TRPĚLIVOST RŮŽE PŘINÁŠÍ/ff Sirius Black

3. KAPITOLA

812 slov
                                 • •

,, NEBELVÍR"

Vykřikl moudrý klobouk a já radostně seskočila ze stoličky a vydala, no spíše vyběhla ke stolu, kde sedí můj bratr společně s jeho přáteli. Upřímně byla jsem šťastná, protože jsem se dostala do koleje do jaké jsem chtěla. Na všechny jsem hodila zářivý úsměv a vyčkávala na proslov ředitele na, který jsem nemusela čekat příliš dlouho.

,, Zdravím všechny do nového školního roku. Chtěl bych vám připomenout, že vstup do zapovězeného lesa je přísně zakázán a také mě pan školník Filch požádal o to abych vám připomněl, že se na chodbách nesmí kouzlit a používat věci od taškáře. Pokud by vás zajímalo co vše je zakázáno stavte se za panem Filchem. A teď bych chtěl popřát všem pátým a sedmým ročníkům štěstí při skládání zkoušek NKÚ nebo OVCE. Teď už vás nebudu zdržovat řečmi senilního dědka nechť hostina začne." Ihned jak svůj monolog dokončil a dvakrát tlesk se na stole objevila hromada jídla. James, Sirius a Remus se mi začali smát, protože jsem ihned chňapla po prvním kuřátku, co jsem viděla.

,No co? Mám ráda jídlo." Řekla jsem jim s úsměvem a dále jedla.

Odpovědí mi bylo pouze trojité zasmání.
Celá večeře probíhala naprosto v pořádku. Nakonec Brumbál řekl, aby prefekti odvedli první ročníky do kolejí a popřál nám dobrou noc.

To už jsme se s klukama zvedali, protože mi bylo oznámeno, že bude lepší, když tam budeme dřív než prváci. Vydali jsme se tedy cestou do společenské místnosti, která údajně byla v sedmém patře. Potom co se mi povedlo vystoupat pohyblivé schodiště a u toho neumřít jsme se objevili před společenskou místností.

,, Heslo?" Zeptala se žena na obraze, které se, jak mi pověděl Sirius, říkalo Buclatá dáma.

,,Hrdost." Řekl James a obraz se odklopil a my vešli do nebelvírské společenské místnosti.

Myslím si, že jsem nikdy nebyla na útulném místě, pokud nepočítám domov.
Nebelvírská společenská místnost byla sladěná do červených barev, byli tu stolečky s křesílky, gauč a krb. Samozřejmě také okna a dvojité schodiště. Jedno vede do ložnic děvčat a druhé do ložnic chlapců, pokud nějaký chlapec stoupne na schodiště dívek spustí se alarm a ze schodů se stane skluzavka. Takto mi to tedy vyprávěl James.

,,Max podívej se támhle na nástěnce jsou vyvěšeny rozpisy pokojů a tam zjistíš, kde budeš." Řekl mi James a já se tedy vydala k nástěnce.

Jenom doufám, že nebudu s nějakýma tupýma blondýnama. Vlastně to nemusí být ani blondýny, prostě jen takový ty krávy. Opravdu mnohem příjemnější by mi bylo bydlet s klukama. A to ne jen kvůli těm kravám, ale obecně. V Kruvalu jsem také obývala pokoj s kluky a stali se z nás nejlepší přátelé.

Došla jsem tedy k nástěnce, kde se mi naskytl pohled na rozpis pokojů, který byl rozdělen na klučičí a holčičí. Najela jsem tedy na holčičí část a hledala své jméno. I po důkladném hledání jsem ho nikde nenašla a tak jsem zavolala Jamese. Ten ihned došel a za ním v závěsu Sirius.

,,Jamesi já se tu prostě nemůžu najít." Povzdechla jsem si.

,, Nemůžeš, protože tvé jméno je tady." Řekl a poklepal na řádek, kde bylo mé jméno Sirius.

Co mě ovšem zarazilo, bylo to, že mé jméno bylo v klučičí části.

Pokoj 14: Sirius Black, Remus Lupin, James Potter a Maxmillian Potterová

,,Tyvole já myslel, že to nejde." Řekl s úžasem James a poklepal mi na rameno.

,,No, tak očividně jde a upřímně nevadí mi to aspoň není šance, že skončím s nějakýma slepicema." Řekla jsem s úšklebkem.

,,A co když mi nebudeme chtít být s tebou na pokoji?" Optal se arogantně Sirius.

,,Budete navíc já jsem taky úžasná, krásná, chytrá a prostě dokonalá bytost, že mě nemůžete odmítnout." Řekla jsem s úsměvem.

,, Panebože, hlavně ne druhej Sirius, jeden egoista stačí." Pronesl Remus se smíchem.

,, Cože já nejsem egoista!" Vykřikli jsme já a Sirius zároveň.

Nakonec jsme se vydali nahoru, protože jsme se dohodli, že nám to nevadí. Na pokoji už byli věci. Se slovy, že si to vybalím zítra jsem šla do koupelny, kde jsem se osprchovala a udělala hygienu. Když jsme se všichni vystřídali v koupelně, popřáli jsme si dobrou noc a vydali se do říše snů. Tedy minimálně já.

Pohled Siriuse

Nemohl jsem ani za nic usnout. Nad něčím jsem přemýšlel. Ano, slavný Sirius Black přemýšlel. Přemýšlel jsem nad Max. Je to snad jediná holka, s výjimkou Evansové, co mi ihned nepadla ke kolenům. Upřímně, když jsem ji srazil ve vlaku, hlavou se mi honily myšlenky typu, že je fakt kus a podobně. Ale když nám oznámila, že je dvojče Jamese tak mě tyto myšlenky opustily. Nemyslel jsem na ni jako na nějakou potenciální oběť nýbrž jako na kamarádku. Jsme si hodně podobní. Jsme stejně sarkastičtí, máme stejný smysl pro humor a jsme stejně dokonalí. Ano, egoistický Sirius je tady. Věcí máme společných více, ale bylo by zbytečné je tady vyjmenovávat.

S myšlenkami co bude zítra jsem se vydal do říše snů...

                 
                                • •
Zdravím! Vítám vás u další kapitoly. Doufám, že vás příběh stále baví i když je tady teprve začátek. Konečně jsme se dočkali i pohledu slavného Siriuse Blacka. No nic pokud by jste našli nějaké gramatické chyby prosím opět mě na ně upozorněte v komentářích. A teď užijte si další čtení.

Loučím se.....

PS: čtěte dál, protože jsem ta nejlepší spisovatelka.....

MRK MRK