TRPĚLIVOST RŮŽE PŘINÁŠÍ/ff Sirius Black

9.KAPITOLA

974 slov

• •

Pohled Siriuse Blacka

Když se Remus proměnil vykouzlili jsme nosítka a vydali se směrem ke hradu. Něco mi na tom nesedí. Respektive na tom bílém psovi, který se k nám připojil ke hře s vlkodlakem.

Tedy spíše to byla fenka. Byla velmi podobná mé zvěromácké podobě až na to, že měla bíle zbarvenou srst. Myslím, že to nebyla jen obyčejná fenka.

Možná to byl zvěromág, ale pokud vím nikdo, kromě nás, zvěromágem v Bradavicích není. Takže by to musela být Max. Což doufám, že ne, protože by nás asi kvůli tomu zabila.

Když se k ní Remus napřahoval měl jsem nějakou potřebu tam skočit a tak jsem taky udělal. Nevím proč. U normální fenky by mi to bylo vcelku jedno, ale teď to bylo jako by mi něco říkalo, že ji musím chránit.

Ale, co to tu plácám, určitě je to jen z únavy. A pokud to byl zvěromág budu doufat, že nás neprozradí. Nemůže nás prozradit vždyť odběhla dřív než se Remus přeměnil. Ne, určitě to byl normální pes a já jenom blouzním.

,,Siriusi! Posloucháš mě vůbec." Zeptal se rozčíleně James.

,, Promiň, co jsi říkal."

,,Jenom jestli ti ta bílá fenka přišla jako normální. Víš jak to myslím." Řekl James a já v duchu zaklel, přeci jenom tuto otázku jsem se snažil z hlavy vytratit.

,,Ani ne. Ale tady na škole není nikdo jiný zvěromág. Takže nejspíš už blouzníme z únavy." Odpověděl jsem mu.

,,Jo nejspíš máš pravdu."

Dál už jsme nemluvili, protože už jsme stejně byli skoro u ošetřovny. Jako vždy jsme Remuse nechali na pospas madam Pomfreyové, která se o něj vždycky postará. Nám tentokrát nic nebylo, kromě pár škrábanců, které nebyli závažné, a tak jsme mohli jít. Tedy až na červíčka ten tam kvůli nějakému zranění zůstal.

Potichu jsme došli do společenské místnosti a do našeho pokoje abychom nikoho nevzbudili.

,,Pánové kdepak se to po nocích touláte." Ihned jakmile jsem uslyšel hlas Max jsem nadskočil.

Jenom jsem doufal v to, že se mé myšlenky nenaplnili a, že Max opravdu není ta bílá fenka.

,,Jé ahoj jak-jaktože jsi už vzhůru." Řekl jsem rozpačitě.

,,Kde máte Remuse nejspíš na ošetřovně že?" Zeptala se s kamenným výrazem.

S Dvanácterákem jsme se na sebe koukli pohledem, že jsme asi v prdeli.

,,P-proč by tam měl být?" Zeptal se James opatrně.

,, Víte, že nemá cenu lhát. Proč jste mi to sakra neřekli!" Vykřikla a mě okamžitě došlo o čem to mluví.

,,Hele Max o čem to mluvíš?" Zeptal se Dvanácterák i když to neznělo moc přesvědčivě.

,,Nedělej, že nevíš Jamesi. Kdy jsi mi chtěl říct, že jsi neregistrovaný zvěromág a, že Remus je vlkodlak?!" Vykřikla a já se společně s Jamesem zatvářil provinile.

,,Remus nechtěl abychom ti to říkali." Špitl jsem do ticha, které se tu rozhostilo.

,, Dobře, ale proč jste mi neřekli, že vy jste zvěromáci." Řekla trochu jemnějším hlasem.

,,Ty jsi přece taky a neřekla jsi nám to." Řekl Dvanácterák trochu rozčíleně.

,,To máš pravdu. Ale já po úplňcích nepomáhám vlkodlakovi. Víte sakra jak to může být nebezpečný." Vykřikla Maxi.

,,Promiň." Řekl jsem s trochu provinilým výrazem.

Chvíli nikdo nic neříkal a nakonec se ke mně Max rozeběhla a strčila do mě Myslel jsem, že mi dá facku nebo tak něco. To co se, ale stalo mě vyvedlo z omylo. Místo toho aby na mě řvala nebo něco takového mě objala.

Objala mě tím svým hřejivým objetím. Objetí jsem jí, ale s radostí oplácel. Přeci jenom nemůžete tomu odolat.

,,Ale stejně si idiot." Zamumlala mi do ramene a já se jen štěkavě zasmál.

To by nebyla ona, kdyby nějakou poznámku nepřidala. Ještě chvíli jsme tam tak v objetí stáli když v tom Dvanácterák zakašlal.

,,Hele pářit se můžete někdy jindy." Řekl se smíchem.

Max k němu nakonec taky došla a objala ho. Jsem rád, že na nás tolik nekřičela. Chvíli bylo příjemné ticho, které ovšem narušila její otázka nebo spíše oznámení.

,,Chci se k vám přidat." Řekla najednou.

,,Max, ale je to nebezpečné. Sama jsi to říkala." Odpověděl jsem jí a Dvanácterák jen přikývl.

,, Já vím, ale chci Remusovi pomoct."

Chtěl jsem něco říct, ale to už mě zastavila.

,,Ne, Siriusi už jsem se rozhodla. Po vyučování zajdu za Remusem a řeknu mu to."

___________________________________________
------------

Pohled Maxmillian Potter

Chtěla jsem na kluky křičet, ale když jsem viděla ty provinilé výrazy nemohla jsem. Ale stejně jsem naštvaná, že mi to neřekli.

Kluci mě přemlouvali ať si to ještě rozmyslím, ale já se nedala. Pořád mi kladli na srdce jak je to nebezpečné. Sice je to roztomilé, že se bojí, ale já to zvládnu.

Jak jsem řekla tak jsem i udělala. Ihned po vyučování jsem se stavila na ošetřovnu. Tam už byl Remus a četl si.

,,Ahoj." Řekla jsem a Remus se trochu lekl.

,,C-co tady děláš a jak víš, že tu jsem." Vykoktal a já se jen usmála.

Přišla jsem k jeho posteli a optala se zda jsi můžu sednout na židli vedle jeho postele. On jem přikývl a já se hluboce nadechla.

,,Vím, že jsi vlkodlak." Vykrkla jsem tak rychle, že byste nestihli říct ani famfrpál.

,,J-jak to víš?" Zeptal se mě vystrašeně.

Já jsem mu tedy převyprávěla co se včera večer a dnes v brzkých hodinách událo. A také jsem mu řekla, že mu chci pomáhat.

,,Ale to nemůžeš víš jak je to nebezpečné. Už stačí, že jsou v tom namočení kluci. Nechci, aby se ti něco stalo."

,,Remusi mě už to nerozmluvíš. Věř mi nic se mi nestane."

,,Max.." Zakňučel, ale já ho prostě přerušila.

Musela jsem ho přemlouvat ještě dlouho a také jsem musela podstoupit přednášku o tom jak je to nebezpečné. Ale nakonec souhlasil s tím, že mu o úplňcích budu pomáhat.

Byla jsem ráda, že můžu pomáhat kamarádovi. Ještě chvíli jsem si s ním povídala a pak se vydala na kolej. Tam mě ihned zahrnuli otázkami a já jim dala pouze jednoslovnou odpověď.

,,Souhlasil."

                            • • •

Zdravím! Dnes bych opět chtěla poděkovat za všechna přečtení a hvězdičky.Jsem vám moc vděčná. Také bych se chtěla omluvit, za to, že nejsem moc aktivní. Jsem ráda, že příběh dál čtěte a, že vás i nadále baví a doufám, že to tak bude.

Loučím se....

PS: čtěte dál, protože jsem ta nejlepší spisovatelka

MRK MRK