TRPĚLIVOST RŮŽE PŘINÁŠÍ/ff Sirius Black

27. KAPITOLA

1474 slov

Pohled Siriuse Blacka

Ráno jsem se probudil se strašnou kocovinou a bolestí hlavy. Asi jsem včera neměl tak moc pít.

Chtěl jsem poprosit Remuse,aby mi hodil lektvar proti kocovině, když v tom jsem si uvědomil, že tu Remus není. Dokonce tohle ani není náš pokoj.

Určitě to není náš pokoj. My nemáme v pokoji růžové záclonky, bílé koberečky a není tam uklizeno.

Až teď si uvědomím přítomnost dívčího těla vedle mě. Uvědomím si také, že ani jeden nemáme oblečení. Co se to včera stalo?

Co se asi tak stalo ty tupče?

Šeptá mi svědomí a já jenom doufám, že né to,co si myslím. Nemohl jsem se přece vyspat s nějakou náhodnou holkou. To jsem neudělal. Doprdele,to jsem nemohl udělat.

Já ti říkal, že budeš litovat. Ale ne,pan Black nikdy nemůže poslouchnout své svědomí, že?

Doprdele,doprdele. Nemohl jsem se vyspat s jinou. Jak bych tom mohl udělat, vždyť jsem Max chtěl říct jak ji miluju. Jenom doufám, že mě neviděla. Bože, já jsem kretén.

Rychle jsem se vyhrabal z postele a oblékl se. Nechtěl jsem tu být ani minutu. Co když to viděli ostatní nebo Max. Kretén,jsem kretén.

Štětí mi aspoň trochu přeje a ta hnědovlasá holka se neprobudí. Teď jen doufat, že si toho nikdo nevšiml.

Pomalu se vyplížím z jejího pokoje a co nejtiššeji se přesouvám k nám do pokoje. Naštěstí to vypadá, že ještě všichni spí.

,,Doufám, že sis užil"Ozve se podrážděný hlas za mnou a já malém vyletím z kůže.

Otočím se za tím hlasem a vidím, že je to Remus. Doprdele, určitě mě viděl.

,,Ehmm.. O čem to mluvíš?"Snažím se zalhat,ale vím, že to už nemá cenu.

Nasupeně se na mě dívá a já vím, že mám průser.

,,Tak takhle jí chceš ukázat tu svoji lásku? Tím, že se vyspíš s jinou? A ještě k tomu se s tou holkou před ní líbáš?" Řekne opravdu naštvaně.

Kurva,Max mě viděla. Viděla mě jak se líbám s tou holkou.

,,Uhmm.. Já, já.."

,,Ty co? Já už si říkal, že to s ní možná myslíš vážně. Očividně jenom do nějaké doby. Do té doby, než potřebuješ další zásun." Vyprskne naštvaně.

,,Remusi, já to s ní opravdu myslím vážně. Já,ani nevím proč jsem to udělal." Ta zoufalost v mém hlase je téměř nepřehlédnutelná.

,,Jsi kretén Siriusi. Víš, možná bys u ní i měl šanci. Včera nevypadala zrovna nadšená, že tě viděla s jinou. Vypadala,jakoby žárlila a vadilo jí to. Možná, že tě měla opravdu ráda,ale tys to musel zmrvit. Měl jsi u ní šanci. Ale tobě prostě došla trpělivost."

Chci mu znovu říct, že nevím, proč jsem to udělal, když v tom mi proběhne hlavou vzpomínka.

Flashback

,,Siriusku? Zlato co kdybychom si užili?"

,,Vypadni, teď vážně na tebe nemám náladu"

,,Neříkej mi, že hledáš tu nánu? Potterovou? Nestojí ti za to."

,,Max není žádná nána narozdíl od tebe. A teď vypadni."