TRPĚLIVOST RŮŽE PŘINÁŠÍ/ff Sirius Black

33. KAPITOLA

910 slov

Pohled Maxmillian Potterové

Je to dva dny od toho incidentu na ošetřovně. Od té doby jsem tam nebyla. Zaprvé jsem na to neměla náladu a zadruhé vím, že toho blecháče už za chvilku propustí.

Právě teď sedím s holkama, tudíž s Lily,Mary,Marlen a Dorcas v jejich pokoji. Jen tak kecáme a žereme všechny možné sladkosti. Přece jenom s nimi netrávím hodně času a tak se o moc zajímavých věcích ani nedozvím.

,, Takže Liloušku, včera večer jsem tě viděla jak se ve společence směješ s Jamesíkem. Takže se ptám, copak se děje? Neříkala jsi ještě před měsícem, že je hrozný kretén a jak ho nesnášíš?" Zeptá se s uličnickým úsměvem Marlen.

Naše milovaná Lilinka ihned zrudne. Její tvář má snad stejnou barvu jako její vlasy. Takhle jsem ji neviděla už dlouho.

,,My-spolu, co, nic." Zamumlá rozpačitě a všechny, samozřejmě kromě ní, ze sebe vydáme hlasitý smích.

,,Vy, spolu, nic? Co to má znamenat? Takže spolu něco máte?" Zeptám se tentokráte já s pobaveným úšklebkem.

,,Max! Sakra já,ne, nechodím, pomoc" Rozpačitě si vloží hlavu do dlaní.

,,No, dobře, Uh. Prostě nějak jsme se začali jednou bavit. No a já zjistila, že není tak špatný. Že je vlastně docela fajn. No a pak jsme tak nějak seděli ve společence a on byl vlastně fakt hodně milý a no, Uh..."

,,No, uh?" Zeptá se Marlen škádlivě.

,,Dali jsme si pusu.."

Všechny šťastně zapištíme. Přece jenom stále jsme holky. A všechny chceme aby ti dva byli spolu.

,, Liluško jaktože jsi nám to neřekla. A ani James se nepochlubil. Bylo to potom plese?" Zeptám se s obrovským úsměvem a Lily, celá červená, jen přikývne.

,,Abys věděla moc ti to tady všechny přejeme." Řekne Dorcas s přátelským úsměvem.

,,Dámy, tohle musím Jamesíkovi vyčíst. Nechápu, proč mi to neřekl" Lehce se zamračím. Měl k tomu snad nějaký důvod?

,,Max nedělal to naschvál. Ale,no, bylo ti fakt blbě. A prostě, co se vlastně mezi tebou a Blackem děje?" Zeptá se opatrně Mary.

Povzdechnu si a protřu si oči. Kouknu na ně.

,, Já vlastně ani nevím. V jednu chvíli to vypadá jako procházka růžovým sadem, že je všechno v pohodě a možná mezi náma něco bude. A v tu druhou mi říká jak skvělá kamarádka jsem. Prostě, nevím.." Povzdechnu si a Marlen se ihned nadechne, aby něco řekla.

,,Je to takový kretén. Hrozný kretén." Zamumlá naštvaně.

,, Proč? Vždyť nic neprovedl. Prostě mě nemá rád stejně." Zeptám se lehce zmateně.

,,Max, on o tobě mele snad už od léta. A možná i déle. Furt. Je tebou úplně posedlý. Vždycky se mu tak rozsvítí oči, když jsi v místnosti a na nikoho se nikdy neusmíval tak jako na tebe. Prostě, ugh, nechápu proč ti to nemůže říct. On vážně tě má rád. A to jako hodně rád. Jakože i když to zní šíleně, Sirirus Black se do tebe zamiloval"

Vykulím oči a překvapeně se na ni podívám. Tohle jsem nevěděla. Vážně o mě mluví tak dlouho?

,,Marlen jsi si jistá? Já víš, že Sirius takový není. A já taky ne. Nevím, co se tu sakra děje" Zamumlám lehce rozpačitě a hodně zmateně.

Holky si ihned všimnou mého rozpoložení a začnou mě uklidňovat.

Přece jenom jsme to my. Sirius Black a Maxmillian Potterová. Totální děvkař a jeho holčičí verze. Tohle je prostě divný. A hrozně matoucí.

***

,, Jamie? Nezapomněl jsi mi nebo nám něco říct?" Zeptám se s lišáckým úsměvem svého bratra, když dojdu do našeho pokoje.

Brácha se na mě trochu překvapeně podívá, ale pak se rozsvítí jak sluníčko. Asi mu to došlo. Každopádně Remus i Peter nechápavě hledí. No a Sirius je, bohužel, na ošetřovně.

,,Lilyanka ti to už prozradila?"

,, Samozřejmě že ano! Proč jsi mi neřekl, že jste se potom plese líbali? A abys věděl, kdyby ses jí teď zeptal na to rande by ti určitě kývla"

Remus i Peter se překvapeně koukají. Samozřejmě, že ani jim to neřekl. Každopádně se jim stejně objeví úsměvy na tvářích. Přece jenom, kdo by nechtěl, aby James Potter, ten James Potter, který je do Lily zamilovaný už od prváku, s ní konečně něco měl.

Na Jamesově tváří se objeví ten jeho obvyklý zamilovaný výraz. A samozřejmě hned začne blábolit o tom jak jeho květinku lilynku miluje a jak se jí hned zeptá na rande.

,,Jamie hlavně opatrně. Koukni žádné pokřikování, jo? Prostě za ní dojdeš s kyticí v ruce, někdo o samotě a jemně se jí zeptáš 'Lily, nešla bys se mnou prosím na rande?' a všechno bude v pořádku. Slyšíš?" Poradím mu s lehce starostlivostí. Nechci aby si to teď pokazil.

Přikývne s úsměvem a pohledem, kterým říká, že se jí zeptá co nejdříve. Jsem za ně fakt šťastná. Jenom ten zatracený blešivý pes jménem Sirius Black mě štve. Nevím, co si mám myslet. Prostě je to matoucí.

Všechno je matoucí. Až teď jsi uvědomuju jak moc se vlastně máme rádi i přesto, že je to divné. Máme stejné patrony. Nikdy mi to nepřišlo zvláštní. Až teď mi to nějak došlo. On se přeměňuje v černého psa, já zase v bílou fenku. Něco si přece jenom z hodin kouzelných formulí pamatuju.

Patron může získat stejnou podobu druhého člověka. To se děje v případě, že ti daní lidé k sobě chovají lásku

______

Hola! Zdravím vás tu zase. Dva dny a už je tu další kapitola i když docela chabá. Stejně jsem na sebe zvláštním způsobem pyšná. Každopádně opět mnohokráte děkuji za všechna přečtení, hvězdičky, komentáře prostě jakoukoliv podporu. Doufám, že vás příběh i nadále baví.

Loučím se...

Amigos!