TRPĚLIVOST RŮŽE PŘINÁŠÍ/ff Sirius Black

34. KAPITOLA

791 slov

Pohled Siriuse Blacka

Už mě konečně pustili z ošetřovny. Paráda. Ale vážně, myslel jsem, že se unudím k smrti.

Je asi tak 6 ráno a já vejdu do našeho pokoje. Překvapivě je Max vzhůru. To se tak často nestává.

,,Ahoj" Řeknu k ní tiše, abych neprobudil ostatní, samozřejmě kromě Remuse, který je už dávno zalezlý někde v knihovně.

Zvedne ke mně hlavu, lehce se pousměje a pozdrav mi oplatí. Ten letmý úsměv. Sakra, já vážně blbnu.

,, Víš o tom, že Jamie se líbal s Lily?" Vyhrkne na mě se zářivým úsměvem.

Jen zakývám hlavou. Když se u mě Dvanácterák stavoval (aby mě seřval za to, že jeho milované sestřičce ubližuju), tak se nezapomněl zmínit.

,, Proč jsem se to dozvěděla jako poslední?!" Řekne s lehkým úšklebkem a hraně uraženým výrazem.

Tiše ale štěkavě se zasměju a pokrčím rameny.

Hodně jsem přemýšlel o tom, kdy mám Max říct, jak se cítím. Blíží se Vánoce a tak jsem myslel, že by to mohlo být v tu dobu. Jsme přece jenom v 7. ročníku (tudíž posledním), takže všichni poberti plus holky, kromě Petera, který jede k babičce, zůstávají na Vánoce v Bradavicích. Myslím, že by to mohlo být hezké. Bude pohodová nálada a na Vánoce nikomu srdce nezlomíte. Takže by mi mohla ty pocity opětovat. Ale na druhou stranu se furt bojím odmítnutí. Protože jestli odmítne, tak to z 99% pokazí celé naše přátelství, což rozhodně nechci. Ale zároveň asi nedokážu žít s pocitem, že jsem jí to neřekl. Jo, je to matoucí a já jsem očividně blázen.

,,Co chceš vůbec na Vánoce?" Zeptá se mě se zářivým úsměvem.

Tebe..

Ihned mi vyskočilo v hlavě. Naštěstí až takový kretén nejsem, takže jsem si tuhle odpověď nechal pro sebe.

,,Nevím. Je mi to docela jedno" Řeknu bez zájmu a jako pořádné oxidační individum si sednu vedle ní na postel, shodím ji, aby ležela a svou hlavu položím na její břicho.

Můžete si myslet, co chcete, ale tohle je setsakra pohodlné. Je to mezi kamarádama divné, ale furt super. Minimálně pro mě. A takhle jí taky můžu být blíže. Navíc si ani nestěžuje. Místo toho vydá jen tichý smích a začne mě hladit ve vlasech. Ani mi nevadí, že mi tak rozcuchaná moje, samozřejmě nádherně upravené, vlasy. Jen spokojeně zamručím.

,,Vážně, co chceš. Jsem bez nápadu" Povzdechne si, mezitím co mě hladí ve vlasech.

Tebe. Chci abys byla moje.

Jazyk držím radši za zubu, což je chytré rozhodnutí. Ale nemůžu popírat, že kdybych měl tohle jako můj vánoční dárek, vůbec bych se nezlobil. Právě naopak.

,, Nevím, opravdu. A co vůbec chceš ty?"

Stále mě hladí ve vlasem zatímco já ležím na jejím břiše. Ještě více svou hlavu do něj 'zabořím'. No co, je to pohodlné.

,,Dokud mi neřekneš, co chceš ty, tak ani já tobě nic neřeknu." Lehce se zamračí, ale stejně jí zůstává úsměv na rtech.

,,Fajn, nějakou desku. Nebo něco na famfrpál. Takže, co ty?" Řeknu s úsměvem.

,, Dobře. Co já? Nevím. Věř mi, je mi to úplně fuk." Zamračím se na ni a zamručím.

,,Sakra Maxmillian. Vyber si něco. Nebo tě ulechtám k smrti" Vyzývavě se na ni zašklebím.

,, Jasně, ulechtáš k smrti. Zkus si to a pošlu na tebe avadu."

Jen se tiše zasměju. Vím, že je lechtivá. A to hodně. Opatrně vsunu své ruce na její žebra a jemně ji začnu lechtat bříšky prstů. Vydá ze sebe tichý smích.

,,Ty pitomej blecháči. Přestaň" Zasměje se tiše.

Pohled Maxmillian Potterové

Překvapeně se zasměju, když mě ten blecháč začne lechtat.

Ano, tohle je hodně divný. Leží na mém břiše, tulí se, já mám své ruce v jeho vlasech a on mě do toho lechtá. Vyloženě čistě přátelský vztah, že ano? Doufám, že jste všichni slyšeli ten sarkasmus.

,, Nepřestanu, dokud mi neřekneš, co chceš na Vánoce, hm?"

Vydám ze sebe další smích, tichý abych nevzbudila Jamese nebo Petera.

,,Sakra, Siriusi!"

Zasměju se trochu hlasitěji, ale stále dostatečně potichu.

,,Fajn, tak třeba nějakou knížku, cokoliv." Řeknu mezi tichým smíchem a on po chvilce dá své ruce z mých žeber pryč.

,, Jseš roztomilá, když seš červená od smíchu" Zamumlá a opět svou hlavu ještě více přitiskne k mému břichu.

Dámy a pánové, pokud jste čekali to, že se začervenám, tak jste vyhráli. Jasně, že jsem zrudla jako rajče. Ještě, že to nevidí. Abych zakryla svou rozpačitost, jemně ho bouchnu do hlavy.

,,Kreténe" Zamumlám nazpátek.

Co jsem si neuvědomila, je ten fakt, že on spadl na hlavu. A já ho do ní bouchnu. Ihned mi to dojde, když uslyším jeho lehké syknutí.

,, Panebože promiň, promiň." Řeknu provinile a začnu prohlížet jeho hlavu.

,,Jsem blbá, promiň, já se omlouvám, jsi v pohodě?" Žvatlám rychle za sebou, že mi není moc rozumět.

On se jen štěkavě zasměje.

,,Jsem v pohodě. Ale pusa na zlepšení nálady a zmírnění bolesti by pomohla."

______

Hola mí přátelé. Po týdnu je tu další kapitola. Tentokrát je to trošku slaďárna, ale já na to prostě měla náladu. Nebojte se, za chvilku je dám dohromady. Jako vždy děkuju za všechna přečtení, hvězdičky, komentáře či jakoukoliv jinou podporu.

Loučím se.

Amigos!