluj tam nějakou svojí oběť a pojď za náma." Řekl hlas a já si o pár sekund později uvědomila, že je to hlas Jamese. Otočila jsem se tedy a viděla mé dvojče. Když mě uviděl spadla mu brada.

,,Max!"

,,Jamesi!"

Vykřikli jsme oba najednou a běželi se obejmout. Konečně. S Jamiem mám skvělý vztah a jsem za to ráda. Ihned jak mě James pustil z medvědího objetí začal se vyptávat.

,,Co tu děláš? Nemáš být v Kruvalu? Jakože jsem tě neviděl celý léto?" Hrnul na mě otázky když v tom jsem to utnula.

,,Jamie na vše ti odpovím, ale až v kupé jestli jsi nějaké našel." Odpověděla jsem mu a on jen přikývl. Ihned mě vedl k volnému kupé a já konečně usadila své skvostné pozadí.

,, Můžu otázku? Odkud se vy dva znáte?" Zeptal se ten chlapec- Sirius- který do mě vrazil.

,,Jsem jeho sestra. Dvojče."

• •

Zdravím toto je první díl tohoto příběhu. Je to můj první příběh takže od toho neočekávejte žádné mistrovské dílo. Děj mám zatím plus-mínus vymyšlený. Pokud zde budou překlepy- což určitě budou- tak se omlouvám.

Loučím se.......

PS: čtěte dál protože jsem ta nejlepší spisovatelka..

MRK MRK