TRPĚLIVOST RŮŽE PŘINÁŠÍ/ff Sirius Black

13.KAPITOLA

1243 slov

• •

Pohled Siriuse Blacka

Ráno jsem se vzbudil vedle Max, která ještě poklidně spala. Byla roztomilá. Měla rozcuchané vlasy na všechny strany, zavřená očka a pomalinku oddechovala. A u toho se k němu tiskla v náručí, co víc si přát. Ještě chvíli jsem se na ní koukal a byl bych v tom i pokračoval kdyby mě někdo nevyrušil.

,,Bude na ni ještě dlouho zírat jako na svatý obrázek?" Zeptal se hlas Remuse.

Nadskočil jsem. Sakra zapomněl jsem, že vstává tak brzo. Ještě aby ne bylo půl sedmé a Remus většinou vstával kolem páté hodiny.

,, Já na ni nezírám!" Vykřikl jsem.

Max se trošičku ošila a já se proto utišil.

,, Nezírám." Řekl jsem už trochu potišeji abych ji nevzbudil.

,,To určitě. Notak přiznej si to líbí se ti!"

,, Nelíbí! Sakra Remusi je to moje nejlepší kamarádka. Nikdy jsem na ni nemyslel jako na další holku do sbírky!" Vykřikl jsem a zároveň zašeptal směrem k Remusovi.

,,Hele je mi jasné, že se ti líbí. Nemusíš mi lhát."

,,Ale já ti nelžu rozumíš. Nelíbí se mi. Sice ano je hezká, ale neberu to nějak víc."

,, Vidíš máš ji rád! To jde poznat už jenom z toho jak ji k sobě právě tiskneš."

,,Ano, mám ji rád, ale jako kamarádku!" Řekl jsem.

,, Dobře, tak já už tě nebudu s tím otravovat. Jelikož když jsem s tím otravoval Max malém mě zabila." Řekl se smíchem a Max se opět ošila.

,,Sakra buď ticho ještě ji vzbudíš." Řekl jsem starostlivě.

Remus šel do společenské místnosti se slovy, že si jde číst. Znovu jsem se na Max zadíval. Ano, je krásná, úžasná, milá, vtipná, ale nelíbí se mi. Nebo jako né nějak romanticky. Prostě je to má nejlepší kamarádka a tak to i zůstane.

Max se vedle mě začala kroutit a po chvíli otevřela svá hnědá kukadla. Spoustu lidí by řeklo, že hnědá barva očí je obyčejná. Ano je, ale ty její byli něčím zvláštním. Mohl jsem se do nich dívat hodiny. Jestli to bylo kvůli veselým jiskrám či kvůli laskavosti, to jsem nevěděl.

,,Jak dlouho už tu na mě zíráš? Jinak dobré ráno." Řekla rozespale a protřela si oči.

,,Nezírám! Také přeji dobré ráno." Odpověděl jsem jí.

~~~

Už bylo po vyučování a já, Dvanácterák, Náměsíčník, Červíček a Max vyrazili k černému jezeru.

Dneska jsem byl docela mimo. I když jsem si slíbil, že o tom co ráno říkal Remus nebudu přemýšlet nemohl jsem. Pořád mi to vrtalo hlavou. A to ani nevím proč.

Ale, teď už vážně na to nebudu myslet. Řekl jsem si.

,, Haló?" Šťouchla do mě Max a usmála se na mě.

,, Posloucháš mě vůbec?" Zeptala se mě a já se konečně probudil z tranzu.

,,Jo, poslouchám." Odpověděl jsem.

,,Siriusi nejsi zrovna dobrý lhář. Takže mi řekni co se děje."

,, Náhodou Tichošlápek je skvělý lhář!" Zastal se mě Dvanácterák.

,,To možná jo. Tobě lhát umí, ale já to poznám!" Vykřikla.

,, Dobře neposlouchal jsem fajn. O čem jsi mluvila?" Zeptal jsem se mile.