TRPĚLIVOST RŮŽE PŘINÁŠÍ/ff Sirius Black

32. KAPITOLA

654 slov

Pohled Siriuse Blacka

S Max mi bylo fakt dobře. Na tváři jí pohrával šťastný úsměv a v očích měla takové jiskřičky. Své, skoro až černé, vlasy měla jako vždy zapletené do copů. I přesto, že každý den vypadala prakticky stejně byla prostě nádherná. Nemohl jsem se toho pohledu na ní nabažit.

Jsem rád, že tu celou tu dobu byla. Ale samozřejmě bych to nesměl být já abych zase něco nepokazil. Nevím, co mě to popadlo, ale prostě jsem na ní vyhrkl, že je to úžasná kamarádka. Jo, ale jenom kamarádka.

Netušil jsem, že by se jí to mohlo nějak dotknout. Samozřejmě, že ano, protože úsměv jí lehce povadl. Nejdůležitější bylo to, že ty zářivé jiskřičky v očích zmizely. Chvíli byla z ticha a jen se tak koukala. Nakonec se na mě usmála, ale poznal jsem, že to je jiný úsměv než předtím. Nešel až k očím.

Asi chtěla něco říci, ale to by ji nesměla Poppy hnát, že za chvíli už bude mít hodiny a že já musím odpočívat. Vzali si věci a s rychlým 'ahoj' zmizela z ošetřovny.

Pokud vám to ještě nedošlo, tak ano. Jsem vůl kolosálních rozměrů.

Ale furt tu máme nějaké pozitiva. Max je sice smutná a já jsem na sebe jak to říci slušně, naštvaný, ale důležité je, proč je smutná. Kdyby chtěla být jen kamarádka, nebyla by z toho smutná. Takže chce být něco víc než kamarádka. Má mě ráda! Ona má ráda mě. Mě ze všech těch lidí. Zrovna mě.

Tvář se mi rozzáří štěstím. Má mě ráda. Maxmillian Potterová mě má ráda..

****

Je něco málo po obědě a já tu stále nadšeně sedím. Přece jenom, kdo by nebyl šťastný z toho, že ho holka jeho snů očividně taky má ráda.

Dveře od ošetřovny se otevřou a já ihned vykouknu z postele a doufám, že uvidím Max. Bohužel jsem, ale zklamán a místo Max uvidím Jamese.

,, Víš, že jsi hrozný kretén?" Střelí po mně naštvaný pohled a sedne si na židli vedle mé postele.

Jen na něj nechápavě dívám. Co jsem zase provedl?

,,Uh, Jamesi? Co se stalo?" Zeptám se celkem klidně a hlavně šíleně zmateně. Už dlouho jsem ho neviděl tak naštvaného.

,,Co se stalo? Ty se ještě ptáš?"

Jo, je naštvaný. Nebo spíš nasraný? Každopádně jsem musel udělat něco strašného. Naposledy byl takhle naštvaný, když jsem mu řekl, že ta jeho rusovlasá kráska je sexy. Samozřejmě ze srandy, ale stejně jsem dostal přes hubu.

,, Jedeš po Max už bůh ví jak dlouho. A teď když tě má konečně miluje, řekneš jí, že je to jen nejlepší kamarádka? Pomátl ses?!"

Na chvilku se zastavím. Počkat, řekl právě, že mě má Max ráda stejně. Co ráda, že mě miluje?

Nemůžu si pomoct, rty se mi stočí do obrovského úsměvu.

,,Jamesi, řekl jsi, že mě Max miluje?" Zeptám se s nadějí v hlase. Prosím bohové, řekněte mi, že jsem se nepřeslechl.

,,Ano, to jsem řekl. Ale hlavní je to, že jsi kretén! Jak si můžeš dovolit jí říct, že je to jen skvělá kamarádka?" Furt se na mě nasupeně dívá a já se na něj přesto zářivě usmívám.

,,Jamesi, děkuju." Řeknu s obrovským úsměvem. Kdybych věděl, že mě Poppy nezahlučí ihned bych pelášil si tu svojí krásku ulovit.

,,Co mi děkuješ? Jsi blázen. Až tě Poppy pustí, půjdeš hned za mojí sestrou a vyřešíte si to. Nebaví mě furt poslouchat to kňučení od vás obou." Řekne stále naštvaný, ale úsměv už se mu také objevuje na tváři.

,, Půjdu"

_________

Zdravím vás opět u další kapitoly. Ano, vím, že je to skoro po dvou měsících. I přesto děkuju těm, kteří to stále zůstávají a čtou dále. Můj odhad je takový, že do roku 2025 bych těch dalších zhruba 10 kapitol snad dopsala. Vím, že normální člověk je schopen to stihnout i za 2 měsíce či méně, ale moje líná povaha je toho neschopná. Doufám, že i přesto tu stále budete a příběh se vám bude stále líbit.

Loučím se.