TRPĚLIVOST RŮŽE PŘINÁŠÍ/ff Sirius Black

21. KAPITOLA

1256 slov

• •

Pohled Maxmillian Potter

Tma. To bylo to jediné co jsem viděla. Cítila jsem strašlivou tíhu na hrudi a snažila se popadnout dech.

Také jsem slyšela nějaký hlas, ale jakobych byla pod vodou. Nevím kdo to byl, ale ten někdo mě nejspíše držel za ruku.

,, Prosím probuď se.. Já-já tě vážně potřebuju. Notak Max prosím." Šeptal ten hlas.

Nebo něco v tom smyslu.

Chtěla jsem otevřít oči, vážně moc, ale jakoby byly z betonu. Tak jo....

Raz,dva, tři..

Ihned mě do očí zasáhlo ohromné bílé světlo. Musela jsem je hned zavřít. Musím být na ošetřovně.

Otevřela jsem tedy znovu oči. Trochu jsem pootočila oči a uviděla černovlasého chlapce svírající moji ruku.

Srdce mi málem vyskočilo z hrudi. Proč tu sakra byl Sirius a co tu doprdele dělám.

Pohla jsem tedy trochu rukou aby si mne všiml. Minimálně jsem doufala, že si všimne, že jsem vzhůru.

Nejspíše to ucítil a zvedl hlavu. Oči se mu ihned rozzářily a rty se mu roztáhly do širokého úsměvu.

,,Max! Ty-ty jsi vzhůru." Vykřikl a vtáhl mě do pevného objetí.

Tak a teď už vůbec nechápu co se tu sakra děje. Proč mě tak silně objímá?

,,Ty-konečně.. nemůžu tomu uvěřit, není to jen sen." Šeptal mi do ramene a stále mě pevně svíral.

,,Siriusi já chápu, že jsi nadšený, že mě vidíš, ale docela mě dusíš." Ozvala jsem se po chvilce.

Ihned mě opatrně pustil, jako porcelánovou panenku. Jakoby mne mohl rozbít.

,, Já, zavolám madam Pomfreyovou." Řekl po chvilce ticha a rozeběhl se pryč.

Po chvilce doopravdy přišel a to i s madam Pomfreyovou.

,, Slečno Potterová, konečně jste vzhůru!" Vykřikla a přiběhla ke mně.

,, Počkat vzhůru? Co tím myslíte?" Zeptala jsem se roztřeseně.

,,Pan Black nebo vaši přátelé vám to jistě vysvětlí. Teď si prosím vezměte tento lektvar. Je proti bolesti a za chvíli vám přinesu další na spánek." Řekla, vrazila mk do ruky lektvar a zase odešla.

Jen jsem na ni nechápavě zírala. Potom jsem se znova podívala na Siriuse, který už si sedal na židli vedle mé postele.

,, Měla bys to vypít." Řekl opatrně a já tak tedy udělala.

Upřímně bylo to nechutné. Jakoby to už někdo vypil, vyzvracet, vypil a znova vyzvracel.

,,Fuj, to je nechutný!" Zakřičela jsem, tedy jen tak jak mi to hlasivky dovolovaly.

,, Vysvětlíš mi tedy prosím co se to tu kurva děje?"

,,No ano, ale chtěl bych se ti prvně omluvit a pokud už se mnou nikdy nebudeš chtít mluvit, tak to pochopím. Jenom to co jsem řekl jsem vážně nemyslel opravdicky. Já - mám tě vážně rád a ty hlouposti co jsem říkal...
Byl jsem hrozně naštvanej a nepřemýšlel jsem.." Zašeptal a do hlavy jako by mi uhodil blesk.

Najednou mi hlavou projela celá naše hádka a dokonce i to s Bellatrix. Takže proto jsem tady na ošetřovně.

,, To je v pořádku Siriusi. Už dávno jsem ti odpustila. Jenom, víš hodně to bolelo." Řekla jsem a vložila si ruce do klína.